Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 298/98Nález ÚS ze dne 21.09.1998Povolení zápisu vkladu práva do katastru nemovitostí

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkkatastr nemovitostí/vklad
retroaktivita
katastr nemovitostí/záznam
právní úkon/neurčitý
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 102/12 SbNU 65
EcliECLI:CZ:US:1998:4.US.298.98
Datum podání30.06.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

265/1992 Sb., § 5 odst.1 písm.c

344/1992 Sb., § 5 odst.1 písm.c

40/1964 Sb., § 37 odst.1


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 298/98 ze dne 21. 9. 1998

N 102/12 SbNU 65

Povolení zápisu vkladu práva do katastru nemovitostí

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 21. září 1998 v senátě ve věci

ústavní stížnosti K. P., zastoupeného advokátem JUDr. J. N.,

proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 4. 1998, čj. 45

Ca 2/98-20, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka

řízení, a vedlejších účastníků 1) Katastrálního úřadu

Praha-východ, 2) M. H., zastoupeného advokátem JUDr. Z. H., za

souhlasu účastníků bez ústního jednání,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 4. 1998, čj. 45

Ca 2/98-20, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeném

rozsudku Krajského soudu v Praze stěžovatel uvádí, že jak tento

soud, tak i Katastrální úřad Praha-východ, měly při posuzování

věci vycházet z podmínek, jaké stanovil zákon č. 344/1992 Sb., ve

znění před novelou. V citovaném zákoně nebyla v ustanovení § 5

odst. 1 stanovena žádná podmínka pro označení budov, kterým

nebylo přiděleno ani číslo popisné ani číslo evidenční. Uzavřená

smlouva odpovídá znění zákona v době, kdy byla sepsána, a nelze

proto činit závěr, že je neurčitá. Katastrální úřad navíc nemůže

zkoumat určitost a srozumitelnost právního úkonu v plné šíři

tohoto problému, ale pouze z pohledu podmínek stanovených

v zákoně č. 344/1992 Sb., neboť jinak by zasahoval do věcné

příslušnosti obecných soudů. Pokud tedy krajský soud nevyhověl

podanému opravnému prostředku, porušil tím ústavou zaručené právo

stěžovatele na soudní ochranu, a z těchto důvodů domáhá se proto

stěžovatel zrušení napadeného rozsudku.

Krajský soud v Praze uvedl ve svém vyjádření ze dne 31. 8.

1998, že v době podání návrhu na vklad byl zákon č. 344/1992 Sb.

již novelizován zákonem č. 89/1996 Sb., takže označení budov mělo

být posuzováno již podle citované novely. Z těchto, jakož

i z dalších, důvodů navrhuje proto zamítnutí ústavní stížnosti.

Vedlejší účastník Katastrální úřad Praha-východ uvedl ve svém

vyjádření ze dne 31. 8. 1998, že relevantní pro posouzení věci

není doba vzniku kupní smlouvy, ale okamžik podání návrhu na

vklad práva. Pokud stěžovatel podal návrh na vklad vlastnického

práva k nemovitostem dne 22. 7. 1997, bylo nutno předložený návrh

posuzovat podle právního předpisu, který v daném okamžiku platil,

tj. podle zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

a zákona č. 344/1992 Sb., ve znění zákona č. 89/1996 Sb. Podle

ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. zkoumá katastrální

úřad mimo jiné i určitost právního úkonu, tuto náležitost

právního úkonu však nesplňovala uzavřená kupní smlouva ani

z hlediska ustanovení § 5 zákona č. 344/1992 Sb., ve znění

platném před novelou.

Vedlejší účastník M. H. poukázal ve svém vyjádření ze dne

25. 8. 1998 na to, že převáděná nemovitost byla ve smlouvě

označena pouze katastrálním územím a číslem listu vlastnictví,

takže nešlo o dostatečně přesnou specifikaci nemovitosti podle

zákona č. 344/1992 Sb., ve znění platném v době uzavření

předmětné kupní smlouvy. Nejzásadnějším argumentem pro zamítnutí

návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí je

však skutečnost, se kterou se Katastrální úřad Praha-východ ani

Krajský soud v Praze nevypořádaly, totiž to, že prodávající od

předmětné kupní smlouvy dne 9. 6. 1997 odstoupil a téhož dne

o svém odstoupení informoval zmíněný katastrální úřad.

Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší (§ 48 odst. 2

občanského zákoníku), takže obsahem předložené listiny byla již

neexistující smlouva, neopodstatňující vklad vlastnického práva.

Ze všech těchto důvodů navrhuje proto zamítnutí ústavní

stížnosti.

Z obsahu spisu Katastrálního úřadu Praha-východ, sp. zn.

V 11-2788/97, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel návrhem, došlým

tomuto katastrálnímu úřadu dne 22. 7. 1997, podal návrh na vklad

do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy uzavřené mezi M. H.,

jako prodávajícím, a stěžovatelem, jako kupujícím, dne 2. 7.

1995 a týkající se převodu jedné ideální třetiny nemovitostí

uvedených v článku I této smlouvy, tj. vedle, v tomto článku

blíže označených, parcel, také provozních budov, studny

a oplocení. Katastrální úřad Praha-východ rozhodnutím ze dne 7.

11. 1997, čj. 190 10/V11-2788/97, návrh zamítl, a to, pokud jde

o stavby, z toho důvodu, že chybí jejich určení podle parcel,

vedle toho však i z jiných důvodů. Otázku vyplývající ze

skutečnosti, že katastrálnímu úřadu bylo doručeno sdělení

M. H. o odstoupení od smlouvy, katastrální úřad nezkoumal, když,

jak konstatoval, mohl rozhodnout z již konstatovaných důvodů.

Z obsahu spisu 45 Ca 2/98 Krajského soudu v Praze Ústavní soud

dále zjistil, že o opravném prostředku proti již citovanému

rozhodnutí Katastrálního úřadu Praha-východ rozhodl tento soud

napadeným rozsudkem tak, že rozhodnutí katastrálního úřadu

potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že

v předložené kupní smlouvě, která má být podkladem pro zápis

práva do katastru nemovitostí, jsou převáděné budovy označeny

způsobem, jenž neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení § 5

odst. 1 písm. c) zákona č. 344/1992 Sb., ve znění pozdějších

předpisů. Krajský soud proto souhlasí se závěrem katastrálního

úřadu, že není splněna podmínka vkladu podle § 5 odst. 1 písm. c)

zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, protože

právní úkon týkající se převodu vlastnického práva je neurčitý.

V řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí má

katastrální úřad postupovat, jak se konstatuje kupř. v rozsudku

Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. 35 Ca 37/97

(Soudní rozhledy, 5/1997, str. 123 a násl.), především podle

zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle

ustanovení § 5 odst. 1 tohoto zákona katastrální úřad v řízení

o povolení vkladu před svým rozhodnutím zkoumá, mimo jiné, i to,

zda právní úkon, týkající se převodu vlastnického práva nebo

zřízení nebo zániku jiného práva, je určitý a srozumitelný. Zákon

č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, sám požadavek

určitosti a srozumitelnosti právního úkonu blíže nedefinuje ani

neodkazuje na žádný jiný předpis, který by tak činil. V řízení

o povolení vkladu do katastru nemovitostí nelze proto automaticky

aplikovat výlučně ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb.,

ve znění pozdějších předpisů (katastrální zákon). Tak, jak je

ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 265/1995 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, formulováno, umožňuje, aby na listině

obsahující právní úkon samotných účastníků byly eventuálně údaje

potřebné pro realizaci rozhodnutí o povolení vkladu práva do

katastru nemovitostí doplněny. Není jistě účelem řízení

o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí posuzovat smlouvy

i z dalších hledisek, než by to činil soud v případném řízení

o platnosti smlouvy. Naopak v řízení o povolení vkladu

katastrální úřad nepřezkoumává platnost smlouvy, ale pouze

ustanovením § 5 zákona č. 265/1992 Sb. taxativně vymezené

podmínky, přičemž některé z nich jsou shodné s požadavky

kladenými na platnost smlouvy, což je právě případ určitosti

a srozumitelnosti právního úkonu vyžadovaný jak v ustanovení §

37 občanského zákoníku, tak i v ustanovení § 5 odst. 1 písm. c)

zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud sdílí tyto závěry publikované soudní

judikatury, od nichž se závěry napadeného rozsudku výrazně

odchylují proto, že se v nich výslovně konstatuje, že nejsou-li

nemovitosti ve smlouvě označeny tak, jak to požaduje ustanovení

§ 5 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

nelze právní úkon, týkající se převodu vlastnického práva,

považovat za určitý, nebo jinými slovy, jestliže označení

nemovitostí neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení § 5 odst.

1 písm. c) zákona č. 344/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

není, a to bez dalšího, splněna podmínka vkladu podle § 5 odst.

1 písm. c) zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

protože právní úkon, týkající se převodu vlastnického práva, je

neurčitý. Napadené rozhodnutí je tedy založeno na dominanci

a výlučnosti ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 344/1992

Sb., ve znění pozdějších předpisů, stanovícího náležitosti

zápisem budov do katastru, z něhož se při nenaplnění některé

z těchto náležitostí automaticky dovozuje nedostatek splnění

podmínek podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 265/1992 Sb., ve

znění pozdějších předpisů, týkajících se však v mnohem

obsažnějším smyslu určitosti a srozumitelnosti konkrétního

právního úkonu. Právě tato skutečnost představuje porušení

stěžovatelova práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36

odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Pokud jde o vedlejším účastníkem M. H. namítané odstoupení od

smlouvy, poukazuje Ústavní soud na to, co konstatoval již ve věci

sp. zn. IV. ÚS 48/97, že v případě, kdy jde o jednostranné

prohlášení, v němž není navíc tvrzeno ani to, že v průběhu řízení

o povolení vkladu vlastnického práva do katastru již byla podána

žaloba u obecných soudů, není při rozhodování o vkladu

vlastnického práva takové prohlášení relevantní.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti

podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu, pro porušení shora uvedeného práva zakotveného

v článku 36 odst. 1 Listiny vyhověl a napadený rozsudek podle

ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 21. září 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru