Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 290/11 #1Usnesení ÚS ze dne 28.04.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstříkDokazování
Trest obecně prospěšných prací
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.290.11.1
Datum podání31.01.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/2009 Sb., § 91, § 65 odst.4


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 290/11 ze dne 28. 4. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 28. dubna 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti K. G., zastoupeného JUDr. Julií Xinopulosovou, advokátkou, AK se sídlem v Olomouci, Kateřinská 5, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2010 sp. zn. 7 To 557/2010 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem předaným k poštovní přepravě dne 28. 1. 2011 se K. G. (dále též "odsouzený", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí vydané v trestní věci Okresního soudu Olomouc sp. zn. 6 T 237/2004.

II.

Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 20. 9. 2010 Okresní soud Brno-venkov (dále jen "okresní soud") ve veřejném zasedání usnesením čj. 12PP 62/2007-53 podle § 91 odst. 1 tr. zákoníku rozhodl, že odsouzený vykoná zbytek trestu odnětí svobody v trvání 535 dnů, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 7. 2005 sp. zn. 6 T 237/2004 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 18. 10. 2005 sp. zn. 2 To 920/2005, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením okresního soudu ze dne 13. 7. 2007 sp. zn. 12PP 62/2007. Okresní soud své rozhodnutí učinil po zjištění, že odsouzenému byla stanovena zkušení doba v trvání 3,5 roku při podmíněném propuštění z výkonu trestu, přičemž rozsudkem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 2 T 241/2009 byl odsouzený uznán vinným dvojnásobným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.

Dne 29. 10. 2010 Krajský soud v Brně (dále jen "stížnostní soud") v neveřejném zasedání stížnost odsouzeného proti usnesení okresního soudu ze dne 20. 9. 2010 zamítl.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že stížnostní soud nepřihlédl ke skutečnosti, že odsouzený trest obecně prospěšných prací zcela vykonal a podle ustanovení § 65 odst. 4 tr. zákoníku se na něj hledělo, jako by nebyl odsouzen; to mělo být bráno do úvahy při posuzování, zda v době podmíněného odsouzení vedl řádný život. Podle přesvědčení stěžovatele nesprávným rozšiřujícím výkladem nemajícím oporu v zákoně stížnostní soud porušil jeho právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

IV.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.

Podstatou ústavní stížnosti bylo tvrzení stěžovatele, že stížnostní soud nesprávně a v rozporu se zákonem posoudil otázku, zda ve zkušební době vedl řádný život, čímž porušil jeho základní právo na spravedlivý proces dle hlavy páté Listiny.

Obecné principy spravedlivého procesu ve vztahu k řízení o posouzení, zda z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěný odsouzený vedl ve zkušební době řádný život ve smyslu § 91 odst. 1 tr. zákoníku

V řízení o posouzení, zda z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěný odsouzený vedl ve zkušební době řádný život, nutno vzít v úvahu, že stěžovatel je osobou již pravomocně odsouzenou a že základní záruky spravedlivého trestního procesu musely být uplatňovány již v řízení vedoucím k jeho pravomocnému odsouzení.

I když se v tomto následném řízení nejedná o rozhodování o vině a trestu ve smyslu čl. 40 odst. 1 Listiny, resp. o posouzení oprávněnosti trestního obvinění ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), nutno i na takové řízení přiměřeně vztáhnout některé obecné principy spravedlivého procesu zakotvené v hlavě páté Listiny, resp. čl. 6 Úmluvy. Jedná se zejména o právo na kontradiktorní řízení a princip rovnosti zbraní, dle nichž každá strana musí mít možnost předkládat důkazy k prokázání skutkového stavu svědčícího v její prospěch, a to v podmínkách, jež ji neuvádí do zřetelně nevýhodné situace vzhledem k protistraně. Obecné soudy jsou povinny řádně a nezaujatě posoudit návrhy, argumenty a důkazy předložené stranami a svá rozhodnutí dostatečně odůvodnit [srov. nález ze dne 4. 9. 2002 I. ÚS 113/02, Sb. n. u., sv. 27, str. 213 (217-218) a tam citovaná rozhodnutí]. Skutkové a právní posouzení řádného života z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěného odsouzeného je ovšem výlučnou věcí obecných soudů a Ústavní soud není povolán je nahrazovat svým vlastním hodnocením [srov. nález ze dne 1. 2. 1994 ve věci III. ÚS 23/93, Sb. n. u., sv. 1, str. 41 (45-46)].

Aplikace obecných principů na projednávaný případ

Ústavní soud v projednávaném případě konstatuje, že ve věci stěžovatele rozhodoval okresní i stížnostní soud, jež svá rozhodnutí náležitě odůvodnily. Z hlediska požadavků spravedlivého procesu zakotvených v hlavě páté Listiny a čl. 6 Úmluvy ze shromážděných podkladů nevyplývá jakýkoliv náznak vzbuzující pochybnosti o jeho spravedlivosti.

Tvrzení stěžovatele, že s ohledem na důsledky vykonání trestu obecně prospěšných prací uvedené v § 65 odst. 4 tr. zákoníku měly obecné soudy při posuzování řádného života odhlédnout od jeho pravomocného odsouzení za dvojnásobný trestný čin výtržnictví ve zkušební době podmíněného propuštění, nemá dle názoru Ústavního soudu oporu v zákoně; stěžovatel zřejmě nesprávně ztotožňuje řádný život ve smyslu § 91 odst. 1 tr. zákoníku s bezúhonností [srov. Trestní zákoník (EVK), 1. vydání, 2009, C. H. Beck, komentář k ustanovením § 83, § 91 a 41 písm. o) tr. zák.].

Za uvedených okolností je Ústavní soud toho názoru, že stěžovatel se ústavní stížností fakticky domáhal opětovného posouzení otázky, zda vedl ve zkušební době řádný život ve smyslu § 91 odst. 1 tr. zákoníku. Jinak řečeno, stěžovatel nesouhlasil s hodnocením důkazů v řízení učiněných a právními závěry z takového hodnocení obecnými soudy vyvozenými. V této souvislosti nezbývá než poukázat na ustálenou, výše uvedenou a obecně dostupnou judikaturu Ústavního soudu ve vztahu k hodnocení důkazů, dle níž je výlučnou věcí obecných soudů, aby hodnotily relevanci jim předložených důkazů.

Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru