Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 295/98Nález ÚS ze dne 10.11.1998Posouzení stavby jako nemovitosti

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkvlastnické právo/obsah
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 139/12 SbNU 299
EcliECLI:CZ:US:1998:4.US.295.98
Datum vyhlášení16.11.1998
Datum podání29.06.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 11, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 119 odst.2, § 120 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 295/98 ze dne 10. 11. 1998

N 139/12 SbNU 299

Posouzení stavby jako nemovitosti

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 10. listopadu 1998 v senátě ve

věci ústavní stížnosti 1) ing. M. K., 2) ing. M. Z., obou

zastoupených JUDr. R. C., advokátkou AK, proti rozsudku Okresního

soudu v Semilech ze dne 19. 12. 1996, čj. 1 C 550/95-51,

a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 4. 1998, čj.

25 Co 90/97-72, za účasti 1) Okresního soudu v Semilech, 2)

Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení,

a T. k. S., zastoupeného JUDr. R. K., advokátem AK, jako

vedlejšího účastníka řízení, za souhlasu účastníků bez ústního

jednání,

takto:

Rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 19. 12. 1996, čj.

1 C 550/95-51, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne

3. 4. 1998, čj. 25 Co 90/97-72, se zrušují.

Odůvodnění.

Ve včas podané ústavní stížnosti proti výše citovaným

rozsudkům obecných soudů, kterými byla zamítnuta jejich žaloba na

určení, že jsou na základě kupní smlouvy uzavřené dne 1. 12. 1993

vlastníky tří tenisových dvorců, stěžovatelé uvádí, že v rámci

privatizace s. p. K. S. nabyli na základě kupní smlouvy s Fondem

národního majetku vlastnické právo, mimo jiné také k pozemku p. č.

565/1 v k.ú. S. Na tomto pozemku jsou vybudovány tři tenisové

dvorce v užívání T. k. S. a přestože se kupní smlouva o tenisových

dvorcích nezmiňuje, stěžovatelé se domnívají, že vlastnické právo

k nim nabyli jako k součásti uvedeného pozemku. Tenisové dvorce

podle stěžovatelů představují jistý druh zpevnění pozemku,

a i když toto zpevnění bylo způsobeno stavbou podle předpisů

stavebně právních, nelze je považovat za stavbu ve smyslu

ustanovení § 119 odst. 2 občanského zákoníku, neboť jejich spojení

se zemí postrádá pevný základ. Obecné soudy však zaujaly názor, že

tenisové dvorce nejsou součástí pozemku, nýbrž samostatnou

nemovitou věcí - stavbou, ke které stěžovatelé nezískali nabývací

titul, a tudíž jim vlastnické právo nesvědčí. Stěžovatelé mají za

to, že v důsledku nesprávného názoru obecných soudů obou stupňů

bylo porušeno jejich právo garantované v článku 11 Listiny

základních práv a svobod (dále jen "Listina") a žádají, aby

Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření ze dne 24.

9. 1998 poukázal na odůvodnění napadeného rozsudku. Rovněž Okresní

soud v Semilech ve svém vyjádření ze dne 29. 9. 1988 má za to, že

vše, co v této věci mělo být uvedeno, je konstatováno v napadeném

rozsudku.

Vedlejší účastník T. k. S. uvedl ve svém vyjádření ze dne 9.

11. 1998 mimo jiné to, že charakteristika předmětných tenisových

kurtů jako"stavby" je nepochybná a že tato "stavba" je spojena se

zemí pevným základem, neboť struktura tenisového kurtu,

spočívající ve vrstvení stlačovaných stavebních hmot do hloubky

70 cm, zcela jistě představuje "pevný základ", kterým je kurt

spojen se zemí. Protože vlastnické právo k předmětným nemovitostem

stěžovatelům nenáleží, navrhuje proto vedlejší účastník zamítnutí

ústavní stížnosti. Z obsahu spisu Okresního soudu v Semilech, sp.

zn. 1 C 550/95, Ústavní soud zjistil, že obecné soudy vycházely ze

skutečnosti, že tenisové dvorce jsou stavbou, a tudíž nemovitostí,

takže vzhledem k tomu, že nebyly předmětem kupní smlouvy uzavřené

s Fondem národního majetku, nenabyli k nim podle jejich názoru

stěžovatelé vlastnictví. Krajský soud v odvolacím řízení posuzoval

zejména námitku stěžovatelů opakovanou v ústavní stížnosti

a dospěl k závěru, že tenisové dvorce vybudované na pozemku p. č.

565/1 v k. ú. S. nejsou jeho součástí, neboť jde o stavbu

jednoznačným a nezaměnitelným způsobem určenou a jako hmotný

a ovladatelný předmět občanskoprávních vztahů nesdílí s parcelou

stejný právní režim.

Ústavní soud, vědom si toho, že není soudem nadřízeným soudům

obecným, se v dané věci zaměřil na ústavně právní stránku věci,

neboť stěžovatelé namítali porušení článku 11 Listiny. Stěžovatelé

jsou na základě kupní smlouvy s Fondem národního majetku vlastníky

nemovitosti - pozemkové parcely č. 565/1 v k. ú. S., a protože

považují stavbu vybudovanou na tomto pozemku za jeho součást,

domáhají se soudní cestou ochrany výkonu svých vlastnických práv

i vůči této součásti, neboť ke stavbě (tenisovým dvorcům),

vybudovaným na předmětné pozemkové parcele, je zapsán v katastru

nemovitostí jiný vlastník, T. k. S. Podle interpretačního pravidla

k výkladu ustanovení § 120 odst. 2 občanského zákoníku, které

zaujal Ústavní soud v nálezu uveřejněném pod č. 25 ve sv. 1 Sbírky

nálezů a usnesení Ústavního soudu a kterého se stěžovatelé

dovolávají i v ústavní stížnosti, je "ustanovení § 120 odst. 2

občanského zákoníku, podle kterého stavba není součástí pozemku,

nutno interpretovat v návaznosti na odst. 1, tudíž stavba není

součástí pozemku tehdy, jestliže jde o stavbu, která je věcí

nemovitou nebo jestliže jde o stavbu, která je věcí movitou

a která není funkčně nebo fyzicky spojena s pozemkem a lze ji od

něho oddělit, aniž by došlo k znehodnocení pozemku".

V projednávané věci okresní soud dovodil, že jde nepochybně

o stavbu, tedy nemovitost, a podle názoru krajského soudu jde

o stavbu jednoznačným a nezaměnitelným způsobem určenou, o hmotný

a ovladatelný předmět občanskoprávních vztahů, nesdílející

s parcelou stejný právní režim. Z těchto závěrů plyne, že obecné

soudy položily rovnítko mezi pojmem "stavba" a pojmem

"nemovitost". Podle ustanovení § 119 odst. 2 občanského zákoníku

je však nemovitostí pouze taková stavba, která je spojena se zemí

pevným základem. Z rozhodnutí obecných soudů nevyplývá, že by se

tyto zabývaly posouzením, zda podzemní vrstvy tenisových dvorců

lze považovat za pevné základy, kterými je stavba spojena se zemí

či nikoliv. Bylo-li tedy v dané věci dovozeno vlastnické právo

k předmětné stavbě s odkazem na ustanovení § 120 odst. 2

občanského zákoníku, aniž by bylo zjišťováno, zda stavba svým

charakterem splňuje podmínky nemovitosti ve smyslu ustanovení §

119 odst. 2 občanského zákoníku, pak nelze než konstatovat, že tím

obecné soudy porušily ústavně garantované právo stěžovatelů

zakotvené v článku 36 Listiny odst. 1, neboť jim neposkytly

náležitou soudní ochranu. Pro úplnost však Ústavní soud podotýká,

že ve spise Okresního soudu Semily je založen zápis z jednání ze

dne 25. 4. 1992 mezi zástupci T. k. S. a tehdejšími předkladateli

privatizačního projektu, nynějšími stěžovateli, ze kterého

vyplývá, že obě strany potvrdily, že vyřešily všechny sporné

otázky, týkající se tenisových kurtů, když se dohodly na uzavření

předběžné dohody o nájmu pozemků, mimo jiné i p.č. 565/1, ve

prospěch T. k. S. za úhradu ve výši nezbytných nákladů spojených

s vlastnictvím těchto pozemků s tím, že majetek ve vlastnictví T.

k. S. nebude velkou privatizací dotčen. V souvislosti s touto

dohodou, zcela odhlédnuto od posouzení, zda sporná stavba je či

není nemovitostí, se nabízí, obecnými soudy nezkoumaná, otázka, co

vlastně bylo předmětem kupní smlouvy, kterou stěžovatelé uzavřeli

s Fondem národního majetku na základě schváleného privatizačního

projektu, jinými slovy, k čemu směřoval v tomto bodě projev vůle

stěžovatelů (koupě pozemku s tenisovými dvorci či bez nich), a zda

tedy právní úkon stěžovatelů vůbec obstojí z hlediska jeho

určitosti ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku.

Na základě těchto zjištění a úvah Ústavní soud podle

ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu, pro porušení článku 36 odst. 1 Listiny ústavní

stížnosti vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a)

citovaného zákona napadená rozhodnutí obecnýchsoudů zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 10. listopadu 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru