Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3073/08 #1Usnesení ÚS ze dne 02.12.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ústí nad Labem
SOUD - OS Děčín
OBEC / OBECNÍ ÚŘAD / MAGISTRÁT - Děčín
JINÝ ORGÁN VEŘEJNÉ MOCI - okrsková volební komise
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo podílet se na správě věcí veřejných /volební a hlasovací právo
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proce... více
Věcný rejstříkOpatrovník
Zastoupení
Plná moc
volby/do Senátu
způsobilost k právním úkonům/omezení/zbavení
EcliECLI:CZ:US:2010:4.US.3073.08.1
Datum podání16.12.2008
Napadený akt

rozhodnutí soudu

jiný zásah orgánu veřejné moci

zákon; 247/1995 Sb. ; o volbách do Parlamentu České republiky ; § 2/b

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 21 odst.1, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 88 odst.1, § 90

247/1995 Sb., § 2 písm.b

99/1963 Sb., § 186


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3073/08 ze dne 2. 12. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 2. prosince 2010 v senátě složeném z Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti T. H., zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, advokátem, AK se sídlem Bolzanova 5, 618 00 Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. 15 Ca 299/2008-32, postupu volební komise, postupu Okresního soudu v Děčíně a postupu Magistrátu města Děčína, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 2 písm. b) zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený odmítají.

Odůvodnění:

I.

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal vyslovení protiústavnosti postupu Magistrátu města Děčín při vyřizování stížnosti stěžovatele ze dne 25. 6 2008, postupu Okresního soudu v Děčíně o provedení dozoru nad jednáním opatrovnice stěžovatele a postupu okrskové volební komise při volbách do Senátu Parlamentu České republiky ve dnech 17. - 18. 10. 2008. Dále se domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem. Těmito zásahy a rozhodnutími orgánů veřejné moci byla dle stěžovatelova tvrzení porušena jeho základní práva zakotvená v ustanoveních čl. 21 odst. 1 a 3 samostatně i ve spojení s čl. 3 odst. 1, čl. 22 a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práva svobod (dále jen "Listina"), čl. 3 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a to samostatně i ve spojení s čl. 14 Úmluvy a konečně v čl. 25 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Pakt"), samostatně i ve spojení s čl. 2 odst. 1 Paktu.

Magistrátu města Děčína stěžovatel vytkl skutečnost, že po něm v řízení o provedení opravy ve stálém seznamu voličů vyžadoval notářsky ověřenou plnou moc, ačkoliv postačovala plná moc písemná (i notářsky neověřená).

Okresní soud v Děčíně pak dle stěžovatele pochybil, neboť odmítl jednak schválit novou plnou moc, kterou stěžovatel zamýšlel udělit zástupkyni pro řízení provedení opravy ve stálém seznamu voličů, a jednak udělit opatrovnici stěžovatele pokyn, aby souhlas s plnou mocí udělila.

Napadeným rozhodnutím krajského soudu byl odmítnut návrh na provedení oprav ve stálém seznamu voličů (vymazání poznámky o překážce výkonu volebního práva). Důvodem byl fakt, že stěžovatel nepodal návrh prostřednictvím opatrovníka, ačkoliv byl zbaven způsobilosti k právním úkonům.

Podle stěžovatele bylo však toto rozhodnutí, jakož i právní úprava, o niž bylo opřeno, protiústavní; poukázal přitom na to, že právo volit je jedním z nejzákladnějších práv v demokratické společnosti. Stěžovatel upozorňoval, že obecné odepření výkonu volebního práva všem osobám zbaveným způsobilosti k právním úkonům je v rozporu s principem proporcionality, který musí být brán v potaz při zásazích do základních práv a zvláště pak do práva tak důležitého, jako je právo volit. Podle stěžovatele především není dáno racionální spojení mezí cílem a zbavením volebního práva. Pokud je cílem stanovení překážky výkonu volebního práva vytvoření elektorátu, který bude schopen porozumět smyslu, významu a důsledkům voleb, není dle stěžovatele vhodné činit tak paušálně ve vztahu ke všem osobám zbaveným způsobilosti k právním úkonům; naopak - je nutné hodnotit zvláštní okolnosti každého případu (tj. dát přednost přístupu zkoumajícímu individuálně způsobilost volit před přístupem statusovým či paušálním). Na podporu svých tvrzení citoval stěžovatel zejména rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 6. 10. 2005, Hirst proti Spojenému království, č. 74025/01, podle něhož možnost aktivně se účastnit volebního procesu je právo, nikoli privilegium (§ 75).

Pozornost je podle stěžovatele nutné věnovat rovněž tomu, že současný právní stav je v rozporu s čl. 29 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Velká část vyspělých demokratických zemí se navíc k osobám s mentálním postižením a jejich právu volit staví příznivěji.

Volební komisi pak stěžovatel vytkl, že mu neumožnila zúčastnit se ve dnech 17. - 18. 10. 2008 prvního kola senátních voleb.

II.

K ústavní stížnosti se dne 12. 7. 2010 vyjádřil Krajský soud v Ústí nad Labem, který setrval na názoru, že jím odmítnutý návrh na provedení opravy ve stálém seznamu voličů byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou.

Stěžovatel ve své replice ze dne 1. 8. 2010 uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 19. 3. 2009 sp. zn. 16 P 60/2006 byla stěžovateli navrácena způsobilost k právním úkonům. Dle stěžovatele byly účinky tohoto rozhodnutí takové, že se na stěžovatele musí hledět, jako by zbaven způsobilosti k právním úkonům nikdy nebyl. Proto k vyjádření Krajského soudu v Ústí nad Labem nelze přihlížet. Bylo navíc patrné, že stěžovatel byl fakticky způsobilý řešit svou situaci. Zároveň stěžovatel namítal, že mu rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem byl upřen rovný přístup ke spravedlnosti garantovaný ustanovením čl. 13 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.

III.

Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 15 Ca 299/2008. Z něj a z dalších přiložených dokumentů zjistil následující.

Rozsudkem ze dne 14. 3. 2006 sp. zn. II Nc 1223/2005-26 byl stěžovatel zbaven způsobilosti k právním úkonům. Jeho opatrovnicí byla ustanovena (poté, co tuto funkci krátce plnilo statutární město Děčín) paní E. S.

Dne 25. 6. 2008 zaslal stěžovatel prostřednictvím své zástupkyně Mgr. J. M. Magistrátu statutárního města Děčína (dále jen "magistrát") žádost o sdělení informace ze seznamu voličů a žádost o provedení jeho opravy. Magistrát však nepovažoval plnou moc, jež byla Mgr. J. M. udělena, za dostatečnou, neboť nebyla notářsky ověřena. Poté navíc opatrovnice stěžovatele udělenou plnou moc odvolala. Magistrát proto stěžovateli požadované informace nesdělil a opravu ve stálém seznamu voličů neprovedl.

Stěžovatel se dne 10. 10. 2008 obrátil na Okresní soud v Děčíně s žádostí o provedení dozoru nad jednáním opatrovnice. Okresní soud však dne 26. 11. 2008 stěžovateli sdělil, že u opatrovnice žádné pochybení při výkonu funkce neshledal.

Poté se stěžovatel obrátil s návrhem na provedení opravy ve stálém seznamu voličů na Krajský soud v Ústí nad Labem. Dne 16. prosince 2008 tento soud podaný návrh odmítl s odůvodněním, že šlo návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, neboť stěžovatel - jakožto osoba zcela zbavená způsobilosti k právním úkonům - nemohl sám bez součinnosti své opatrovnice platně zplnomocnit Mgr. J. M. k podání návrhu.

IV.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde o návrh sice přípustný, ale z níže vyložených důvodů zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud předesílá, že obdobnou problematikou se zabýval již v nálezu sp. zn. IV. ÚS 3102/08 (dostupný na http://nalus.usoud.cz), v němž konstatoval, že výkon volebního práva byl některým osobám zbaveným způsobilosti k právním úkonům upírán protiústavně. Ačkoliv citovaný nález pochopitelně dopadá i na projednávanou věc, na zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti to nemůže nic změnit.

Nejprve se Ústavní soud zabýval stížností v rozsahu směřujícím proti postupu Magistrátu města Děčína a rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem; tyto orgány podle stěžovatele neprovedly opravy ve stálém seznamu voličů, čímž mu protiústavně upřely možnost zúčastnit se voleb.

Aniž by se Ústavní soud vyjadřoval ke správnosti postupu těchto orgánů veřejné moci, konstatuje, že rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 19. 3. 2009 sp. zn. 16 P 60/2006 byla stěžovateli navrácena způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. V důsledku tohoto rozhodnutí je stěžovatel veden ve stálém seznamu voličů bez poznámky a může vykonávat své volební právo bez omezení. V mezidobí (od podání ústavní stížnosti do rozhodnutí Ústavního soudu) se stěžovatel domohl toho, o co cestou ústavní stížnosti usiloval, čímž požadavek bezprostředního zásahu Ústavního soudu zcela pozbyl na aktuálnosti. V důsledku těchto skutečností nastala situace, která se v teorii i praxi ústavního soudnictví označuje jako mootness, tj. stav, kdy spor již odezněl nebo byl vyřešen jinou cestou a s ohledem na princip minimalizace zásahů do pravomocných rozhodnutí a ekonomie soudního řízení již nemá další smysl řízení ve věci provádět (srov. i usnesení II.ÚS 413/97, publikováno na http://nalus.usoud.cz).

Pokud jde o stěžovatelovy výtky vůči postupu Okresního soudu v Děčíně při provádění dozoru nad jednáním opatrovnice stěžovatele, konstatuje Ústavní soud, že tímto postupem nemohla být žádná (tudíž ani v návrhu tvrzená) základní práva stěžovatele dotčena, neboť ústavně garantované právo na určitý výsledek dozoru neexistuje.

Další stěžovatelova námitka směřovala proti postupu okrskové volební komise, jež stěžovateli neumožnila zúčastnit se ve dnech 17. - 18. 10. 2008 prvního kola senátních voleb. Ani této námitce však Ústavní soud přitakat nemohl. To, zda se skutečně stěžovatel pokusil ve dnech 17. - 18. 10. 2008 uplatnit své volební právo, z obsahu spisu nevyplývá. I kdyby tomu tak však bylo - a Ústavní soud nemá důvod o stěžovatelově tvrzení pochybovat - bylo by odepření výkonu volebního práva okrskovou volební komisí zásahem již odeznělým a zásah Ústavního soudu v této věci by tudíž neměl žádného faktického významu. Ústavní stížnost může být podána pouze proti aktuálnímu, trvajícímu zásahu orgánu veřejné moci, kterým musí být stěžovatel ještě postižen. V případě jednorázového zásahu orgánu veřejné moci (jako v projednávané věci) je však ústavní stížnost zásadně zjevně neopodstatněná. Okolnosti odůvodňující výjimečný zásah Ústavního soudu (srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 639/2000, dostupný na http://nalus.usoud.cz) v této věci nenastaly. V případě stěžovatele nehrozí s ohledem na účinky shora citovaného rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 19. 3. 2009 sp. zn. 16 P 60/2006 ani opakování napadeného postupu. Nadto Ústavní soud poznamenává, že proti rozporovanému postupu okrskové volební komise měl stěžovatel brojit primárně v řízení podle ustanovení § 90 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního.

Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Jelikož byla ústavní stížnost odmítnuta, odmítl Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. b) i návrh na zrušení ustanovení § 2 písm. b) zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jde totiž o návrh akcesorický, který sdílí osud odmítnuté ústavní stížnosti. K tomu Ústavní soud dodává, že podle citovaného nálezu sp. zn. IV. ÚS 3102/08 samotné zakotvení překážky výkonu volebního práva pro osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům není protiústavní; obecné soudy však mohou (a musí) v rámci řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům postupovat ústavně konformně a věnovat mimořádnou pozornost i otázkám dopadů jejich rozhodnutí do veřejných subjektivních práv dotčených osob (např. do oblasti výkonu volebního práva), k čemuž je Ústavní soud do budoucna zavázal již vpředu citovaným nálezem sp. zn. IV. ÚS 3102/08.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 2. prosince 2010

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru