Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2981/14 #1Usnesení ÚS ze dne 19.02.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO - soudní exekutor
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
SOUDNÍ EXEKUTOR - Hodonín - Brančík Kamil
Soudce zpravodajTomková Milada
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2015:4.US.2981.14.1
Datum podání10.09.2014
Napadený akt

rozhodnutí jiné

zákon; 396/2012 Sb.; kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony ; čl. II bod 4.

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

396/2012 Sb., čl. II odst.4


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2981/14 ze dne 19. 2. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Mgr. Kamila Brančíka, soudního exekutora, Exekutorský úřad Hodonín, se sídlem Sadová 15, 695 01 Hodonín, zastoupeného JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem, AK se sídlem Velkomoravská 378/1, 695 01 Hodonín, proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 12 Co 1020/2013 ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 12 Co 1030/2013 ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 12 Co 1029/2013 ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 12 Co 1023/2013 ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 12 Co 1024/2013 ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 12 Co 1035/2013 ze dne 4. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 997/2013 ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 12 Co 996/2013 ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 12 Co 964/2013 ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 12 Co 992/2013 ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 12 Co 966/2013 ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 12 Co 991/2013 ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 12 Co 963/2013 ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 12 Co 994/2013 ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 12 Co 990/2013 ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 12 Co 993/2013 ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 12 Co 847/2013 ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 872/2013 ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 755/2013 ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 752/2013 ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 749/2013 ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 846/2013 ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 812/2013 ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 746/2013 ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 740/2013 ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 737/2013 ze dne 4. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 718/2013 ze dne 4. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 713/2013 ze dne 4. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 989/2013 ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 12 Co 1062/2013 ze dne 4. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 1061/2013 ze dne 4. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 1060/2013 ze dne 4. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 1059/2013 ze dne 4. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 1058/2013 ze dne 4 8. 2014, sp. zn. 12 Co 1057/2013 ze dne 4. 8. 2014, č sp. zn. 12 Co 1055/2013 ze dne 4. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 1042/2013 ze dne 4. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 1054/2013 ze dne 4. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 967/2013 ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 12 Co 743/2013 ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 1076/2013 ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 1027/2013 ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 1026/2013 ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 1028/2013 ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 965/2013 ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 12 Co 1033/2013 ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 1032/2013 ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 1047/2013 ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 1048/2013 ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 1050/2013 ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 1051/2013 ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 1049/2013 ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 1074/2013 ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 1075/2013 ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 12 Co 1067/2013 ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 12 Co 1092/2013 ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 12 Co 1073/2013 ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 12 Co 1070/2013 ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 12 Co 1068/2013 ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 12 Co 1066/2013 ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 12 Co 1065/2013 ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 12 Co 243/2014 ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 12 Co 242/2014 ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 12 Co 91/2014 ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 12 Co 94/2014 ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 12 Co 88/2014 ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 12 Co 1108/2013 ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 12 Co 1064/2013 ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 12 Co 1088/2013 ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 12 Co 1080/2013 ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 12 Co 1063/2013 ze dne 8. 9. 2014, a proti výroku II. usnesení soudního exekutora Mgr. Kamila Brančíka, Exekutorský úřad Hodonín, č. j. 007 EX 1071/13-5 ze dne 25. 11. 2013, č. j. 007 EX 1064/13-4 ze dne 22. 11. 2013, č. j. 007 EX 1062/13-4 ze dne 22. 11. 2013, č. j. 007 EX 1157/13-4 ze dne 25. 11. 2013, č. j. 007 EX 1152/13-4 ze dne 25. 11. 2013, č.j. 007 EX 900/13-4 ze dne 21. 11. 2013, č. j. 007 EX 855/13-4 ze dne 20. 11. 2013, č. j. 007 EX 945/13-4 ze dne 20. 11. 2013, č. j. 007 EX 1017/13-4 ze dne 22. 11. 2013, č. j. 007 EX 1043/13-4 ze dne 26. 11. 2013, č. j. 007 EX 1019/13-4 ze dne 22. 11. 2013, č. j. 007 EX 948/13-5 ze dne 20. 11. 2013, č. j. 007 EX 890/13-4 ze dne 21. 11. 2013, č. j. 007 EX 892/13-5 ze dne 21. 11. 2013, č. j. 007 EX 861/13-4 ze dne 20. 11. 2013, č. j. 007 EX 899/13-4 ze dne 20. 11. 2013, č. j. 007 EX 835/13-5 ze dne 07. 11. 2013, č. j. 007 EX 960/13-3 ze dne 07. 11. 2013, č. j. 007 EX 3095/13-4 ze dne 18. 10. 2013, č. j. 007 EX 1151/13-4 ze dne 18. 10. 2013, č.j. 007 EX 3085/13-4 ze dne 17. 10. 2013, č. j. 007 EX 959/13-3 ze dne 07. 11. 2013, č. j. 007 EX 702/13-4 ze dne 11. 11. 2013, č. j. 007 EX 3073/13-4 ze dne 16. 10. 2013, č. j. 007 EX 3082/13-4 ze dne 17. 10. 2013, č. j. 007 EX 3084/13-4 ze dne 17. 10. 2013, č. j. 007 EX 3184/13-2 ze dne 7. 10. 2013, č. j. 007 EX 792/13-24 ze dne 3. 10. 2013, č. j. 007 EX 887/13-4 ze dne 19. 11. 2013, č. j. 007 EX 883/13-4 ze dne 26. 11. 2013, č. j. 007 EX 1150/13-4 ze dne 25. 11. 2013, č .j. 007 EX 1148/13-4 ze dne 25. 11. 2013, č. j. 007 EX 1158/13-4 ze dne 25. 11. 2013, č. j. 007 EX 1077/13-4 ze dne 25. 11. 2013, č. j. 007 EX 1149/13-4 ze dne 25. 11. 2013, č. j. 007 EX 1072/13-4 ze dne 25. 11. 2013, č. j. 007 EX 1161/13-6 ze dne 22. 11. 2013, č. j. 007 EX 1070/13-4 ze dne 25. 11. 2013, č. j. 007 EX 898/13-4 ze dne 21. 11. 2013, č. j. 007 EX 3077/13-4 ze dne 17. 10. 2013, č.j. 007 EX 1015/13-4 ze dne 27. 11. 2013, č. j. 007 EX 885/13-4 ze dne 25. 11. 2013, č. j. 007 EX 800/13-4 ze dne 25. 11. 2013, č. j. 007 EX 874/13-4 ze dne 25. 11. 2013, č. j. 893/13-4 ze dne 21. 11. 2013, č. j. 007 EX 1044/13-4 ze dne 22. 11. 2013, č. j. 007 EX 1092/13-4 ze dne 22. 11. 2013, č. j. 007 EX 804/13-5 ze dne 28. 11. 2013, č. j. 007 EX 760/13-4 ze dne 22. 11. 2013, č. j. 007 EX 895/13-4 ze dne 25. 11. 2013, č. j. 007 EX 1093/13-4 ze dne 25. 11. 2013, č. j. 007 EX 1029/13-4 ze dne 25. 11. 2013, č. j. 007 EX 1023/13-4 ze dne 22. 11. 2013, č. j. 007 EX 1038/13-4 ze dne 26. 11. 2013, č. j. 007 EX 884/13-4 ze dne 26. 11. 2013, č. j. 007 EX 762/13-4 ze dne 26. 11. 2013, č. j. 007 EX 933/13-4 ze dne 25. 11. 2013, č. j. 007 EX 922/13-5 ze dne 27. 11. 2013, č. j. 007 EX 1026/13-4 ze dne 27. 11. 2013, č. j. 007 EX 891/13-4 ze dne 26. 11. 2013, č. j. 007 EX 1034/13-4 ze dne 28. 11. 2013, č. j. 007 EX 5962/13-4 ze dne 17. 4. 2014, č. j. 007 EX 3086/13-31 ze dne 28. 4. 2014, č. j. 007 EX 5998/13-4 ze dne 23. 1. 2014, č. j. 007 EX 5973/13-4 ze dne 22. 1. 2014, č. j. 007 EX 5984/13-4 ze dne 23. 1. 2014, č. j. 007 EX 906/13-6 ze dne 16. 12. 2013, č. j. 007 EX 1082/13-4 ze dne 26. 11. 2013, č. j. 007 EX 1061/13-4 ze dne 29. 11. 2013, č. j. 007 EX 1076/13-4 ze dne 25. 11. 2013, č. j. 007 EX 797/13-4 ze dne 26. 11. 2013, spojené s návrhem na zrušení ustanovení bodu 4., čl. II zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 9. 2014 do datové schránky se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 1, čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 3 odst. 1, čl. 4, čl. 9 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 26 odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 4 odst. 2 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a porušení čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 a 4 čl. 90 Ústavy domáhal zrušení shora označených rozhodnutí.

Z napadených usnesení Krajského soudu v Brně a usnesení soudního exekutora, připojených k ústavní stížnosti, vyplynulo, že rozhodnutí stěžovatele o zastavení exekucí byla vydána v souvislosti s aplikací příslušných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb., podle kterých některé druhy výkonů rozhodnutí po dni nabytí účinnosti tohoto zákona již nespadaly do působnosti soudu a neskončená řízení o výkonu rozhodnutí byla rozvrhnuta mezi soudní exekutory podle příslušného obvodu. Podle přechodných ustanovení (čl. II bod 4) mohl oprávněný podat do dvou měsíců od předání soudního spisu návrh na zastavení exekuce bez uvedení důvodu, přičemž soudní exekutor byl povinen tomuto návrhu vyhovět. V takovém případě neměl nárok na náhradu nákladů exekuce, stejně jako účastníci exekučního řízení. Stěžovatel tak ve věcech shora uvedených učinil, avšak nesouhlasil s tím, že by musel příslušné úkony spojené se zastavením exekuce provést z úřední povinnosti bez nároku na jakoukoliv úplatu za ně, a proto se proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odvolal. Krajský soud v Brně jeho odvolání odmítl v souladu s ustanovením § 218 písm. b) o. s. ř. jako odvolání podané osobou k tomu neoprávněnou. Podle krajského soudu není soudní exekutor, jenž byl pověřen provedením exekuce, účastníkem řízení, jeho postavení je specifické a nelze z něho dovodit subjektivní právo exekutora k podání odvolání proti rozhodnutí o jeho nákladech exekuce.

V ústavní stížnosti stěžovatel oponoval právnímu hodnocení soudu a s ústavní stížností spojil návrh na zrušení bodu 4., čl. II zákona č. 396/2012 Sb. V závěru ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby jeho ústavní stížnost prvotně směřující proti rozhodnutím orgánu veřejné moci byla považována i za stížnost proti jinému zásahu státní moci.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, vždy zkoumá formální náležitosti ústavní stížnosti a podmínky její projednatelnosti, tedy mimo jiné i to, zda stěžovatel je osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Ústavní soud se prakticky identickou věcí již zabýval a v usnesení ze dne 25. 6. 2014 sp. zn. IV. ÚS 1132/14 vyložil, proč nemohl názoru stěžovatele přisvědčit. S poukazem na stanovisko ze dne 12. 9. 2006 sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06 (ST 23/42 SbNU 545) Ústavní soud připomněl, že exekutor má v průběhu exekuce dvojí postavení a jeho charakter se mění - při vlastní exekuční činnosti při vymáhání pravomocného rozhodnutí vystupuje exekutor jako veřejný činitel, při rozhodování soudu o nákladech řízení má postavení účastníka řízení. V případech přesunutí nedokončených soudních výkonů rozhodnutí z působnosti soudu do působnosti soudních exekutorů nevystupuje soudní exekutor jako účastník řízení, ale jako orgán veřejné moci vykonávající svěřenou státní moc - vydává rozhodnutí na základě zákonného zmocnění. Pokud stěžovatel vystupuje jako orgán veřejné moci, nemůže být v tomto postavení také nositelném základních práv a svobod (srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 9/99 ze dne 9. 11. 1999, ST 9/16 SbNU 372)

Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatel není aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti ani proti rozhodnutím odvolacího soudu či proti svým vlastním rozhodnutím, které vydal jako orgán veřejné moci, a tedy ani proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, je-li tímto orgánem on sám.

Na shora uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že stěžovatel formuloval svoji ústavní stížnost i jako stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci.

K návrhu stěžovatele na zrušení v záhlaví uvedené právní normy Ústavní soud v souladu se svou judikaturou konstatuje, že je-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do akcesorického návrhu vzneseného podle § 74 zákona o Ústavním soudu. Je-li samotná ústavní stížnost podaná někým zjevně neoprávněným, je věcného projednání neschopná, čímž současně odpadá i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, anebo jejich jednotlivých ustanovení.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud i v nyní projednávané věci ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení. Návrh na zrušení ustanovení bodu 4 čl. II zákona č. 396/2012 Sb. Ústavní soud odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. c) téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2015

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru