Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 304/2000Usnesení ÚS ze dne 30.06.2003

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstříkvlastnické právo/přechod/převod
mezinárodní prvek
občanství/absence
EcliECLI:CZ:US:2003:4.US.304.2000
Datum podání16.05.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 453 odst.2

87/1991 Sb., čl.

97/1963 Sb., čl.


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 304/2000 ze dne 30. 6. 2003

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 304/2000

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti P. S., a F. T., oba zastoupeni JUDr. R.V., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 13 Co 100/2000, ze dne 15. 3. 2000,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé se, s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 14. 9. 1999, čj. 17 C 162/95-122, v části, jimž byl zamítnut jejich návrh na určení, že jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a rozhodnutí o návrhu stěžovatelů na uložení povinnosti žalovaným uzavřít s nimi dohodu o vydání nemovitostí dle zák. č. 87/1991 Sb., bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. V ústavní stížnosti stěžovatelé uvedli, že proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě podali dle ustanovení § 239 dovolání, za situace, kdy návrhu na připuštění dovolání krajský soud nevyhověl. Tato skutečnost byla potvrzena i přípisy Okresního soudu v Karviné, ze dne 14. 2. 2001 a 7. 2. 2003, dle kterého byl Ústavním soudem požadovaný spis tohoto soudu, čj. 17 C 162/95-122, postoupen Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o dovolání. (Jak Ústavní soud ověřil, o dovolání dosud nebylo rozhodnuto).

Plénum Ústavního soudu, s ohledem na názor Evropského soudu pro lidská práva, vyslovený v rozhodnutí ze dne 12. 11. 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99, přijalo závěr, že v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Běh zákonné šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti dle ust. § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, počne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.

Uvedené závěry Ústavního soudu byly, v souladu s ust. § 2 odst. 1 písm. b) zák. č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, publikovány ve formě sdělení pod č. 32/ 2003 Sb.

Vzhledem k tomu, že projednávaná ústavní stížnost byla podána před přijetím citovaného závěru Ústavního soudu, Ústavní soud musel v daném případě posoudit použitelnost svého sdělení s ohledem na princip předvídatelnosti, neboť stěžovatelé, s ohledem na dosavadní rozhodovací praxi Ústavního soudu, podali v dobré víře současně s ústavní stížností i dovolání, a nemohli následný vývoj názorů tohoto soudu, vyjádřený ve sdělení č. 32/2003 Sb., předvídat. Ústavní soud přesto dospěl k závěru, že v daném případě lze pravidla svého rozhodování obsažená ve sdělení č. 32/2003 Sb. použít, a to vzhledem k tomu, že ústavní práva stěžovatelů nejsou tímto postupem nijak dotčena. Nejvyšší soud o jejich dovolání dosud nerozhodl, a stěžovatelé proto budou případně moci v budoucnu napadnout nejen rozhodnutí o dovolání, ale i rozhodnutí obecných soudů mu předcházející.

Z uvedených důvodů byl proto návrh stěžovatelů dle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2003

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru