Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 302/02Nález ÚS ze dne 03.10.2002K počátku lhůty pro podání návrhu na zahájení kárného řízení podle zákona o kárné odpovědnosti soudců

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO - soudce
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princ... více
Věcný rejstříklhůta
odpovědnost
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 121/28 SbNU 59
EcliECLI:CZ:US:2002:4.US.302.02
Datum vyhlášení24.10.2002
Datum podání20.05.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 2 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

412/1991 Sb., § 2 odst.2, § 6 odst.5


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 302/02 ze dne 3. 10. 2002

N 121/28 SbNU 59

K počátku lhůty pro podání návrhu na zahájení kárného řízení podle zákona o kárné odpovědnosti soudců

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 3. října 2002 v senátě ve věci

ústavní stížnosti JUDr. V. Č., proti rozhodnutí Nejvyššího soudu

ČR ze dne 21. 3. 2002, čj. Skno 6/2001-91, za účasti Nejvyššího

soudu ČR, jako účastníka řízení, a ministra spravedlnosti ČR, jako

vedlejšího účastníka, za souhlasu účastníků bez ústního jednání,

takto:

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 3. 2002, čj. Skno

6/2001-91, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR stěžovatel uvádí, že kárné senáty

se mimo jiné neměly věcně zabývat návrhem ministra spravedlnosti

na zahájení kárného řízení, a to proto, že nebyl Vrchnímu soudu

v Olomouci podán ve stanovené lhůtě. Z těchto, jakož i dalších,

důvodů domáhá se proto zrušení napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší soud ČR ve svém vyjádření ze dne 22. 8. 2002 uvedl,

že stěžovatelovy výtky nelze považovat za důvodné. Návrh na

zahájení kárného řízení byl totiž podán včas, neboť důvody, pro

které k průtahům došlo, byly zjištěny až na základě podkladů,

z nichž čerpá Zpráva o prověrce kontrolní komise odboru organizace

a dohledu MS ČR. Pokud pak oba soudy dospěly na základě zhodnocení

provedeného dokazování k závěru, že zde neexistovaly objektivní

podmínky bránící stěžovateli vyvarovat se průtahů ve věcech,

v nichž byl kárně obviněn, jde o hodnocení, které vyústilo v závěr

o splnění subjektivní stránky skutkové podstaty kárného provinění.

Z uvedených důvodů navrhuje proto odmítnutí ústavní stížnosti.

Vedlejší účastník ministr spravedlnosti ČR ve svém vyjádření

z 16. 8. 2002 zdůraznil, že prověrka u Krajského soudu v Brně

uskutečněná pracovníky odboru organizace a dohledu byla součástí

širší akce, prováděné u Krajského soudu v Ostravě, Krajského soudu

v Brně a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jejíž výsledek byl

zpracován dne 11. 12. 2000, o den později schválen ředitelem

odboru a vedení Ministerstva spravedlnosti ČR předložen dne 14.

12. 2000.

Pokud jde o věcnou stránku, poukázal vedlejší účastník na

podrobné a přesvědčivé zdůvodnění rozhodnutí kárného senátu

Vrchního soudu v Olomouci. Z těchto důvodů rovněž navrhl zamítnutí

ústavní stížnosti.

Z obsahu spisu Ds 4/2001 Vrchního soudu v Olomouci Ústavní

soud zjistil, že návrhem podaným dne 29. 1. 2001 podal ministr

spravedlnosti návrh na zahájení kárného řízení proti JUDr. V. Č.,

předsedovi senátu Krajského soudu v Brně, s odkazem na naplnění

skutkové podstaty závažného kárného provinění podle ustanovení

§ 2 odst. 2 zákona č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců,

ve znění pozdějších předpisů, kterého se měl dopustit tím, že ve

4 trestních věcech prvostupňové agendy Krajského soudu v Brně byl

nečinný po dobu 3 let.

Podle ustanovení § 6 odst. 5 citovaného zákona, ve znění

pozdějších předpisů, návrh na zahájení kárného řízení musí být

podán u příslušného kárného soudu do 2 měsíců ode dne, kdy se

orgán oprávněný podat návrh dozvěděl o kárném provinění,

nejpozději však do 1 roku ode dne spáchání kárného provinění.

Uvedená lhůta 2 měsíců je lhůtou zákonnou, z čehož vyplývá, že

její zachování je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti.

V projednávané věci byla nezbytnost zkoumání této zákonné lhůty

naléhavá tím spíše, že již ze samotného návrhu na zahájení kárného

řízení vyplynulo, že prověrku zmíněných trestních věcí

u stěžovatele ukončil odbor organizace a dohledu Ministerstva

spravedlnosti ČR již dne 21. 11. 2000, téhož dne o ní učinil

zápis, s jejími výsledky byl ministr spravedlnosti nicméně

seznámen teprve dne 14. 12. 2000. To, že zpráva o prověrce

vybraných trestních věcí starších tří let vyřizovaných

v prvostupňové agendě u Krajského soudu v Ostravě, Krajského soudu

v Brně a Krajského soudu v Ústí nad Labem byla souhrnně zpracována

pracovnicí zmíněného odboru Ministerstva spravedlnosti ČR JUDr.

B-ovou teprve dne 11. 12. 2000 a ministr spravedlnosti, jak ve

svém návrhu uvádí, byl s jejími výsledky seznámen dne 14. 12.

2000, může podle názoru Ústavního soudu stěží cokoli změnit na

tom, že již dne 21. 11. 2000 byl orgánům, pověřeným vedením

Ministerstva spravedlnosti ČR provedením prověrky, znám stav věci,

když navíc o tomto stavu bylo Ministerstvo spravedlnosti ČR

informováno i přípisem předsedkyně Krajského soudu v Brně ze dne

22. 11. 2000, čj. Spr 3778/2000. Část věty citovaného ustanovení

§ 6 odst. 5 zákona o kárné odpovědnosti soudců, "kdy se orgán

oprávněný podat návrh dozvěděl o kárném provinění", nelze tedy

chápat tak, že běh zákonné subjektivní lhůty k podání návrhu na

kárné řízení počíná teprve dnem, kdy ministru spravedlnosti byla

oficiálně předána zpráva o výsledku kontroly, neboť tím by počátek

běhu uvedené lhůty se nutně stal věcí nahodilosti. Jinými slovy,

pověřil-li ministr spravedlnosti, jako orgán oprávněný podat návrh

na zahájení kárného řízení, provedením prověrky určitý odbor, což

se běžně a pochopitelně děje, implikuje tento postup nicméně to,

že lhůta k podání návrhu začíná běžet již dnem zjištění nedostatků

tímto orgánem v konkrétním případě, a to bez jakékoli závislosti

na době provedení prověrek a jejich výsledků u jiných soudů. Lhůta

2 měsíců je dostatečně dlouhá k tomu, aby výsledky kontroly byly

včas vyhodnoceny a vyvozeny z ní případné závěry. Vzhledem

k uvedenému tedy návrh, podaný dne 29. 1. 2000, byl učiněn

opožděně.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti pro

porušení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod podle

ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu, vyhověl a napadené usnesení Nejvyššího soudu ČR

podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil,

aniž by se musel zabývat jeho věcným obsahem.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 3. října 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru