Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2865/09 #1Usnesení ÚS ze dne 18.02.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkOdvolání
Náklady řízení
žaloba/na plnění
soud/senát
družstevní záložna
EcliECLI:CZ:US:2010:4.US.2865.09.1
Datum podání06.11.2009
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., § 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

87/1995 Sb., § 17 odst.1, § 18 odst.1, § 20 odst.3

99/1963 Sb., § 150, § 212, § 212a


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2865/09 ze dne 18. 2. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 18. února 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatelů a) Ing. J. P. a b) L. K., zastoupených JUDr. Miroslavem Pavlasem, advokátem se sídlem Ostrava-Přívoz, Fügnerova 12, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2009 č. j. 62 Co 81/2007-227, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelé se domáhali zrušení výše označeného rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 3. 2006 č. j. 46 C 128/2003-70. Uvedli, že u jmenovaného soudu uplatnili nárok na doplatek náhrady vkladů, přičemž, dle jejich přesvědčení, na podkladě nesprávného právního posouzení věci, nesprávné aplikace a vyložení právní normy - § 18 odst. 1 zákona č. 87/1995 Sb., byla žaloba zamítnuta. Městský soud v Praze pak toto pochybení neodstranil, a proto se jeho rozhodnutím cítí dotčeni v právech, zakotvených v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 1 Ústavy České republiky. Dále poukázali na průběh odvolacího řízení, na složení senátu, jenž byl, dle jejich přesvědčení, v rozhodování o odvolání nesprávně obsazený, ačkoliv se opakovaně práva na zákonného soudce dovolávali. Vyslovili nesouhlas i s výrokem o nákladech řízení, které byli zavázáni zaplatit žalovanému, když v předmětné věci měl soud postupovat podle § 150 občanského soudního řádu, a pokud jde o výši účtovaných nákladů žalovaným, pak tuto posuzovat podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2929/07.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2009 sp. zn. 62 Co 81/2007 zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 3. 2006 č. j. 46 C 128/2003-70, u kterého se domáhal žalobce a) zaplacení částky 46.432,- Kč a žalobkyně b) částky 46.452,- Kč, oba s 2,5% úroky z prodlení od 29. 9. 2003 do zaplacení a s poukazem na důkazy provedené a hodnocené soudem I. stupně, za použití a výkladu § 17 odst. 1, § 18 odst. 1 a § 20 odst. 3 zákona č. 87/1995 Sb., ve znění zákona č. 212/2001 Sb., rozsudek, jímž byla žaloba ve věci samé zamítnuta, potvrdil, ve výroku o povinnosti žalobců uhradit žalované náklady řízení v nepatrné části změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V obsáhlém odůvodnění se vypořádal se všemi námitkami žalobců (nyní stěžovatelů) a vyčerpávajícím způsobem vyložil, pro které skutečnosti při zkoumání opodstatněnosti uplatněných finančních částek - části vkladů (a příslušenství) uložených u Družstevní záložny, která nebyla schopna svým závazkům vůči vkladatelům dostát, postupoval soud I. stupně v souladu s příslušnými právními předpisy a zjištěným skutkovým stavem. Stejně tak se vypořádal s jejich výhradami, týkajícími se obsazení senátu 62 Co, jakož i s výhradami proti výroku o nákladech řízení. Na uvedené odůvodnění lze v dalším odkázat. Nutno pouze dodat, že v ústavní stížnosti proti výrokům o nákladech řízení poukaz na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 2929/07 není opodstatněný, když v citovaném rozhodnutí šlo o posouzení nákladů řízení z hlediska jejich účelnosti (vynaložených na odměnu zastupujícího advokáta), a to u účastníka, kterým byl Český stát - Ministerstvo financí ČR, ve věci stěžovatelů však žalovaný Zajišťovací fond družstevních záložen takové postavení nemá.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. února 2010

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru