Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 305/97Nález ÚS ze dne 12.08.1998Zahrnutí bezprávné omezení osobní svobody do doby zadržení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
Věcný rejstříkzadržení obviněného/podezřelé osoby
vazba/vzetí do vazby
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 87/11 SbNU 273
EcliECLI:CZ:US:1998:4.US.305.97
Datum vyhlášení20.08.1998
Datum podání18.08.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8 odst.2, čl. 8 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 68, § 76, § 67, § 75

283/1991 Sb., § 14 odst.1 písm.d, § 14 odst.1 písm.e


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 305/97 ze dne 12. 8. 1998

N 87/11 SbNU 273

Zahrnutí bezprávné omezení osobní svobody do doby zadržení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě o ústavní stížnosti V.S.,

zastoupeného JUDr. I.P., advokátem Advokátní kanceláře v K.,

proti usnesení Krajského soudu v Praze, čj. 14 To 375/97-23, ze

dne 30. 6. 1997, ve spojení s usnesením soudce Okresního soudu

v Kladně, čj. 4 Nt 227/97-12, ze dne 13.6.1997, za účasti

Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze, čj. 14 To 375/97-23, ze

dne 30.6.1997, a usnesení soudce Okresního soudu v Kladně, čj.

4 Nt 227/97-12, ze dne 13.6.1997, se zrušují.

Odůvodnění.

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá

s odvoláním na porušení čl. 8 Listiny základních práv a svobod

(dále jen "Listina") zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze,

čj. 14 To 375/97-23, ze dne 30.6.1997, kterým byla zamítnuta jeho

stížnost proti usnesení soudce Okresního soudu v Kladně, čj. 4 Nt

227/97-12, ze dne 13.6.1997, o vzetí stěžovatele do vazby.

Trestní stíhání proti stěžovateli bylo zahájeno sdělením obvinění

stěžovateli vyšetřovatelem Okresního úřadu vyšetřování Policie ČR

v Kladně dne 12. 6. 1997, pod ČVS: OVV-775/97, ve 13,10 hodin

a návazně byl stěžovatel téhož dne ve 14.25 hodin zadržen. Jeho

osobní svoboda však byla omezena již před sdělením obvinění, a to

dne 12.6.1997 v 10,15 hodin tím, že po jeho převezení na Okresní

úřad vyšetřování Policie ČR v Kladně z Obvodního oddělení Policie

ČR v Kladně, kam se dostavil dobrovolně na základě písemného

předvolání k podání vysvětlení, byl umístěn do čekárny a zde byl

policisty ČOZ 243209 a ČOZ 277707 hlídán od 10,20 hodin do doby

zadržení ve 14,25 hodin. O tomto faktickém stěžovatelově zadržení

však nebyl učiněn příslušný záznam či vypracován protokol.

Stěžovatel přitom nemohl úřad vyšetřování opustit, neboť kromě

toho, že byl hlídán, byla čekárna oddělena od schodiště mříží,

kterou obsluhoval službu konající příslušník úřadu vyšetřování.

Stěžovatel si tak nemohl v uvedené době zařídit své osobní věci

a odejít si pro cigarety a na oběd. Cigarety mu musel donést

příslušník, který ho hlídal, a oběd mu na požádání přinesl jeho

řidič, který za ním na úřad vyšetřování přišel. Stěžovatel byl

pak odevzdán soudu až dne 13. 6. 1997 ve 13,06 hodin, tj. po

uplynutí 24 hodin od omezení jeho osobní svobody. Obhájce

stěžovatele na tuto skutečnost upozorňoval již při předvedení

stěžovatele před soudce a později ve stížnosti proti rozhodnutí

o vzetí stěžovatele do vazby. Soudce však přesto vzal stěžovatele

do vazby a ani stížnostní soud toto pochybení nenapravil.

Stěžovatel proto namítá, že byl vzat do vazby v rozporu

s ustanovením čl. 8 Listiny a odkazuje na nález Ústavního soudu

uveřejněný pod č. 23/1997 Sb. Policie si tak v jeho případě

prodloužila dobu k přípravě materiálů pro vyšetřovatele tím, že

neprovedla řádně úřední záznam o zadržení, ale pouze fakticky

omezila jeho svobodu. Stěžovatel ve svém případě vidí příklad

dokumentující nesprávnou praxi orgánů činných v trestním řízení,

jíž tyto orgány obcházejí kogentní ustanovení o lhůtách

o zadržení, tak jak na to poukázal již výše zmíněný nález

Ústavního soudu. Obhájce stěžovatele upozornil na překročení

zákonné 24 hodinové lhůty rovněž okresního státního zástupce

v Kladně, který svým dopisem ze dne 1. 7. 1997, čj. 1 Zt

855/97-38, sice přiznal určité pochybení policistů a dal pokyn

k prověření postupu policejního orgánu a vyšetřovatele Inspekce

ministra vnitra, stěžovatel však nebyl propuštěn na svobodu.

Stěžovateli proto nezbylo, než se obrátit na Ústavní soud.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal

vyjádření Krajského soudu v Praze a připojil si spis Okresního

úřadu vyšetřování Policie ČR v Kladně, sp.zn. ČVS: OVV-775/97,

a spis Okresního soudu v Kladně, sp. zn. 4 Nt 227/97. Krajské

státní zastupitelství v Praze se postavení vedlejšího účastníka

řízení vzdalo.

Ve svém vyjádření k ústavní stížnosti Krajský soud v Praze

plně odkázal na odůvodnění svého stížností napadeného rozhodnutí.

Stěžovatel se na Okresní úřad vyšetřování Policie ČR v Kladně

dostavil 12. 6. 1997 dobrovolně a zdržen byl téhož dne ve 14,25

hodin. Zadržení nepředcházelo zajištění podle § 14 zákona č.

283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z výpovědi

obviněného před soudcem Okresního soudu v Kladně nevyplývá, že by

se odchodu z budovy úřadu vyšetřování před svým zadržením

výslovně domáhal, a že by mu byl tento odchod znemožněn. Soudce

Okresního soudu v Kladně, jako soud I. stupně, tedy postupoval

zcela správně, když shledal, že zákonná 24 hodinová lhůta byla

zachována.

Po seznámení se s obsahem stěžovatelova návrhu a obou

připojených spisů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní

stížnost je důvodná. Ze spisu Okresního soudu v Kladně Ústavní

soud zjistil, že stěžovatel se dne 12. 6. 1997 v 9,00 hod

dobrovolně dostavil na písemné předvolání na Obvodní oddělení

Policie ČR v Kladně, a poté byl převezen služebním vozidlem

k podání vysvětlení na Okresní úřad vyšetřování Policie ČR

v Kladně. Zde byl posazen do čekárny a jeho spis byl předán

vyšetřovateli, který v 10,15 po prostudování spisu uvedl, že spis

je na sdělení obvinění, a že stěžovatele musí někdo hlídat. Od

10,20 hod do 14,25 hod. byl pak stěžovatel v čekárně hlídán

policistou, aby čekárnu neopustil, a ve 14,25 hodin byl podle

sepsaného protokolu o zadržení obviněného zadržen, když mu bylo

předtím podle sepsaného záznamu ve 13,10 hodin sděleno obvinění.

Okresní státní zastupitelství v Kladně následně navrhlo podle §

68 trestního řádu vzetí stěžovatele do vazby a tento návrh byl

dne 13.6.1997 předán Okresnímu soudu v Kladně. Z protokolu

o výslechu stěžovatele před soudcem Okresního soudu v Kladně dne

13.6.1997 v 15,45 hodin vyplývá, že stěžovatel a jeho obhájce

soudce upozornili, že k zadržení stěžovatele došlo dříve než ve

14,25 hodin dne 12.6.1997, jak bylo uvedeno v protokolu,

a navrhli vyslechnout jmenovitě označené svědky, kteří by to

mohli potvrdit. Soudce k tomuto návrhu uvedl, že při rozhodování

o vazbě bude vycházeno ze spisového materiálu jemu předloženého

a z výpovědi stěžovatele. Svým usnesením ze dne 13.6.1997 pak

soudce Okresního soudu v Kladně rozhodl o vzetí stěžovatele do

vazby z důvodů uvedených v ustanovení § 67 písm. c) trestního

řádu. V odůvodnění tohoto usnesení se uvádí, že z předloženého

spisu není zřejmé, že by zadržení stěžovatele předcházelo

zajištění stěžovatele podle § 14 zákona č. 283/1991 Sb., jež by

bylo možno považovat za omezení osobní svobody, a které by se

počítalo do lhůty 24 hodin. Časovou prodlevu mezi dostavením se

stěžovatele k vyšetřovateli a započetím jeho výslechu, případně

sdělení obvinění, nelze podle okresního soudu považovat za

omezování osobní svobody podle § 75, § 76 trestního řádu.

Stěžovatel podal proti usnesení o vzetí do vazby stížnost,

v níž poukazuje - stejně jako v ústavní stížnosti - na fakt, že

jeho osobní svoboda byla omezena již v okamžiku převezení na úřad

vyšetřování, kdy byl umístěn v čekárně uzavřené mříží, ovládanou

službou, rozhodující o tom, kdo čekárnu může opustit, a navíc byl

po celou dobu do doby zadržení hlídán policistou. Krajský soud

v Praze však stížnost jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm.

c) trestního řádu zamítl. Odůvodnění zamítnutí stížnosti, pokud

jde o namítané nepřípustné omezení stěžovatelovy osobní svobody,

překročením 24 hodinové lhůty, je uvedeno výše u vyjádření

Krajského soudu v Praze k ústavní stížnosti.

Při posuzování ústavní stížnosti vyšel Ústavní soud ze

zjištění, že stěžovatel, který se na policii dobrovolně dostavil

na předvolání, byl v době od 10,15 hodin do 14,25 hodin, kdy byl

podle protokolu zadržen, na Okresním úřadu vyšetřování Policie ČR

v Kladně omezen na své svobodě. Jak vyplývá ze stěžovatelova

návrhu i úředních záznamů uložených v připojeném soudním spisu

(list. č. 26 a 27), byl stěžovatel po tuto dobu nuceně držen na

určitém místě, tj. v čekárně úřadu vyšetřování, kterou bylo možno

opustit pouze pokud to připustila služba obsluhující mříž

oddělující čekárnu od schodiště. Stěžovatel byl navíc po celou

dobu hlídán příslušníkem policie, který stěžovateli sdělil, že

z čekárny nemůže odejít. Je přitom nerozhodné, zda se opuštění

čekárny stěžovatel výslovně domáhal a odchod mu byl přitom

znemožněn, jak podmínil touto skutečností posouzení omezení

osobní svobody Krajský soud v Praze. Samu skutečnost, že se

stěžovatel domáhal odchodu jen slovně a nikoliv důraznějším

způsobem, nelze vykládat ve prospěch možnosti omezovat za těchto

podmínek osobní právo svobody pohybu. Listina v čl. 8 odst. 2

výslovně stanoví, že nikdo nesmí být zbaven svobody jinak než

z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Jestliže ve

stěžovatelově případě došlo k omezení jeho osobní svobody, je

třeba vnímat rozdíl mezi omezením a zbavením osobní svobody pouze

jako rozdíl ve stupni nebo intenzitě a nikoliv jako rozdíl ve své

podstatě. Nelze zde tedy přisvědčit právní argumentaci Okresního

soudu v Kladně, že před zadržením stěžovatele dne 12.6.1997 ve

14,25 hodin soud nezjistil jiné omezení osobní svobody

stěžovatele, které by se do lhůty 24 hodin nutné k podání návrhu

na vzetí stěžovatele do vazby počítalo. Stěžovatelova osobní

svoboda byla totiž omezena v rozporu s čl. 8 odst. 2 Listiny

právě proto, že omezení osobní svobody stěžovatele před jeho

zadržením ve 14,25 hodin nebylo možno podřadit pod instituty

zadržení obviněného (§ 75 trestního řádu) nebo zadržení osoby

podezřelé (§ 76 trestního řádu), ani pod institut zajištění podle

§ 14 zákona č. 283/1991 Sb. Faktickým omezením stěžovatelovy

osobní svobody však byl současně dotčen čl. 8 odst. 3 Listiny,

který stanoví, že zadržená osoba musí být nejpozději do 24 hodin

propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Ústavní soud má za

to, že do doby zadržení obviněného podle příslušných ustanovení

trestního řádu bylo třeba včítat nejen dobu, po kterou byla osoba

podezřelá ze spáchání trestného činu zajištěna podle ustanovení

§ 14 odst. l písm. d), e), zákona č. 283/1991 Sb., ve znění

platném do 1. 7. 1998, tak jak to vyjádřil ve svém nálezu

publikovaném pod č. 23/1997 Sb., ale i dobu po kterou byla její

osobní svoboda bezprávně omezena způsobem contra legem.

Byla-li tedy stěžovatelova osobní svoboda omezena již

12.6.1997 v 10,15 hodin jeho umístěním a nuceným držením

v čekárně Okresního úřadu vyšetřování Policie ČR v Kladně

a návazně jeho zadržením podle § 75 trestního řádu ve 14,25 hodin

a soudu byl předán teprve dne 13. 6.1997 ve 13,06 hodin, stalo se

tak již po uplynutí 24 hodinové lhůty. Podal-li tedy v tomto

případě státní zástupce návrh na vzetí do vazby místo toho, aby

stěžovatele propustil na svobodu (§ 75 věta třetí trestního

řádu), nemohly obecné soudy o takto nezhojitelným nedostatkem

zatíženém návrhu věcně rozhodnout. Pokud tak přesto učinily,

porušily tím ústavně zaručená základní práva stěžovatele

zakotvená v čl. 8 odst. 2, 3, Listiny.

Ústavní soud proto, aniž by zkoumal důvody vazby podle § 67

písm. c) trestního řádu, ústavní stížnosti vyhověl, a stížností

napadená rozhodnutí pro jejich rozpor s čl. 8 odst. 2, 3, Listiny

zrušil podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993

Sb.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 12. srpna 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru