Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2963/10 #1Usnesení ÚS ze dne 24.11.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
SOUD - OS Zlín
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkvýživné/pro dítě
EcliECLI:CZ:US:2010:4.US.2963.10.1
Datum podání15.10.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

94/1963 Sb., § 85, § 96 odst.1, § 99


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2963/10 ze dne 24. 11. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 24. listopadu 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Ing. M. M., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem, AK se sídlem v Brně, Jana Uhra 13, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 22. 7. 2010 čj. 60 Co 235/2010-77 a rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. 3. 2010 čj. P 227/2007-49 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem přijatým dne 15. 10. 2010 v elektronické podobě opatřeným zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb se Ing. M. M. (dále jen "otec", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o změnu výživného na nezletilé syny O. a P. M.

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Otec se domáhal snížení výživného na své nezletilé děti, které bylo dohodou rodičů schválenou soudem dne 15. 1. 2007 stanoveno částkami 20.000 Kč a 16.000 Kč.

Dne 29. 3. 2010 Okresní soud ve Zlíně (dále jen "nalézací soud") návrh otce na snížení výživného pro nezletilé zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Dne 22. 7. 2010 Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, (dále jen "odvolací soud") rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 29. 3. 2010 potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

III.

Stěžovatel v části II. ústavní stížnosti tvrdil, že napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do jeho základního práva na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), práva na soudní ochranu dle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen Ústava") a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na rovné postavení účastníků před soudem dle čl. 96 odst. 1 Ústavy; dále namítl porušení čl. 4 odst. 1 Listiny extenzivní interpretací zákona obecnými soudy.

V části III. stěžovatel popsal skutkové okolnosti dle jeho názoru svědčící o změně poměrů na straně otce i matky. Obecným soudů vytkl, že v řízení vedoucím k vydání napadených rozhodnutí nedodržely vyšetřovací zásadu a vůbec se nezabývaly skutečnostmi zásadními pro posouzení poměrů pro placení výživného, k nimž na jeho straně došlo, zejména narozením dcery N. V důsledku toho nerovně hodnotily zvýšení výdělku na straně otce a na straně matky za období od poslední úpravy výživného, neboť poměr příjmů rodičů se změnil v neprospěch otce; tím došlo k zásahu do práva na rovnost účastníků před soudem.

V části IV. stěžovatel uvedl, že napadená rozhodnutí (zejména rozhodnutí odvolacího soudu) jsou nesprávná a porušují výše uvedená základní práva, neboť soudy při svém rozhodování vůbec nezohlednily faktický stav změn nastalých v poměrech účastníků

IV.

Ústavní soud ústavní stížnost odmítl z následujících důvodů.

Podstatou ústavní stížnosti bylo tvrzení stěžovatele o porušení základního práva na spravedlivý proces svévolnou interpretací a aplikací relevantních hmotných ustanovení zákona o rodině. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že jeho pravomoc ověřovat správnost skutkových zjištění a správnost interpretace a aplikace (hmotných či procesních) ustanovení zákona obecnými soudy je omezená, a že zejména není jeho úlohou tyto soudy nahrazovat [srov. nález III. ÚS 23/93, Sb. n. u., sv. 1, str. 41 (45-46)]; jeho rolí je (mj.) posoudit, zda rozhodnutí soudů nebyla svévolná nebo jinak zjevně neodůvodněná, což v projednávané věci z níže uvedených důvodů neshledal.

K tvrzenému porušení práva na spravedlivý proces nutno dále připomenout, že toto právo zakotvené v části páté Listiny, resp. čl. 6 Úmluvy, garantující mj. spravedlivé a veřejné projednání věci nezávislým a nestranným soudem v přiměřené lhůtě, při zachování principu rovnosti účastníků, je procesní povahy a nezaručuje jakékoliv materiální subjektivní právo, tudíž ani právo na zvýšení či snížení výživného na nezletilé. Z toho plyne, že ani případná nesprávná, resp. Ústavním soudem nesdílená, interpretace zákona o rodině obecnými soudy (k čemuž dle přesvědčení Ústavního soudu v projednávaném případě nedošlo) by tak sama o sobě nemohla založit porušení základního práva na spravedlivý proces a v jeho rámci i základního práva na (procesní) rovnost účastníků v řízení. Taková interpretace by mohla být důvodem pro kasaci rozhodnutí obecných soudů pouze tehdy, pokud by zasáhla některé z ústavních hmotných subjektivních práv; je však evidentní, že "právo na snížení výživného na nezletilé děti" v rovině základních práv zakotveno není [srov. např. nález ze dne 29. 5. 1997 III. ÚS 31/97, Sb. n. u., sv. 8, str. 149 (161)].

Ústavní soud je toho názoru, že ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatel vyvozuje, nezakládají. Z toho důvodu postačí na jejich obsah coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazujícího prvky svévole odkázat (srov. též čl. 82 odst. 1 Ústavy).

V projednávané věci je nadto zjevné, že stěžovatel konstruoval odůvodnění svého návrhu převážně jako polemiku se závěry obecných soudů; ústavní stížnost však není a nemůže být jakýmsi zvláštním opravným prostředkem proti rozhodnutím obecných soudů, a to již proto, že Ústavní soud není součástí jejich soustavy. Nutno zde připomenout, že vyloučil-li zákonodárce - v souladu s kautelami ústavnosti - dovolací přezkum ve věcech upravených zákonem o rodině [v rozsahu dle ustanovení § 237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], je nepřijatelné obcházet tuto zákonnou výluku přípustnosti dovolání cestou ústavní stížnosti.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

Brně dne 24. listopadu 2010

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru