Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3060/15 #1Usnesení ÚS ze dne 19.11.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - VS Olomouc
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti (dílčímu) procesnímu rozhodnutí
Věcný rejstříksoudce/podjatost
EcliECLI:CZ:US:2015:4.US.3060.15.1
Datum podání13.10.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 14, § 16b


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3060/15 ze dne 19. 11. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky UNIMEX-INVEST, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 2/1596, zastoupené JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem v Praze 10, K Chaloupkám 2, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 4. 2015, č. j. Nco 22/2015-990, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 4. 2015, č. j. Nco 22/2015-990, vyslovil, že soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Radmila Baďurová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. 8 Co 622/2009 a 8 Co 833/2014.

Proti usnesení vrchního soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností ze dne 6. 10. 2015, ve které navrhuje, aby Ústavní soud toto usnesení zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; tyto prostředky jsou konkretizovány v § 72 odst. 3 téhož zákona.

Uvedená ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, pokud není možná náprava postupy před obecnými soudy či jinými orgány veřejné moci, tedy mj. pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. III.ÚS 117/2000 (N 111/19 SbNU 79), dostupný na http://nalus.usoud.cz].

Ústavní soud v obdobné věci usnesením ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 1509/14, odmítl pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost stěžovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 2. 2014, č. j. Nco 5/2014-858, jímž bylo v jiném řízení za účasti stěžovatelky rozhodnuto o její námitce podjatosti tak, že tři tam jmenované soudkyně Krajského soudu v Ostravě nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci. Od závěrů usnesení sp. zn. II. ÚS 1509/14 se Ústavní soud nemá důvodu odchýlit ani v nyní projednávané věci (srov. též např. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 8. 2013, sp. zn. III. ÚS 1832/13, ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. II. ÚS 2815/09, ze dne 9. 9. 2009, sp. zn. I. ÚS 2222/09, ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 237/09, nebo ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 565/06).

Z výše uvedené zásady subsidiarity ústavní stížnosti, resp. principu minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů, vyplývá, že rozhodovací činnost Ústavního soudu je primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného. Ústavnímu soudu nepřísluší obcházet pořad práva, jinými slovy napravovat ústavně relevantní pochybení obecných soudů (již) za situace, kdy mohou být napravena obecnými soudy samotnými v rámci u nich probíhajícího, dosud pravomocně neskončeného řízení.

O takový případ se jedná i v nyní projednávané věci. Ústavní stížnost směřuje proti negativnímu rozhodnutí o stěžovatelčině námitce podjatosti soudkyně, která byla v souladu se zákonem, resp. podle platného rozvrhu práce, určena k projednání její věci, přičemž rozhodnutí nadřízeného soudu o námitce podjatosti bylo vydáno v rámci probíhajícího řízení, v němž dosud nebylo pravomocně (meritorně) rozhodnuto. Pokud snad obecné soudy při posouzení námitky podjatosti pochybily, mají možnost tuto vadu napravit v dalším průběhu řízení, přičemž Ústavní soud bude případně povolán zabývat se zásahem do práva na spravedlivý proces spočívajícím v tom, že věc byla projednávána a rozhodnuta vyloučeným soudcem, (teprve) v rámci přezkumu pravomocného rozhodnutí ve věci samé, kterým bude řízení skončeno a ohledně kterého budou vyčerpány veškeré zákonem garantované procesní prostředky obrany.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. 11. 2015

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru