Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 29/09 #2Usnesení ÚS ze dne 14.09.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 5
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodajŽidlická Michaela
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkNáklady řízení
zpětvzetí návrhu
Diskriminace
EcliECLI:CZ:US:2010:4.US.29.09.2
Datum podání06.01.2009
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 146 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 29/09 ze dne 14. 9. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci stěžovatelky XIO.CZ, a. s., Soběslavská 48, Praha 3, právně zastoupené advokátem Mgr. Ondřejem Milatou, Stodolní 26, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 5. 2008 sp. zn. 4 C 623/2007 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2008 sp. zn. 19 Co 417/2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 6. 1. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení výše citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Poté, co stěžovatelka odstranila vady návrhu, Ústavní soud konstatoval, že podání splňuje po formální stránce veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

Napadeným usnesením obvodního soudu bylo zastaveno soudní řízení, v němž se stěžovatelka domáhala "neoprávněného obohacení a splnění dluhu". Důvodem zastavení řízení byla skutečnost, že stěžovatelka vzala svůj návrh v celém rozsahu zpět, a to po konzultaci s JUDr. Květuší Voráčkovou, předsedkyní senátu. Dále bylo žalobkyni JUDr. Voráčkovou sděleno, ať na nařízené jednání již nečeká, že toto jednání stejně neproběhne. Po obdržení této informace se stěžovatelka z budovy soudu vzdálila. Z protokolu o jednání je však zřejmé, že jednání u obvodního soudu přesto proběhlo. K jednání se dostavil právní zástupce žalovaného, vyslovil souhlas se zpětvzetím žaloby a provedl likvidaci nákladů řízení, a to přes dohodu se stěžovatelkou, že každá ze stran ponese náklady řízení ze svého. Obvodní soud následně výrokem I. řízení zastavil, výrokem II. přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 39.400,- Kč a výrokem III. vrátil žalobkyni soudní poplatek ve výši 7.200,- Kč. Odvolací soud napadené usnesení obvodního soudu potvrdil. Stěžovatelka je toho názoru, že obecné soudy se nezabývaly otázkou, zda je Mgr. D. K. oprávněna podat žalobu za obchodní společnost XIO.CZ, a. s. Porušení svých základních práv spatřuje stěžovatelka především v tom, že jí bylo odepřeno právo účastnit se jednání před soudem. Dle názoru stěžovatelky zakládá postup obecných soudů její diskriminaci.

III.

Ústavní soud se návrhem stěžovatelky zabýval, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán. Do pravomoci obecných soudů by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v těch případech, kdyby jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, což se však v předmětném případě nestalo.

Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi toliko v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo v dané věci nastat pouze za situace, kdy by v procesu interpretace a aplikace příslušných ustanovení občanského soudního řádu ze strany obecných soudů byl obsažen prvek svévole, a to např. v důsledku nerespektování jednoznačné kogentní normy, v důsledku přepjatého formalizmu nebo tehdy, jestliže by příslušné závěry obecného soudu nebyly odůvodněny vůbec či zcela nedostatečně (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98 publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 15, nález č. 98, str. 17 a násl., nebo nález Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2001 sp. zn. II. ÚS 444/01 publikován tamtéž, svazek č. 24, nález č. 163, str. 183 a násl.). Pochybení v tomto smyslu však Ústavní soud neshledal.

Z ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř., které obecné soudy v daném případě aplikovaly, se podává, že "jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení)". Jak bylo již mnohokrát judikováno, toto ustanovení je třeba vykládat ryze procesně. V případě zastavení řízení nemůže řízení dojít do stádia meritorního rozhodování. Proto také nelze k určení toho, kdo kterému účastníku vznik nákladů řízení způsobil, užít kritéria úspěchu ve věci. Je tedy bezpředmětné, zda a jak se dohodla stěžovatelka s protistranou na podmínkách zastavení řízení.

Co se týče tvrzeného nesprávného poučení ze strany soudkyně JUDr. Voráčkové, není z vyžádaného spisu zřejmé, že by stěžovatelka o jednání nevěděla a vznesená námitka tak zůstává v rovině tvrzení proti tvrzení.

Namítá-li stěžovatelka, že se obecné soudy nezabývaly otázkou, zda byla Mgr. Danuše Korczyńská oprávněna podat žalobu za obchodní společnost XIO.CZ, a. s., je tato námitka z ústavněprávního hlediska bezpředmětná, neboť pokud stěžovatelka takovéto pochybnosti měla, mohla je vznést ještě před zastavením řízení před obecnými soudy, což však neučinila.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že neshledal existenci zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky, proto ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. září 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru