Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3075/10 #1Usnesení ÚS ze dne 28.03.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 5
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstříkDokazování
společenství vlastníků jednotek
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.3075.10.1
Datum podání27.10.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

72/1994 Sb., § 22

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3075/10 ze dne 28. 3. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 28. března 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti P. Š., zastoupeného Mgr. Terezou Dolanskou, advokátkou, AK se sídlem Chodovecké nám. 353/6, 141 00 Praha 4, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 4. 2008 č. j. 15 C 501/2003-189 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2008 č. j. 21 Co 366/2008-219 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením o porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s ustanoveními čl. 4 a čl. 90 Ústavy.

Porušení tohoto základního práva spatřoval stěžovatel (v původním řízení žalovaný) v tom, že obecné soudy dospěly k závěru, že mu byla řádně doručena nabídka ve smyslu ustanovení § 22 zákona č. 72/1994 Sb. a v důsledku toho přiznaly žalobkyni aktivní legitimaci k podání návrhu.

Soudy svůj závěr opřely pouze o výpověď jednatele Pražské správy nemovitostí, s. r. o., výpovědi dvou externích spolupracovníků této společnosti a o prohlášení o vhození listiny do schránky. Tyto důkazy však stěžovatel považoval za nevěrohodné a zmanipulovatelné, pročež navrhl, aby žalobce prokázal, že na jeho adresu zasílal písemnosti, které nebyly přebírány.

Tento důkazní návrh, jakož i návrh na ověření stáří prohlášení o vhození listiny do schránky, však soudy zamítly bez patřičného odůvodnění. Tuto skutečnost stěžovatel považoval za opomenutí důkazu ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu.

II.

Skutkový děj netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť je stěžovateli i účastníkům řízení znám.

III.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83 Ústavy) a nepředstavuje jakousi další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Napadená rozhodnutí však dle názoru Ústavního soudu za protiústavní ve shora naznačeném smyslu považovat nelze.

K takto vyloženému Ústavní soud dále dodává následující. Co se týče stěžovatelovy námitky, že nebyly provedeny jím navržené důkazy, dospěl Ústavní soud již dříve k závěru (např. nález Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 570/03, Sb. n. a u., sv. 33, str. 377), že za protiústavní považuje případy tzv. opomenutých důkazů. Jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci.

V posuzovaném případě však již soud prvního stupně odpovídajícím způsobem vyložil, proč považuje navržený důkaz za nadbytečný a skutkový stav i bez něj za spolehlivě zjištěný (srov. str. 6 napadeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5). Ústavní soud proto konstatuje, že stěžovatelem navržený důkaz nebyl opomenut ve shora naznačeném smyslu.

Ústavní soud nemůže mít ústavněprávních námitek ani proti celkovému zjištění skutkového stavu obecnými soudy. Závěr, že stěžovateli byla řádně doručena nabídka ve smyslu ustanovení § 22 zákona č. 72/1994 Sb., je řádně odůvodněn; o exces při zjišťování skutkového stavu, který by odůvodnil zásah Ústavního soudu, se nade vší pochybnost nejedná.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. března 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru