Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 31/06 #1Usnesení ÚS ze dne 30.10.2006

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
odmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele - § 43/1/c)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /žádný trestný čin a trest bez (předchozího) zákona
právo na soudní a jinou právní o... více
Věcný rejstříkprocesní postup
EcliECLI:CZ:US:2006:4.US.31.06.1
Datum podání27.01.2006
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 131

209/1992 Sb., čl. 6 odst.1


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 31/06 ze dne 30. 10. 2006

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. B., právně zastoupeného JUDr. Jaroslavem Filipem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 7, Bubenská 47/113, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. října 2006, sp. zn. 6 Tdo 1242/2005, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 1004, sp. zn. 5 To 462/2004, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. května 2004, č.j. 3 T 86/2002-361, byl stěžovatel shledán vinným z trestného činu pojistného podvodu podle ustanovení § 250a odst. 1 a 3 trestního zákona, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku podmíněně odloženého na zkušební dobu v trvání dvou let. Stěžovateli byla současně s ostatními odsouzenými uložena povinnost k náhradě škody zaplatit společně a nerozdílně poškozené České pojišťovně, a.s., částku 144.995,- Kč. Shora popsaným rozsudkem Městského soudu v Praze byl ohledně stěžovatele zrušen výrok o trestu, a při nezměněném výroku o vině a o náhradě škody byl stěžovatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu v trvání třech roků. Současně byl stěžovateli uložen peněžitý trest ve výši 20.000,- Kč, s případným náhradním trestem odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Dovolání stěžovatele bylo Nejvyšším soudem ČR uvedeným usnesením odmítnuto.

Stěžovatel ve svém obsáhlém podání poukázal na skutečnost, že zatímco v písemném vyhotovení rozsudku odvolacího soudu je uvedeno, že soud rozhodl "... při nezměněných výrocích o vině a o náhradě škody...", při samotném vyhlášení rozhodnutí, a současně podle protokolu o jednání, byl rozsudek soudu prvého stupně zrušen ve výroku o trestu a o náhradě škody. Podle stěžovatele tak došlo k nesouladu mezi vyhotoveným rozsudkem a řízením, které mu předcházelo. Tuto svou námitku uvedl rovněž v dovolání, které však bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud ČR poukázal na skutečnost, že uvedený problém bylo lze řešit nejprve postupem podle § 131 trestního řádu. Takový závěr však stěžovatel považuje za obhajobu postupu Městského soudu v Praze dovolacím soudem. Proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí i s obsahem připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 vedeného pod sp. zn. 3 T 86/2002, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.

Ze spisu obecného soudu je patrné, že podstatnou část ze své argumentace uvedené v ústavní stížnosti použil již ve svém dovolání. Dovolací soud se jeho námitkou zabýval ve světle dovolacích důvodů a dospěl k závěru, že tyto nebyly naplněny. V odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší soud ČR rovněž konstatoval, že provedl ověření výroku publikovaného v psaném vyhotovení rozsudku s protokolem o hlasování, a zjistil jejich plnou shodu.

Podle ustanovení § 128 odst. 2 věta druhá trestního řádu, musí být vyhlášení rozsudku v naprosté shodě s jeho obsahem, tak jak byl odhlasován. Zákon však neupravuje postup v situaci, kdy tato shoda, byť omylem, nenastane, na rozdíl od ustanovení § 131 trestního řádu, které pamatuje na možnou odchylku písemného vyhotovení od ústního vyhlášení a její nápravu. Jak je však z hlavy šesté, oddílu prvního trestního řádu patrné, za pravý a správný je nutno považovat výrok, jak byl soudem odhlasován a jak je uveden v protokolu o hlasování. S ním musí být v souladu jeho ústní vyhlášení, a tomu musí odpovídat písemné vyhotovení. V projednávané věci došlo k chybnému vyhlášení soudního rozhodnutí, avšak uvedené pochybení, jehož náprava není zákonem upravena a fakticky ani není možná, není způsobilá zkrátit stěžovatele v jeho základních právech.

Podle článku 90 Ústavy ČR jen soud, který je součástí obecných soudů, rozhoduje o otázce viny a trestu, hodnotí důkazy podle svého volného uvážení a v rámci stanoveném trestního řádu.

Z předložených podkladů je rovněž patrné, že stěžovatel předložil veškeré námitky, které uvedl v ústavní stížnosti i dovolacímu soudu který se jeho věcí zabýval z pohledu "obyčejného" práva. Ústavnímu soudu tak nově nepředložil než shora uvedené námitky týkající se práva na spravedlivý proces.

Zkrácení stěžovatele v těchto základních právech Ústavní soud neshledal. Postup orgánů činných v trestním řízení nevybočil ze zákonem stanovených mezí, a ani napadená rozhodnutí soudů nebyla v rozporu s trestním řádem a trestním zákonem. Řízení před odvolacím a dovolacím soudem tak nevybočilo z mezí ústavnosti řízení a Ústavní soud v nich neshledal stěžovatelem namítaná pochybení.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout

Ve vztahu k těm částem výroků rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu, která se nedotýkají stěžovatele, je nutno ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel zjevně není oprávněn podávat ústavní stížnost "ve prospěch" s ním spoluobžalovaných osob.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. října 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru