Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3025/15 #1Usnesení ÚS ze dne 03.11.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 6
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuodmítnuto pro nedodržení lhůty
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2015:4.US.3025.15.1
Datum podání09.10.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

zákon; 292/2013 Sb.; o zvláštních řízeních soudních; § 162/1, § 177/1, § 180/1

zákon; 293/2013 Sb.; kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony ; čl. II body 2 a 3

Ostatní dotčené předpisy

292/2013 Sb., § 162 odst.1, § 177 odst.1, § 180 odst.1

293/2013 Sb., čl. II odst.2, čl. II odst.3


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3025/15 ze dne 3. 11. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Prof. RNDr. Luďka Kučery, DrSc., zastoupeného Mgr. Vojtěchem Láskou, LL.M., advokátem se sídlem Praha 1, Letenská 121/8, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, č. j. 21 Cdo 2404/2014-297, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2013, č. j. 24 Co 164/2013-267, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. 4. 2013, č. j. 26 D 410/2011-189, spojené s návrhem na zrušení § 162 odst. 1, § 177 odst. 1 a § 180 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a čl. II body 2 a 3 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 23. 4. 2013, č. j. 26 D 410/2011-189, rozhodl Mgr. Janem Harvánkem, notářem jako soudním komisařem, v řízení o dědictví po RNDr. Dagmar Kučerové tak, že určil výrokem I. obvyklou cenu majetku, který měla zůstavitelka se stěžovatelem jako pozůstalým manželem ve společném jmění manželů v době smrti, výrokem II. určil ke dni smrti zůstavitelky obvyklou cenu majetku, výši dluhů a čistou hodnotu dědictví, a výrokem III. schválil dohodu o vypořádání dědictví za účasti stěžovatele a dvou pozůstalých synů zůstavitelky; výroky IV. a V. obvodní soud rozhodl o odměně notáře a nákladech řízení.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 9. 2013, č. j. 24 Co 164/2013-267, potvrdil usnesení obvodního soudu. Nejvyšší soud usnesením ze dne 4. 12. 2014, č. j. 21 Cdo 2404/2014-297, odmítl dovolání stěžovatele proti usnesení odvolacího soudu.

Proti usnesení Nejvyššího soudu, usnesení Městského soudu v Praze a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 se stěžovatel bránil ústavní stížností ze dne 30. 9. 2015, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 9. 10. 2015 a ve které stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud tato rozhodnutí zrušil; spolu s ústavní stížností podal návrh na zrušení výše uvedených ustanovení právních předpisů.

Ústavní stížnost byla podána po zákonem stanovené lhůtě pro její podání.

Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým procesním prostředkem se rozumí mj. dovolání.

Podle § 57 odst. 1 před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se do běhu lhůty nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Podle odst. 2 věta první a druhá téhož ustanovení končí lhůty určené podle měsíců uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce; připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle odst. 3 téhož ustanovení je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Tato ustanovení je podle § 63 zákona o Ústavním soudu třeba přiměřeně aplikovat i pro řízení před Ústavním soudem.

Z doručenky týkající se doručování usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014 jako rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, se podává, že bylo stěžovateli doručeno prostřednictvím zástupce Mgr. Vojtěcha Lásky, LL.M., dne 9. 2. 2015. Zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti tak počala běžet dne 10. 2. 2015 a marně uplynula v pátek 10. 4. 2015. Ústavní stížnost ovšem byla stěžovatelem podána teprve dne 9. 10. 2015, tedy takřka šest měsíců po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta. Současně byl z týchž důvodů a podle téhož ustanovení odmítnut návrh na zrušení výše uvedených ustanovení právních předpisů, neboť se jedná o návrh akcesorický, jenž byl podán spolu s ústavní stížností a sdílí její osud.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. listopadu 2015

JUDr. Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru