Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 295/97Nález ÚS ze dne 11.12.1997K procesní dispozici s předmětem soudního řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuzamítnuto
vyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkVlastnictví
soudce/nezávislost
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 162/9 SbNU 395
EcliECLI:CZ:US:1997:4.US.295.97
Datum podání11.08.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

229/1991 Sb., § 13 odst.1, § 20 odst.5

328/1991 Sb., § 14 odst.1 písm.c, § 14 odst.1 písm.d, § 4

99/1963 Sb., § 208, § 96


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 295/97 ze dne 11. 12. 1997

N 162/9 SbNU 395

K procesní dispozici s předmětem soudního řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 11. prosince 1997

v senátě ve věci ústavní stížnosti R. Z. proti rozsudku Krajského

soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 5. 5. 1997, čj.

29 Co 202/95-84, se souhlasem účastníků bez ústního jednání,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci,

ze dne 5. 5. 1997, čj. 29 Co 202/95-84, se ve výrokové části, jíž

byla zamítnuta žaloba stěžovatelky o vydání živého a mrtvého

inventáře v hodnotě 151 526,- Kč, zrušuje.

Ve zbývající části se ústavní stížnost zamítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci,

stěžovatelka mimo jiné uvádí, že rozsudky obecných soudů bylo

porušeno ustanovení článku 4 odst. 3 Listiny základních práv

a svobod (dále jen "Listina"), neboť nesprávnou aplikací zákona č.

229/1991 Sb. a zákona č. 42/1992 Sb. byla omezena na právech,

která jí tyto předpisy zaručují. Tím došlo i k porušení článku 11

odst. 1 Listiny, neboť stěžovatelka byla zkrácena na svém

majetkovém právu. V řízení před Okresním soudem v Jablonci nad

Nisou bylo konstatováno, že v projednávané věci fakticky nedošlo

k transformaci družstva, a proto družstvu nevznikla povinnost

vyplatit stěžovatelce majetkový podíl. Aniž by se řádně poradila,

stěžovatelka vzala v rámci odvolání proti rozsudku Okresního soudu

v Jablonci nad Nisou návrh zpět, nicméně ještě předtím, než ve

věci začal jednat krajský soud, opravila své podání s tím, že

předmětem odvolacího řízení je i část rozsudku týkající se návrhu

na vydání majetkového podílu. S přihlédnutím k obsahu odvolání měl

se krajský soud zabývat otázkou, zda celkový stěžovatelčin projev

nezanechává pochybnosti o jeho obsahu a smyslu, tedy zda takový

projev lze považovat za skutečné zpětvzetí návrhu. Protože ve

svých důsledcích jde i o jisté procesní právo, byl soud vzhledem

k ustanovení § 5 o. s. ř. povinen poučit stěžovatelku o procesních

právech a zajistit jí právní pomoc za podmínek stanovených zákonem

(článek 37 odst. 1 Listiny, § 30 odst. 2 o. s. ř.). Pokud jde

o nárokovanou náhradu za živý a mrtvý inventář, dovozuje krajský

soud neoprávněnost stěžovatelčina nároku ze skutečnosti, že

ohledně úpadce Z. d. L., v likvidaci, byl prohlášen konkurz, takže

soudu nepřísluší o těchto nárocích rozhodovat. Tento závěr by byl

nepochybně namístě, pokud by správce konkurzní podstaty nepodal

návrh na pokračování v řízení, jak učinil svým podáním ze dne 18.

11. 1996. Ze všech uvedených, jakož i dalších, důvodů, domáhá se

proto stěžovatelka zrušení napadeného rozhodnutí. Krajský soud

v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ve svém vyjádření ze dne 10.

11. 1997 navrhl zamítnutí ústavní stížnosti, přičemž odkázal na

odůvodnění rozhodnutí napadeného rozsudku, obsahující právní

závěry, jaké byly vyvozeny z postavení žalovaného Z. d. L.,

v likvidaci, v době, kdy ve věci rozhodoval tento soud. V řízení

nebylo možno nepřihlédnout k tomu, že ohledně žalovaného byl

prohlášen konkurz, a proto pohledávky věřitelů nutno likvidovat

pouze v rámci konkurzního řízení, nikoli v projednávané věci.

Vedlejší účastník JUDr. P. T., správce konkurzní podstaty

úpadce Z. d. L., v likvidaci, uvedl ve svém vyjádření ze dne 21.

11. 1997, že v odůvodnění obecných soudů v projednávané věci

existují určité nepřesnosti i pochybení, ty však patrně neměly

rozhodující vliv na jejich rozhodnutí. Mimo to při jednání

Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, dne 5. 5.

1997 dostalo se stěžovatelce velmi důkladného poučení o jejích

procesních právech a povinnostech.

Z obsahu spisu 6 C 4/94 Okresního soudu v Jablonci nad Nisou

Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 14. 12.

1994, čj. 6 C 4/94-51, byl návrh stěžovatelky na určení povinnosti

odpůrci Z. d. L., v likvidaci, vydat jí majetkový podíl

z transformace družstva, uspokojit její nároky z titulu náhrady za

živý a mrtvý inventář, na zrušení platnosti usnesení valné hromady

družstva ze dne 30. 10. 1992 a na zrušení smluv o převodu majetku

družstva na jiné osoby, v celém rozsahu zamítnut. Pokud jde

o nárok na náhradu za živý a mrtvý inventář, odůvodnil okresní

soud své zamítavé rozhodnutí tím, že právo stěžovatelky na tuto

náhradu zaniklo podle ustanovení § 20 odst. 5 věty první zákona č.

229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť stěžovatelka

toto právo uplatnila již po uplynutí lhůty uvedené v § 13 odst.

1 citovaného zákona, tedy po dni 31. 3. 1993, případně po dni 31.

8. 1993, a to podáním návrhu došlého soudu teprve dne 3. 1. 1994.

V odvolání proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Jablonci

nad Nisou stěžovatelka návrh na vydání transformačního podílu a na

zrušení usnesení platnosti valné hromady družstva ze dne 31. 10.

1992 vzala zpět, trvala v něm však na rozhodnutí o určení

neplatnosti uzavřených smluv a na uložení povinnosti nahraditi jí

v plném rozsahu živý a mrtvý inventář. Krajský soud v Ústí nad

Labem, pobočka v Liberci, rozhodl napadeným rozsudkem tak, že

vzetí žaloby zpět ohledně požadavku na vydání majetkového podílu

a na zrušení platnosti usnesení valné hromady družstva ze dne 31.

10. 1992 připustil, rozsudek okresního soudu v tomto rozsahu

zrušil a řízení zastavil, zatímco v části, jíž byla zamítnuta

žaloba na vydání živého a mrtvého inventáře v hodnotě 151 526,- Kč

a na zrušení smluv o převodu majetku na jiné osoby, rozsudek

okresního soudu potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí uvedl

krajský soud, že stěžovatelka vzala v uvedeném rozsahu návrh zpět,

a proto v tomto směru zpětvzetí žaloby bylo připuštěno, rozsudek

okresního soudu byl zrušen a řízení bylo zastaveno. Jak dále

konstatoval krajský soud, okresní soud správně dovodil, že

žalované družstvo není transformovaným družstvem, nýbrž družstvem

zrušeným, a že tedy v době, kdy probíhalo řízení u okresního

soudu, šlo o družstvo v likvidaci. Za stavu, kdy ohledně

žalovaného byl prohlášen konkurz za podmínek ustanovení § 4

a násl. zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

o tvrzených pohledávkách stěžovatelky přísluší rozhodnout pouze

v rámci celkového režimu konkurzu, nikoli tedy v tomto řízení.

Ve výrokové části napadeného rozsudku, v níž vzetí žaloby

zpět ohledně požadavku na vydání majetkového podílu a na zrušení

platnosti usnesení valné hromady družstva ze dne 31. 10. 1992 bylo

připuštěno, rozsudek okresního soudu v tomto rozsahu byl zrušen

a řízení bylo zastaveno, postupoval krajský soud v souladu

s ustanoveními § 208 a § 96 o. s. ř., neboť procesní úkon

stěžovatelky nevyvolával v tomto směru žádné pochybnosti

o nedostatku stěžovatelčina zájmu na pokračování v řízení

a o jejím srozumění s tím, že o jejím návrhu nebude v tomto

rozsahu věcně rozhodnuto. Skutečnost, že stěžovatelka tento

procesní úkon, totiž zpětvzetí návrhu, vzala zpět, nebyla již

totiž za situace, kdy žalovaný s uvedeným zpětvzetím žaloby

neprojevil nesouhlas, pro rozhodování krajského soudu relevantní.

Zpětvzetí podání, jímž byl vzat zpět jiný úkon tam, kde zákon

takové zpětvzetí připouští, není totiž přípustné, a to dokonce ani

v případě, že by k takovému zpětvzetí došlo v důsledku

omluvitelného omylu. Občanský soudní řád, jak konstatuje také

Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 8. 1995, sp. zn. Odon

19/95, na rozdíl od občanského zákoníku důsledky úkonů učiněných

v omylu neopravuje. Veřejně právní povaha procesních vztahů též

vyžaduje podstatně vyšší míru právní jistoty účastníků i třetích

osob, přičemž právní jistota by byla oslabena možností dodatečně

zpochybňovat již učiněné procesní úkony odkazem na vady vůle.

Vzal-li tedy účastník procesní úkon tam, kde zákon takové

zpětvzetí připouští, zpět, nelze toto zpětvzetí vzít dalším úkonem

zpět, a navrátit tak řízení do původního stavu. Napadeným

rozhodnutím nebylo tedy v uvedeném směru porušeno žádné ze

stěžovatelčiných ústavně zaručených práv.

Zcela odlišně jeví se však věc, pokud jde o potvrzující výrok

napadeného rozhodnutí, týkající se žaloby na vydání živého

a mrtvého inventáře v hodnotě 151 526,- Kč, kde krajský soud zcela

pominul podání správce konkurzní podstaty ze dne 18. 11. 1996,

v němž s poukazem na ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) zákona č.

328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění zákona č. 94/1996

Sb., správce konkurzní podstaty navrhuje, aby soud pokračoval

v přerušeném odvolacím řízení. Za tohoto stavu věci měl tedy

krajský soud o tomto nároku stěžovatelky na vydání živého

a mrtvého inventáře věcně rozhodnout a neučinil-li tak s poukazem

na prohlášení konkurzu, porušil tím stěžovatelčino ústavně

zaručené právo na soudní a jinou právní ochranu podle článku 36

odst. 1 Listiny.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle

ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu, zčásti vyhověl a napadené rozhodnutí podle

ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona v části,

týkající se nároku stěžovatelky na vydání živého a mrtvého

inventáře v hodnotě 151 526,- Kč, zrušil (zbývající část

potvrzujícího výroku, týkající se zrušení smluv o převodu majetku

na jiné osoby, nebyla ústavní stížností napadena), zatímco jinak

ve zbývající části ústavní stížnost podle ustanovení § 82 odst.

1 citovaného zákona zamítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 11. prosince 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru