Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2881/11 #1Usnesení ÚS ze dne 03.11.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - VS Praha
SOUD - KS Plzeň
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na projednání věci bez zbytečných průtahů
právo na soudní a jinou právní ochranu /spr... více
Věcný rejstříkNáklady řízení
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.2881.11.1
Datum podání27.09.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

6/2002 Sb., § 164, § 174a

99/1963 Sb., § 142, § 150


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2881/11 ze dne 3. 11. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 3. listopadu 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy ve věci navrhovatelů 1) P. S. a 2) Z. S., zastoupených JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem v Plzni, Kamenická 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze 23. 6. 2011 č. j. 1 Co 126/2011-898 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 1. 2011 č. j. 19 C 131/2004-861, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelé se cestou ústavní stížnosti domáhali zrušení výroků výše citovaných rozhodnutí, týkajících se nákladů řízení. Uvedli, že Krajský soud v Plzni zamítl jejich žalobu proti třem žalovaným a uložil jim povinnost zaplatit společně a nerozdílně dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu náklady řízení. Podle jejich přesvědčení však soud měl rozhodnout ve smyslu § 150 občanského soudního řádu - proti zamítavému výroku ve věci samé sice odvolání nepodali zejména proto, že svým způsobem k soudům ztratili důvěru, při rozhodování o nákladech řízení však mělo být přihlédnuto k průtahům při projednávání věci a k tomu, co je k podání žaloby vedlo. Odvolací soud výrok soudu I. stupně o nákladech řízení v celém rozsahu potvrdil a uložil jim dále povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení všem žalovaným. Uvedenými rozhodnutími se proto cítí dotčeni v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 82 odst. 1 a čl. 90 Ústavy České republiky.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 32 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelé dovolávají, zjištěn nebyl. Soudy obou stupňů rozhodly o povinnosti neúspěšných žalobců uhradit žalovaným náklady řízení opodstatněně v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, odvolací soud se pak v odůvodnění svého usnesení vypořádal s námitkou odvolatelů vztahující se k použití § 150 občanského soudního řádu. Vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč v dané věci, kdy se žalovaní bránili žalobci tvrzenému zásahu do jejich osobnostních práv, jehož se měli dopustit tím, že při ošetření úrazu jejich syna nepostupovali lege artis [v důsledku čehož nebyly zmírňovány jeho útrapy, bolesti a v konečném důsledku odvrácen následek jeho smrti, čímž došlo k útrapám samotných žalobců, když vůči žalované 1) tito uplatnili částku 850.000,- Kč, vůči žalovanému 2) částku 1.000.000,- Kč a po žalované 3) částku 200.000,- Kč a 500.000,- Kč], neshledal důvody - a to ani v majetkových poměrech žalobců - hodné zvláštního zřetele, jež by odůvodňovaly výjimečné nepřiznání náhrady nákladů žalovaným, a to ani zčásti. Na uvedené odůvodnění lze v dalším odkázat. Je třeba dodat, že pokud stěžovatelé v souvislosti s rozhodováním o nákladech řízení namítají délku a průtahy v řízení, pak bylo na nich, aby postupovali dle zákona č. 6/2002 Sb., tj. aby se domáhali tvrzeného práva cestou stížnosti či podáním návrhu na provedení procesního úkonu (§ 164 a § 174a citovaného zákona).

Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 3. listopadu 2011

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru