Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3074/17 #1Usnesení ÚS ze dne 20.12.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Hradec Králové
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstříkodůvodnění
Držba
žaloba/zdržovací
EcliECLI:CZ:US:2017:4.US.3074.17.1
Datum podání02.10.2017
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

89/2012 Sb., § 1003

99/1963 Sb., § 132, § 157 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3074/17 ze dne 20. 12. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Ing. Jana Müllera, zastoupeného JUDr. Františkem Divíškem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 22. 6. 2017, č. j. 18 Co 539/2016-107, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí domáhal ochrany rušené držby práva odpovídajícího věcnému břemeni chůze a jízdy přes pozemky parc. č.X1 a X2 v katastrálním území Vysoké Mýto, které jsou ve vlastnictví společnosti Glenmark Pharmaceuticals, s. r. o. (dále jen "vedlejší účastník"). Rušení mělo spočívat v tom, že vedlejší účastník u vjezdu do průmyslového areálu, kde se mj. nacházejí pozemky ve vlastnictví stěžovatele, nahradil původní závoru závorou novou a delší, kolem které již není možné projít či projet, a proto musí stěžovatel procházet přes blízkou vrátnici.

Okresní soud usnesením ze dne 16. 8. 2016, č. j. 11 C 126/2016-41, uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zdržet se dalšího vypuzování stěžovatele z držby práva a nahradit mu náklady řízení 9 356 Kč. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích k odvolání vedlejšího účastníka změnil usnesení okresního soudu tak, že žalobu zamítl, žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení před okresním soudem a uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady odvolacího řízení.

Krajský soud zejména dospěl k závěru, že žalobce netvrdil, že nemůže přes služebné pozemky projíždět, ani se nedomáhal po vedlejším účastníkovi zdržení se dalšího vypuzení z práva věcného břemene spočívajícího v jízdě a umožnění realizace práva věcného břemene spočívajícího v jízdě; okresní soud proto překročil návrh stěžovatele. Po doplnění dokazování fotografiemi předloženými vedlejším účastníkem odvolací soud dospěl k závěru, že stěžovatel nebyl vypuzen z výkonu práva věcného břemene spočívajícího v chůzi ani není držba práva svémocně rušena vedlejším účastníkem - to by přicházelo v úvahu jen tehdy, neměl-li by stěžovatel žádnou možnost dostat se přes služebné pozemky pěší chůzí ke svým pozemkům (např. uzavřením a uzamčení areálu vraty, aniž by k nim měl stěžovatel klíč). Takový stav však nebyl prokázán ani jej stěžovatel netvrdil. Vrata do areálu jsou stále otevřená, na místě se nachází vrátnice s nepřetržitou službou, kolem závory lze projít nebo se může závora zvednout zmáčknutím tlačítka. Krajský soud shledal žalobu nedůvodnou - a navíc šikanózní.

Proti usnesení krajského soudu se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 2. 10. 2017 a navrhuje jeho zrušení; namítá zásah do svých ústavně zaručených práv vlastnit majetek a na spravedlivý proces podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel zejména tvrdí, že v roce 2007, kdy nabyl pozemky v areálu, byla závora na služebných pozemcích umístěna do poloviny vstupního prostoru. Následně vedlejší účastník umístil na služebné pozemky novou závoru, kterou již není možné obejít či objet, a vedlejší účastník brání stěžovateli v průchodu. Stěžovatel je tak nucen chodit do a z areálu přes blízkou vrátnici. Pouze volný průchod přes zatížené pozemky lze označit za řádné umožnění výkonu práva z věcného břemene. Stěžovateli je tak upíráno to, co mu náleží po právu, a odvolací soud nesprávnou interpretací jednoduchého práva neuznal stěžovatelův nárok. Krajský soud dále pochybil, jelikož se v řízení neomezil pouze na zjištění poslední držby, ale zkoumal i jiné otázky a argumentoval např. rozumným uspořádáním vlastnických vztahů. Žaloba z rušené držby však není žalobou petitorní, nýbrž posesorní. Dále stěžovatel namítá, že se krajský soud nezabýval celou řadou tvrzení stěžovatele ani provedenými důkazy, opomenul zdůvodnit jejich hodnocení a v odůvodnění zmínit vyjádření stěžovatele ze dne 23. 5. 2017, ve kterém bylo poukázáno na četnou judikaturu k problematice rušené držby.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je řádně zastoupen advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona - je však zjevně neopodstatněná. Podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, nebyl-li z jejich strany dodržen ústavní rámec při rozhodování - žádné takové pochybení však v projednávané věci nezjistil.

Krajský soud své rozhodnutí odůvodnil ústavně konformním způsobem, vypořádal se s argumentací účastníků řízení, dostatečně zjistil skutkový stav a dospěl k logickému právnímu závěru. Námitky stěžovatele jsou převážně skutkového rázu, k jejichž posouzení jsou příslušné obecné soudy, nikoli Ústavní soud, který není další instancí obecné justice. Podstatné v posuzované věci je, že stěžovateli není bráněno ve vstupu do areálu - že má nepřetržitý přístup ke svým pozemkům. Skutečnost, že vlastník služebných pozemků vymění poškozenou závoru za novou, čímž zabrání jejímu svévolnému obcházení či objíždění, aby tak ochránil své vlastnické právo, nelze vnímat jako vypuzení z držby práva věcného břemene, je-li stále stěžovateli umožněn průchod (popř. průjezd) přes zatížené pozemky. Nepodstatná modifikace možnosti průchodu přes služebné pozemky není rušením držby. Napadeným usnesením tedy nebylo zasaženo do práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

Ústavní soud dále dospěl k závěru, že krajský soud neporušil právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Smyslem žaloby z rušené držby není ochrana práva, nýbrž ochrana pokojného stavu; proto obecný soud nezkoumá, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Pro úspěšnost žaloby je nutné, aby žalobce prokázal, že je držitelem práva, které žalovaný ruší; obecný soud zkoumá zejména skutkový stav a přihlédne ke všem podstatným okolnostem posuzované věci.

V tomto ohledu postupoval krajský soud ústavně konformním způsobem. Je zřejmé, že odvolací soud doplnil dokazování zejména o fotografie z místa, kde se závora nachází, a společně s dalšími důkazy je vyhodnotil. Nelze seznat, že by se při provádění či hodnocení důkazů dopustil krajský soud excesu, v důsledku kterého by bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces. Opomenutí vyjádření stěžovatele v odůvodnění napadeného usnesení nedosahuje v žádném případě intenzity, která by znamenala porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, neboť šlo o vyjádření ve věci obsahující toliko odkazy na judikaturu již neúčinného obecného občanského zákoníku (č. 946/1811 Sb.).

Ústavní soud proto stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) a § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako částečně nepřípustnou a ve zbytku zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru