Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3048/08 #1Usnesení ÚS ze dne 09.03.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - OS Jindřichův Hradec
SOUDNÍ EXEKUTOR - Pelhřimov - Fojtová Jana
Soudce zpravodajŽidlická Michaela
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /sprave... více
Věcný rejstříkadvokát/odměna
Plná moc
Škoda
advokát/zvolený
advokát/profesní požadavky
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.3048.08.1
Datum podání12.12.2008
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 37 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

330/2001 Sb., § 11 odst.1 písm.a

99/1963 Sb., § 25, § 28a


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3048/08 ze dne 9. 3. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 9. března 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Kůrky v právní věci stěžovatelky HORA HOLDING, s. r. o., se sídlem Skuherského 53, České Budějovice, zastoupeného JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem se sídlem Střelecká 437, Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp. zn. 10 Nc 3375/2005 ze dne 29. 9. 2008 a příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 049 Ex 494/05-11 ze dne 9. 5. 2007, vydaném JUDr. Janou Fojtovou, soudní exekutorkou Exekutorského úřadu v Pelhřimově, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dne 12. 12. 2008 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí orgánů veřejné moci.

Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka, zastoupená advokátem Mgr. L. Z., podala dne 15. 6. 2005 návrh, na jehož základě byla usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále jen "okresní soud") č. j. 10 Nc 3375/2005-22 ze dne 5. 8. 2005 nařízena exekuce proti povinnému S. M. o vymožení částky 123.416,- Kč s příslušenstvím. V průběhu exekučního řízení, dne 9. 5. 2006, byl právní zástupce stěžovatelky v důsledku odsouzení za úmyslnou trestnou činnost vyškrtnut z České advokátní komory a stěžovatelku již nadále nezastupoval. Poté, co byla předmětná pohledávka uhrazena, vydala JUDr. Jana Fojtová, soudní exekutorka Exekutorského úřadu v Pelhřimově (dále jen "soudní exekutorka"), příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 049 Ex 494/05-11 ze dne 9. 5. 2007, v němž stanovila výši nákladů exekuce na 30.814,- Kč a dále rozhodla, že náklady oprávněného (stěžovatelky) se neurčují, neboť mu vzhledem k absenci právního zastoupení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Proti rozhodnutí soudní exekutorky podala stěžovatelka námitky v tom smyslu, že odměna exekutora měla být stanovena v plné výši a nikoliv pouze ve výši 50% a že jí měla být přiznána náhrada nákladů právního zastoupení. Stěžovatelka konstatovala, že byla od podání návrhu na nařízení exekuce, v němž o náhradu nákladů požádala, až do dne 9. 5. 2006 právně zastoupena, přičemž skutečnost, že k tomuto dni došlo k ukončení právního zastoupení, nemohla mít na její nárok na náhradu nákladů žádný vliv. O námitkách stěžovatelky rozhodl okresní soud usnesením sp. zn. 10 Nc 3375/2005 ze dne 29. 9. 2008 tak, že se jim nevyhovuje. V odůvodnění svého rozhodnutí okresní soud uvedl, že odměna exekutora byla vyčíslena v souladu s právními předpisy, neboť k upuštění od provedení exekuce došlo v důsledku dobrovolného plnění povinného; pokud šlo o náklady právního zastoupení, okresní soud konstatoval, že se jich právní zástupce stěžovatelky dne 3. 5. 2006 vzdal.

Posledně uvedená rozhodnutí soudní exekutorky a okresního soudu o nákladech exekuce napadla stěžovatelka svou ústavní stížností, v níž namítala, že došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36, 37 a 38 Listiny základních práv a svobod a práva na ochranu majetku a rovněž že nebyl respektován čl. 90, 95 a 96 Ústavy České republiky. Stěžovatelka nejprve zrekapitulovala průběh předmětného exekučního řízení a zopakovala námitky, které v jeho průběhu uplatnila. Ve vztahu k Mgr. L. Z., s nímž měla uzavřenu smlouvu o právním zastoupení, předložila stěžovatelka obsáhlý výčet jednání, jímž měl jmenovaný porušovat své povinnosti plynoucí ze zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a způsobit tak stěžovatelce značnou škodu, jíž je tato nucena vymáhat soudně. Stěžovatelka dále podrobně popsala, za jakých okolností se dne 1. 10. 2008 dozvěděla o existenci úředního záznamu, z nějž mělo dle okresního soudu vyplývat, že se Mgr. L. Z. dne 3. 5. 2006 jejím jménem vzdal práva na náhradu nákladů právního zastoupení a namítala, že tento úkon byl učiněn, s ohledem na jeho formu, v rozporu s právními předpisy a že jeho cílem bylo stěžovatelku poškodit; stěžovatelka nikdy svého právního zástupce k takovému jednání nezmocnila, takový úkon tedy vůči ní nemohl mít žádné účinky. Stěžovatelka dále vyjádřila přesvědčení, že vzhledem k okolnostem, za nichž byl úřední záznam dohledán, se pravděpodobně jednalo o antedatovaný dokument. Veškeré tyto námitky adresovala stěžovatelka již okresnímu soudu, tento se však s nimi nikterak nevyrovnal, přestože mu byly doručeny dříve, než bylo jeho rozhodnutí písemně vyhotoveno. Ze všech těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud usnesení okresního soudu sp. zn. 10 Nc 3375/2005 ze dne 29. 9. 2008 a příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 049 Ex 494/05-11 ze dne 9. 5. 2007 svým nálezem zrušil.

Přípisy ze dne 6. 2. 2009 a 23. 2. 2009 doplnila stěžovatelka svou ústavní stížnost v tom smyslu, že považuje pro výsledek řízení před Ústavním soudem za zcela zásadní prokázání skutečnosti, že úřední záznam ze dne 3. 5. 2006 byl vyhotoven dodatečně, v souvislosti s řízením vedeným stěžovatelkou proti Mgr. L. Z. u okresního soudu pod sp. zn. 4 C 37/2008. V rámci tohoto řízení bylo dne 29. 1. 2009 odročeno jednání soudu na neurčito právě za účelem vypracování znaleckého posudku z oboru grafologie ohledně předmětného úředního záznamu. Stěžovatelka proto požádala Ústavní soud, aby rozhodnutí o ústavní stížnosti odložil až do doby, kdy mu bude tento znalecký posudek předložen, přičemž přislíbila, že znalecký posudek předá Ústavnímu soudu neprodleně poté, co jí bude okresním soudem zaslán. Stěžovatelka dále upozornila na nemožnost podat v exekuční věci návrh na obnovu řízení a vyjádřila přesvědčení, že jí Ústavní soud poskytne ochranu před protiprávním jednáním Mgr. L. Z.

II.

Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala i veškeré další formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí.

Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo-li by takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, byl by Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. O takový případ se však v projednávané věci nejednalo.

Namítala-li stěžovatelka, že její právní zástupce ji svými úkony v exekučním řízení poškodil, a dovolávala-li se v této souvislosti ochrany ze strany Ústavního soudu, pak jejím argumentům nebylo možno přisvědčit, neboť smyslem institutu ústavní stížnosti je ochrana fyzických a právnických osob před zásahy orgánů veřejné moci do jejich ústavně zaručených práv, nikoliv náprava případných pochybení právního zástupce. Jinak řečeno, Ústavní soud není oprávněn vstupovat do vztahu mezi účastníkem řízení a jeho právním zástupcem a hodnotit správnost a vhodnost jím učiněných úkonů, což platí tím spíše, jde-li o vztah, kdy si stěžovatelka tohoto zástupce sama zvolila. Byla-li stěžovatelka přesvědčena, že jí její právní zástupce způsobil škodu, mohla se domáhat jejího uhrazení cestou občanskoprávní žaloby, nejedná se však o důvod zakládající protiústavnost napadených rozhodnutí. Podstata tvrzeného zásahu totiž primárně netkví v chybném postupu soudu, nýbrž v jednání jiného subjektu, nemajícího povahu orgánu veřejné moci.

Pokud jde o usnesení okresního soudu sp. zn. 10 Nc 3375/2005 ze dne 29. 9. 2008, toto vycházelo, pokud šlo o náklady právního zastoupení, z úředního záznamu ze dne 3. 5. 2006, jehož autenticitu se stěžovatelce v řízení před Ústavním soudem nepodařilo vyvrátit, neboť znalecký posudek v tomto smyslu doposud nepředložila. Ovšem i v případě, že by stěžovatelka doložila, že předmětný úřední záznam byl vyhotoven až dodatečně, nejednalo by se bez dalšího o důvod pro kasaci napadených rozhodnutí, neboť tyto skutečnosti nebyly okresnímu soudu v době jeho rozhodování známy a jejich nezohlednění nelze proto považovat za porušení práva na spravedlivý proces. Stěžovatelka ve svých námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 049 Ex 494/05-11 ze dne 9. 5. 2007 žádné argumenty, zpochybňující vzdání se práva na náhradu nákladů právního zastoupení, nevznesla a k jejímu podání učiněnému až po datu vydání rozhodnutí, byť před jeho písemným vyhotovením, soud již přihlédnout nemohl. Skutečnost, že se stěžovatelka o existenci předmětného úředního záznamu fakticky dozvěděla až dne 1. 10. 2008, není v tomto ohledu rozhodná, neboť je třeba vycházet z toho, že se jednalo o úkon jí samotné, byť učiněný prostřednictvím jejího zástupce. Jestliže stěžovatelka nebyla svým právním zástupcem o tomto úkonu zpravena, jedná se opět o problém vztahu mezi advokátem a jeho klientem, nikoliv o nesprávný postup soudu, jímž by byla dotčena stěžovatelčina ústavně zaručená práva.

Co se týče namítaného nedostatku formy úkonu, jímž došlo ke vzdání se práva na náhradu nákladů právního zastoupení, je třeba zdůraznit, že předmětný dokument, formálně označený jako úřední záznam, byl Mgr. L. Z. podepsán. Nejednalo se tedy toliko o zaznamenání určitých skutečností soudní exekutorkou, nýbrž o písemné prohlášení právního zástupce stěžovatelky. Za těchto okolností okresnímu soudu nic nebránilo v tom, aby z této listiny při svém rozhodování vycházel. K námitce stěžovatelky, že svého právního zástupce k takovému úkonu nezmocnila, lze odkázat na ustanovení § 25 a § 28a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dle nichž je plná moc udělená advokátovi vždy procesní plnou mocí, přičemž takovou plnou moc nelze omezit a zástupce, jemuž byla tato plná moc udělena, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník.

Lze tedy uzavřít, že Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky, nezbylo mu proto než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. března 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru