Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2899/14 #1Usnesení ÚS ze dne 05.01.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Zlín
Soudce zpravodajLichovník Tomáš
Typ výrokuodmítnuto pro neodstraněné vady
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2015:4.US.2899.14.1
Datum podání01.09.2014
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

zákon; 182/1993 Sb.; o Ústavním soudu; § 29

zákon; 99/1963 Sb.; občanský soudní řád; § 241/1

Ostatní dotčené předpisy

182/1993 Sb., § 29

99/1963 Sb., § 241 odst.1


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2899/14 ze dne 5. 1. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka v právní věci stěžovatele Ing. Štěpána Chludila, zastoupeného obecným zmocněncem Janem Posoldou, proti postupu obecných soudů v řízení vedeném u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 13 EXE 2093/2010, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 29 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a § 241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Dne 1. 9. 2014 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání navrhovatele, sepsané jeho obecným zmocněncem, v němž brojil proti postupu obecných soudů v řízení vedeném u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 13 EXE 2093/2010 a dále žádal o zrušení ustanovení § 29 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a § 241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.").

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala formální náležitosti návrhu ve smyslu zákona o Ústavním soudu, byl stěžovatel přípisem ze dne 9. 9. 2014 a posléze i jeho obecný zmocněnec přípisem ze dne 30. 10. 2014 vyzván k odstranění jejích vad ve lhůtě 30 dnů. Tato výzva mimo jiné obsahovala informaci, že v řízení před Ústavním soudem musí být stěžovatel zastoupen advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu, a upozornění, že pokud tyto vady nebudou v určené lhůtě odstraněny, bude jeho návrh odmítnut.

Navzdory tomu navrhovatel ve stanovené lhůtě, ani později, vytčené procesní nedostatky neodstranil.

Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh jako vadný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Jelikož však stěžovatel s ústavní stížností podal návrh na zrušení ustanovení § 29 zákona o Ústavním soudu a § 241 odst. 1 o. s. ř., upravující povinné zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem a dovolacím soudem, musel se Ústavní soud vypořádat i s tímto návrhem. Podle § 74 zákona o Ústavním soudu, spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle názoru stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. Z § 74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákona i jiného právního předpisu má akcesorickou povahu. Z toho důvodu, není-li samotná ústavní stížnost způsobilá věcného projednání, odpadá tím současně i základní podmínka pro projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, případně jeho jednotlivých ustanovení [srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 101/95 ze dne 3. 10. 1995 (U 22/4 SbNU 351)]. Příslušné ustanovení upravující povinné zastoupení účastníka v řízení před Ústavním soudem navíc ani nebylo v poměru k předmětu ústavní stížnosti, tj. nebylo aplikováno obecnými soudy v dotčeném řízení.

Nad rámec uvedeného Ústavní soud připomíná, že otázkou zákonné povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen se již dříve zabýval [srov. např. stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96 ze dne 21. 5. 1996 (ST 1/9 SbNU 471), usnesení sp. zn. III. ÚS 296/97 ze dne 17. 3. 1998 (U 20/10 SbNU 409) či usnesení sp. zn. IV. ÚS 651/02 ze dne 30. 1. 2003, dostupné na http://nalus.usoud.cz]. Opakovaně přitom vyslovil názor, že opodstatněnost povinného právního zastoupení je dána zejména specifičností řízení před Ústavním soudem, přičemž jeho cílem je zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, ale i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. Účast advokáta při podávání ústavních stížností má tedy jednak vyloučit a omezit bezdůvodná podání a tím chránit občany před zbytečnými finančními náklady, jednak má již v podání vyhodnotit skutečnosti vedoucí k porušení ústavnosti, to vše za dodržení zákonem předepsaných náležitostí, jinými slovy zaručit, aby návrh byl vůbec způsobilý k projednání, a to jak z hlediska přípustnosti, včasnosti, případně příslušnosti Ústavního soudu k jeho projednání.

Právo stěžovatele na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) je dostatečně, i z hlediska povinného právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem, zajištěno zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, který ve svém ustanovení § 18 odst. 2 deklaruje právo každého na poskytnutí právní pomoci advokátem a na to, aby mu byl v případě, že mu tato pomoc bude odmítnuta, přidělen advokát, určený Českou advokátní komorou Brno. Stěžovatel byl na tuto možnost upozorněn, nicméně ji nevyužil.

Na podkladě řečeného Ústavní soud proto návrh stěžovatele na zrušení ustanovení § 29 zákona o Ústavním soudu a § 241 odst. 1 o. s. ř. odmítl podle § 43 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. ledna 2015

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru