Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3087/15 #1Usnesení ÚS ze dne 01.12.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkDovolání
Doručování
lhůta
konkurz a vyrovnání
EcliECLI:CZ:US:2015:4.US.3087.15.1
Datum podání16.10.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

182/2006 Sb., § 344, § 316

99/1963 Sb., § 49, § 50g


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3087/15 ze dne 1. 12. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Mgr. Miroslava Zitka, zastoupeného JUDr. Janem Langmeierem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 997/15, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2015, č. j. 29 NSČR 69/2015-B-241, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 15. 7. 2014, č. j. KSUL 45 INS 798/2009-B-212, zamítl reorganizační plán stěžovatele jako dlužníka a současně přeměnil reorganizaci v konkurs. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 3. 2015, č. j. 1 VSPH 1714/2014-B-223, potvrdil usnesení krajského soudu. Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 7. 2015, č. j. 29 NSČR 69/2015-B-241, odmítl dovolání stěžovatele proti usnesení vrchního soudu. V odůvodnění konstatoval, že usnesení vrchního soudu bylo stěžovateli doručeno dne 26. 3. 2015, podle § 240 odst. 1 ve spojení s § 57 odst. 2 o. s. ř. tak připadl poslední den lhůty na úterý 26. 5. 2015, stěžovatel však podal dovolání teprve dne 27. 5. 2015, tudíž opožděně.

Proti usnesení Nejvyššího soudu se stěžovatel bránil ústavní stížností ze dne 16. 10. 2015, ve které navrhl, aby Ústavní soud toto rozhodnutí zrušil a dodatečným podáním ze dne 11. 11. 2015 navrhl odklad vykonatelnosti usnesení obecných soudů všech stupňů. Namítal zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že dovolání skutečně podal teprve dne 27. 5. 2015; usnesení vrchního soudu si totiž vyzvedl ze schránky teprve dne 27. 3. 2015, přičemž na zásilce v rozporu se zákonem nebylo vyznačeno datum doručení vložením do schránky.

Ústavní soud nejprve posoudil náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zastoupen advokátem. Ústavní stížnost rovněž nebyla shledána nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

V intencích § 79 zákona o Ústavním soudu byl nejprve hodnocen návrh stěžovatele na odklad vykonatelnosti rozhodnutí obecných soudů všech stupňů. Tento akcesorický návrh Ústavní soud považuje za zjevně neopodstatněný za situace, kdy vzhledem k povaze věci projednal vlastní ústavní stížnost bezprostředně poté, co ověřil splnění zákonných podmínek k takovému postupu. Účinky případného odložení vykonatelnosti by totiž byly omezeny toliko na období do vydání rozhodnutí o samotné ústavní stížnosti.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Pro přezkum Ústavním soudem není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod. Žádné takové pochybení Ústavní soud v projednávané věci neshledal.

Nejvyšší soud nemohl zasáhnout do ústavně zaručených základních práv stěžovatele odmítnutím jeho dovolání pro opožděnost za situace, kdy stěžovatel sám uznává, že dovolání podal teprve po marném uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty. O této skutečnosti ostatně svědčí i údaj na doručence. Zásah do ústavně garantovaných práv nelze dovozovat toliko z tvrzení stěžovatele, že údaj o datu doručení nebyl uveden přímo na zásilce obsahující usnesení vrchního soudu a vhozené do schránky. Pakliže měl stěžovatel pochybnosti o datu doručení, nic mu nebránilo nevyčkávat s podáním dovolání na poslední den lhůty, popř. si údaj o doručení ověřit dotazem u soudu či nahlédnutím do příslušného spisu, což ostatně rovněž (následně) učinil a opatřil si kopii doručenky, kterou sám předložil Ústavnímu soudu a na níž byl údaj o datu doručení řádně vyznačen.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Vycházeje z okolností vymezených výše rozhodl Ústavní soud týmž výrokem totožně i o akcesorickém návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti rozhodnutí obecných soudů všech stupňů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. prosince 2015

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru