Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3033/11 #1Usnesení ÚS ze dne 14.11.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - VS Praha
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkpetit/vady
Předběžné opatření
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.3033.11.1
Datum podání11.10.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 75a


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3033/11 ze dne 14. 11. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., zastoupeného Mgr. Jiřím Payerem, advokátem se sídlem na adrese Praha 2, Korunní 957/35, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2011 č. j. 3 Co 37/2011-19, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 11. října 2011, stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že Vrchní soud v Praze se v napadeném rozhodní nevypořádal s odvolací námitkou a své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil.

Z ústavní stížnosti a připojených příloh se zjišťuje, že stěžovatel se podáním doručeným Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") dne 14. ledna 2011 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalovanému JUDr. V. J. uloženo zaslat stěžovateli písemnou omluvu (jejíž znění nenavrhl), v souvislosti s právní službou advokáta, kterou žalovaný pro stěžovatele vykonával. Stěžovatel současně navrhl, aby soud vydal předběžné opatření, jímž by bylo žalovanému uloženo stěžovatele neprodleně informovat o všech úkonech jeho jménem v řízení před Ústavním soudem sp. zn. II. ÚS 3238/10 učiněných. Krajský soud návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření podaný v souvislosti s návrhem na ochranu osobnosti usnesením ze dne 18. ledna 2011 č. j. 11 C 4/2011-6 odmítl. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") usnesením napadeným ústavní stížností rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.). V odůvodnění svého rozhodnutí vrchní soud dovodil, že stěžovatel se předběžným opatřením domáhá takového jednání advokáta, které vyplývá z povinností advokáta daného mu zákonem o výkonu advokacie a návrh stěžovatele navíc neobsahuje veškeré náležitosti stanovené v § 75a o. s. ř.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení a přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky.

V případě stěžovatelem napadeného rozhodnutí se jedná o rozhodování soudů o návrhu stěžovatele na vydání předběžného opatření, které má charakter předběžného a dočasného opatření. Ústavní soud je v takovém případě oprávněn se jen přesvědčit, zda jsou důvody pro jeho vydání vůbec dány a zda obecné soudy při rozhodování o předběžném opatření postupovaly ve shodě s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tj. stanoveným zákonným postupem (viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 189/01; Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 24, č. 178 a usnesení sp. zn. III. ÚS 394/01; Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 25, č. 10). K přezkumu reálné existence těchto podmínek není Ústavní soud oprávněn. Zákonná úprava postupu při vydávání předběžných opatření vyžaduje, aby stěžovatel soudu osvědčil základní skutečnosti, tedy nárok sám, a u tohoto typu předběžného opatření osvědčil také pravděpodobnost možného výkonu rozhodnutí.

Vycházeje z těchto úvah Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout pochybnost o ústavní konformitě postupu vrchního soudu při vydání jeho rozhodnutí. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že vrchní soud se celou věcí náležitě zabýval a stěžovateli podrobně vyložil, proč považoval rozhodnutí krajského soudu za věcně správné. Ústavní soud tedy v dalším odkazuje na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí a uzavírá, že porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces nebylo v posuzované věci shledáno.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 14. listopadu 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru