Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 309/96Nález ÚS ze dne 02.05.1997K zastavení řízení pro neexistenci procesní legitimace a neodstranění vad podání

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstříkřízení/zastavení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 48/8 SbNU 7
EcliECLI:CZ:US:1997:4.US.309.96
Datum podání07.11.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90, čl. 95 odst.1

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 250d odst.3, § 43 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 309/96 ze dne 2. 5. 1997

N 48/8 SbNU 7

K zastavení řízení pro neexistenci procesní legitimace a neodstranění vad podání

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 2. května 1997

v senátě ve věci ústavní stížnosti N. Š. proti usnesení Krajského

soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 10. 1996, čj. 10 Ca

324/96-41, takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10.

10. 1996, čj. 10 Ca 324/96-41, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž řízení

o žalobě proti rozhodnutí Okresního úřadu v P., okresního

pozemkového úřadu, ze dne 8. 12. 1992, čj. PÚ-205/63/91/S, bylo

zastaveno, stěžovatelka namítá, že k vydání rozhodnutí bez jednání

nebyly splněny podmínky uvedené v ustanovení § 250f o. s. ř.

Krajský soud v Českých Budějovicích tím porušil stěžovatelčina

ústavně zaručená práva zakotvená v článku 90 a článku 95 odst. 1

Ústavy ČR, článku 36 odst. 1, článku 38 odst. 2 Listiny základních

práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i článku 6 Úmluvy

o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Z uvedených důvodů domáhá se proto stěžovatelka zrušení napadeného

rozhodnutí.

Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém vyjádření ze dne

7. 4. 1997 uvedl, že v přesvědčení, že stěžovatelka není procesně

legitimována k podání správní žaloby, a proto na výzvu soudu

k doložení svého právního nástupnictví po manželech P. nereaguje,

řízení ve věci zastavil. Tímto postupem nedošlo tedy k porušení

článku 38 odst. 2 Listiny, neboť právo stěžovatelky na soudní

ochranu porušeno nebylo, zejména nešlo-li o věcné rozhodnutí.

Z uvedeného důvodu navrhl proto zamítnutí ústavní stížnosti.

Vedlejší účastník Okresní úřad P., okresní pozemkový úřad,

uvedl ve svém vyjádření ze dne 14. 4. 1997, že jestliže

stěžovatelka neprokázala právní nástupnictví po manželech P.,

postupoval Krajský soud v Českých Budějovicích v souladu

s ustanovením § 250d odst. 3 o. s. ř., když řízení zastavil.

Krajský soud nepostupoval tedy podle ustanovení § 250f o. s. ř.,

což bylo důvodem k podání ústavní stížnosti. Z uvedených důvodů

navrhl proto zamítnutí ústavní stížnosti.

Vedlejší účastnice M. B. uvedla ve svém dopise ze dne 24. 4.

1997, že s podstatou věci není seznámena. Stěžovatelka měla

ostatně své nároky uplatnit již před 24 léty, kdy se její, nyní

zemřelý, manžel stal dědicem.

Vedlejší účastník obec V. se k podané ústavní stížnosti

nevyjádřil.

Z obsahu spisu 10 Ca 324/96 Krajského soudu v Českých

Budějovicích Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se žalobou,

došlou tomuto soudu dne 13. 12. 1995, domáhala zrušení shora

citovaného rozhodnutí Okresního úřadu v P., okresního pozemkového

úřadu, a to proto, že v řízení před tímto úřadem s ní nebylo

jednáno jako s účastníkem řízení. Krajský soud v Českých

Budějovicích v napadeném rozhodnutí sice vyslovil názor, že

Okresní úřad v P., okresní pozemkový úřad, měl jako s účastníky

řízení jednat s manželi M. a N. P., rodiči stěžovatelky, nicméně

řízení podle ustanovení § 250d odst. 3 o. s. ř. zastavil pro

nedostatek procesní legitimace stěžovatelky a pro včasné

neodstranění vad podání.

Závěry krajského soudu, jež jej vedly k zastavení řízení,

jsou v extrémním nesouladu s ustanovením § 250d odst. 3 o. s. ř.,

neboť zastavení řízení zde přichází v úvahu pouze tehdy, je-li

evidentně vyloučeno, aby žalobci tvrzené právo vůbec mohlo

příslušet. Tak je tomu např. tehdy, je-li žalobcem právnická

osoba, ačkoli tvrzené právo může podle zákona příslušet jen osobě

fyzické. O takový případ v projednávané věci evidentně nejde,

stejně jako nejsou splněny podmínky zastavení řízení pro

neodstranění jeho vad již z pouhého důvodu, že o následcích

neodstranění vad podání nebyla stěžovatelka ve smyslu ustanovení

§ 43 odst. 2 o. s. ř. poučena.

Napadeným rozhodnutím porušil tedy Krajský soud v Českých

Budějovicích článek 90, článek 95 odst. 1 Ústavy ČR, článek 36

odst. 1, článek 38 odst. 2 Listiny, jakož i článek 6 odst. 1

Úmluvy. Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti

podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavnímsoudu, vyhověl a napadené rozhodnutí podle ustanovení

§ 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 2. května 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru