Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 304/98Nález ÚS ze dne 12.10.1998Nepřezkoumatelnost rozsudku, která představuje porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
Smlouva
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 120/12 SbNU 177
EcliECLI:CZ:US:1998:4.US.304.98
Datum vyhlášení23.10.1998
Datum podání08.07.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

513/1991 Sb., § 443, § 448

99/1963 Sb., § 157 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 304/98 ze dne 12. 10. 1998

N 120/12 SbNU 177

Nepřezkoumatelnost rozsudku, která představuje porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 12. října 1998 ve věci ústavní

stížnosti J. M., zastoupeného JUDr. J. L., advokátkou AK, proti

rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 24. 9. 1997, čj. 8

C 93/97-22, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 4. 1998,

čj. 29 Co 65/98-49, za účasti 1) Okresního soudu v Příbrami, 2)

Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení a vedlejšího

účastníka B. O., zastoupeného JUDr. I. K., advokátem AK, za

souhlasu účastníků bez ústního jednání,

takto:

Rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 24. 9. 1997, čj.

8 C 93/97-22, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 4.

1998, čj. 29 Co 65/98-49, se zrušují.

Odůvodnění.

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným

rozhodnutím obecných soudů stěžovatel mimo jiné uvádí, že v řízení

před nimi nebyla kupř. vůbec zjišťována existence kupní smlouvy

týkající se modřínové kulatiny v hodnotě Kč 50 000,--. Odůvodnění

napadených rozsudků, zejména odvolacího soudu, zcela postrádají

náležitosti uvedené v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. a některé

právní závěry jsou dokonce v rozporu s aplikovaným platným hmotným

právem, zatímco v některých bodech právní hodnocení zcela chybí.

V řízení před obecnými soudy došlo tedy k porušení stěžovatelových

ústavně zaručených práv zakotvených v článku 6 odst. 1 Úmluvy

o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"),

článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen

"Listina") a článku 90 Ústavy ČR, a z těchto důvodů domáhá se

proto stěžovatel zrušení napadených rozsudků.

Krajský soud v Praze se v určené lhůtě k ústavní stížnosti

nevyjádřil.

Okresní soud v Příbrami ve svém vyjádření ze dne 10. 9. 1998

uvedl, že se k ústavní stížnosti nemíní vyjadřovat. Vedlejší

účastník B. O. uvedl ve svém vyjádření ze dne 22. 9. 1998 mimo

jiné to, že stěžovatel i v ústavní stížnosti se toliko brání

povinnosti splnit závazek, jenž mu byl obecnými soudy pravomocně

uložen. Ústavní stížnost je podle jeho názoru koncipována zcela

vágně a lze konstatovat, že Ústavní soud toliko zatěžuje.

Z uvedených důvodů navrhuje proto její odmítnutí.

Z obsahu spisu 8 C 93/97 Okresního soudu v Příbrami Ústavní

soud zjistil, že vedlejší účastník pod bodem III žaloby uvedl

následující: "Dále jsem s odpůrcem realizoval druhý obchodní

případ, který těsně koresponduje a jednalo se o dodávku

modřínového dřeva, taktéž kulatiny a odpůrce mi měl zálohově

uhradit částku 50 000,-- Kč. Jedná se o daňový doklad č. 951028,

který byl vystaven 2. 10. 1995 a splatnost byla dne 20. 10. 1995.

Odpůrce mi doposud ani tuto částku neuhradil." Slyšen jako

účastník před Okresním soudem v Příbrami, vedlejší účastník

k tomuto bodu neuvedl nic bližšího a ostatně soudem nebyl v tomto

směru ani dotázán. Při jednání dne 24. 9. 1997 okresní soud pouze

konstatoval obsah zmíněné faktury, stejně jako nákladního listu,

aniž by se však tímto obsahem v napadeném rozhodnutí vůbec zabýval

a aniž by si vůbec položil otázku, zda výše údajné zálohy

koresponduje s množstvím údajně dodané modřínové kulatiny, jinými

slovy, proč je žalována pouze záloha, nikoli celá částka, za

dodání tohoto druhu dřeva. Krajský soud v Praze, ačkoli stěžovatel

v odvolání namítl, že ohledně částky Kč 50 000,-- je napadený

rozsudek bez jakékoli skutkové a právní opory, ve svém rozhodnutí

v podstatě pouze převzal závěry soudu prvého stupně, když

přezkoumával, jak výslovně konstatuje, důkazy o tom, kdo prodal

žalovanému oněch 104,73 m3 smrkové kulatiny, kdo mu dodal 80 m3

modřínové kulatiny na základě zálohy ve výši Kč 50 000,--, aby

posléze s tím rozporuplně a nepřezkoumatelně uvedl, že stěžovatel

tuto zálohu dosud neuhradil. Jinými slovy, krajský soud si položil

otázku průkaznosti dodávky 80 m3 modřínové kulatiny na základě

zálohy ve výši Kč 50 000,--, na druhé straně však tuto částku

neuvažuje jako uhrazenou zálohu, ale jako dluh. Tvrdí-li

stěžovatel v ústavní stížnosti, že napadená rozhodnutí obecných

soudů jsou v příkrém rozporu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř.,

potom nelze než tomuto jeho názoru v uvedeném bodu přisvědčit,

neboť rozhodnutí obecných soudů zde postrádají údaj o tom, o které

důkazy opřely svá skutková zjištění, a jsou proto v tomto směru

i nepřezkoumatelná. Stav, kdy rozsudek postrádá náležitosti

uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř. a ve svých důsledcích vede

k tomu, že se stává nepřezkoumatelným, může představovat,

a zpravidla také představuje, porušení ústavně zaručeného práva na

soudní ochranu uvedeného v článku 36 odst. 1 Listiny. K ostatním

stěžovatelovým výtkám, týkajícím se hodnocení důkazů, nezaujal

Ústavní soud stanovisko nejen vzhledem k ústavnímu principu

nezávislosti soudu (čl. 82 Ústavy ČR) a z něj vyplývající zásady

volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.), ale také z toho důvodu,

že teprve objasněním otázky dodávky modřínové kulatiny v hodnotě

Kč 50 000,-- bude rozšířen potřebný prostor pro hodnocení všech

důkazů v jejich vzájemné souvislosti, a to i ve směru

stěžovatelova tvrzení, že kulatina byla expedována ing. P.,

podepsaným i na dodacích listech, tedy osobou odlišnou od

vedlejšího účastníka.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle

ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu, pro porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy, čl. 36 odst.

1 Listiny a čl. 90 Ústavy ČR vyhověl a napadená rozhodnutí podle

ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 12. října 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru