Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3105/11 #2Usnesení ÚS ze dne 23.11.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - NSS
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
základní práva a svobody/svoboda projevu ... více
Věcný rejstříkinformace
kasace
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.3105.11.2
Datum podání17.10.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 17 odst.1, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

106/1999 Sb., § 2

150/2002 Sb., § 104 odst.4


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3105/11 ze dne 23. 11. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 23. listopadu 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera o ústavní stížnosti občanského sdružení Občané za ochranu kvality bydlení v Brně - v Kníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích, U Luhu 23, 635 00 Brno, zastoupeného Mgr. Martinem Šípem, advokátem se sídlem v Táboře, Převrátilská 330, proti usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 5/2011 ze dne 27. 7. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení čl. 17 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jímž byla odmítnuta jeho kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 10 Ca 241/2008 ze dne 27. 5. 2010, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 13. 8. 2008 o neposkytnutí informace.

Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí, byla kasační stížnost odmítnuta jako nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s., neboť podle závěru kasačního soudu, jenž byl podrobně rozveden, obsahovala pouze důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před správním soudem, ač tak učinit mohl.

Proti tomuto usnesení směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel po popisu vývoje dané věci, včetně konstatování obsahu postupně orgány veřejné moci vydaných rozhodnutí, dává najevo nesouhlas se shora uvedeným konstatováním kasačního soudu, jehož důsledkem bylo posouzení kasační stížnosti jako nepřípustné a v souvislosti s tím poukazuje na text žádosti o poskytnutí informací a předkládá svou interpretaci tohoto textu se závěrem, že uvedený obsah a rozsah požadovaných informací nebyl stěžovatelem v kasační stížnosti změněn. Jím uvedený kasační důvod plně koresponduje s obsahem námitek vznášených v předcházejícím řízení a nelze jej považovat za novum uplatněné teprve v kasační stížnosti. Je proto přesvědčen o tom, že v daném případě nebyly dány důvody pro odmítnutí kasační stížnosti, tato měla být věcně projednána a pokud se tak nestalo, došlo k porušení práva stěžovatele na soudní ochranu a práva na informace.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí. Z těchto důvodů není ani povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny [srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další (viz i u ostatních odkazovaných rozhodnutí Ústavního soudu internetové stránky nalus.usoud.cz)]. Takový stav však v daném případě zjištěn nebyl.

Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele napadeným rozhodnutím shledán nebyl. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je v potřebném rozsahu a přezkoumatelným způsobem, srovnáním obsahu žalobních a kasačních námitek - mj. s důrazem na stěžovatelem v žalobě požadované kopie vytištěné z osobní e-mailové schránky uváděné osoby - a řádnou reakcí na uplatněné kasační důvody zdůvodněn závěr kasačního soudu o tom, že stěžovatel svou argumentaci v kasační stížnosti opírá o předefinování svého požadavku na poskytnutí informací. Na obsah rozhodnutí Nejvyššího správního soudu postačí tak v podrobnostech jako na ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR) odkázat.

Ústavní soud tak uzavírá, že napadené rozhodnutí nevykazuje prvky libovůle, nebylo zjištěno, že by právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývalo (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94). Zásah do práva na soudní ochranu stěžovatele tak Ústavní soud nezjistil, a tudíž nemohlo dojít ani k tvrzenému porušení práva na informace.

Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 23. listopadu 2011

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru