Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2823/17 #1Usnesení ÚS ze dne 28.11.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS České Budějovice
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
odmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkodůvodnění
Restituce
Valná hromada
Dědické řízení
družstvo/zemědělské
EcliECLI:CZ:US:2017:4.US.2823.17.1
Datum podání05.09.2017
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

513/1991 Sb., § 242

89/2012 Sb., § 1475

99/1963 Sb., § 132, § 157 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2823/17 ze dne 28. 11. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Josefa Slabého, zastoupeného JUDr. Irenou Smítkovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Střelecká 26, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2017, č. j. 21 Cdo 5856/2016-137, a Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2016, č. j. 7 Co 396/2016-105, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 5. 2017, č. j. 21 Cdo 5856/2016-137, odmítl stěžovatelovo dovolání, které neobsahovalo způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti, a zároveň v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než je upraven v § 241 odst. 1 o. s. ř. Stěžovatel dovoláním napadl usnesení ze dne 4. 5. 2016, č. j. 7 Co 396/2016-105, kterým Krajský soud v Českých Budějovicích částečně změnil a ve zbytku potvrdil usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 6. 1. 2016, č. j. 14 D 100/2014-84. Těmito rozhodnutími bylo potvrzeno nabytí dědictví zákonným dědicům (vedlejšímu účastníkovi Miroslavu Slabému a stěžovateli) po zůstavitelce Miroslavě Slabé. Obvyklá cena majetku zůstavitelky byla určena částkou 4 605 178 Kč, výše dluhů částkou 4 000 Kč. Do dědictví obecné soudy zahrnuly několik pozemků a vodárnu v katastrálním území Svatonice v obci Záhoří, družstevní podíl člena družstva Jednota - spotřební družstvo v Milevsku, pohledávky 1,3 mil Kč za nevyplacené restituční nároky zůstavitelky a 1,1 mil Kč jako náhradu za znehodnocení dvou budov s tím, že dlužníky jsou podle prohlášení dědiců společně a nerozdílně: Agrodružstvo Vrcovice, Výrobní a obchodní družstvo Oslov, Výrobní a obchodní družstvo Dolní Záhoří - všechny tyto subjekty jako právní nástupci zrušeného Zemědělského družstva Záhoří.

Proti usnesením Nejvyššího soudu a krajského soudu "a všem jim předcházejícím rozhodnutím" se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 5. 9. 2017 a navrhuje jejich zrušení; zároveň navrhuje, aby Ústavní soud "konstatoval neplatnost usnesení členské schůze ZD Záhoří ze dne 14. 2. 1994 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 5. 1994, č. j. Dr. XXXXII 2334/31". Namítá zásah do svých ústavně zaručených práv na spravedlivý proces a na ochranu majetku podle čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel tvrdí, že usnesení členské schůze Zemědělského družstva Záhoří ze dne 14. 2. 1994 je neplatné, neboť schůze nebyla řádně svolána, což má za důsledek neplatnost na toto usnesení navazujících rozhodnutí, včetně těch soudních. V důsledku vadných rozhodnutí "zmizela" nejpodstatnější část dědictví - restituční pohledávky za zaniklým družstvem. Oprávnění dědicové se nedomohli vydání ani zpřístupnění zemědělských pozemků, k nimž se nároky vztahovaly. Obecné soudy pochybily, jelikož postavily svá rozhodnutí na neplatném usnesení členské schůze. Odvolací soud ponechal ve výroku neexistující dluh zůstavitelky, který nebyl navíc nijak odůvodněn, a dále se písemné vyhotovení napadeného usnesení drobně liší od znění, které bylo vyhlášeno před soudem. Nejvyšší soud chybně označil předchozí rozhodnutí za formálně správná. Nároky stěžovatele jsou nevymahatelné v důsledku vadného usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 5. 1994, č. j. Dr. XXXXII 2334/31, ve věci výmazu družstva z obchodního rejstříku. Okresní soud vycházel z neplatného usnesení členské schůze ze dne 14. 2. 1994. Restituční nároky převzalo po zaniklém družstvu nástupnické družstvo, ze kterého byl majetek určený k uspokojení oprávněných osob vyveden. Stěžovatel tak v důsledku nastalého stavu nemá možnost majetek získaný dědictvím užívat ani s ním nakládat; zároveň se domáhá vypuštění formulace "pozemky v užívání organizace" z dědického usnesení Okresního soudu v Písku.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je řádně zastoupen advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); částečně ústavní stížnost není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona - je však zjevně neopodstatněná. Podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, nebyl-li z jejich strany dodržen ústavní rámec při rozhodovací činnosti - žádné takové pochybení v projednávané věci nezjistil.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že obecné soudy rozhodly ústavně konformním způsobem, svá rozhodnutí jasně a logicky odůvodnily a v jejich jednání nelze spatřovat exces. Z lidského hlediska lze pochopit snahu stěžovatele ochránit zděděný majetek, nelze však odhlížet od předmětu řízení před obecnými soudy - vypořádání dědictví po zůstavitelce, čímž byly dány mantinely soudního přezkumu. V této fázi řízení se nelze prostřednictvím námitek vůči usnesení o vypořádání dědictví domáhat deklarace neplatnosti usnesení členské schůze družstva z roku 1994, neplatnosti usnesení rejstříkového soudu o výmazu družstva z téhož roku a bránit se proti údajnému vyvádění majetku z družstva, nevydání majetku či proti nemožnosti dispozice s majetkem - k tomu zná právní řád jiné prostředky ochrany, např. žalobu na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze při současném splnění dalších zákonných předpokladů pro její podání či podání oznámení k rukám orgánů činných v trestním řízení. Jinými slovy, v nyní posuzované věci je předmětem řízení pouze vypořádání dědictví po zůstavitelce; navíc, nebylo-li usnesení o výmazu družstva zrušeno a rozhodnuto pravomocně o neplatnosti usnesení členské schůze, mohou tato usnesení sloužit jako podklad pro další řízení. Nejvyšší soud nekonstatoval formální správnost usnesení krajského soudu, nýbrž odmítl dovolání pro jeho formální nedostatky.

V případě námitky vůči ponechání neexistujícího dluhu 4 000 Kč ve výroku usnesení lze hovořit o tzv. bagatelní věci. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. usnesení ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. IV. ÚS 695/01, ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 248/01, nebo ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 748/07, aj.) dospěl k závěru, že v takových případech - s výjimkou extrémních rozhodnutí, mezi které však nelze řadit rozhodnutí napadené - je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost zásadně vyloučena. V případě bagatelních částek je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému umožňujícího soudům efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitá, a v nichž hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kdy se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Drobné odchylky písemného vyhotovení usnesení s jeho vyhlášenou verzí nemohou zasáhnout stěžovatele do ústavně zaručených práv.

Námitky směřující proti neplatnosti usnesení valné hromady a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích z roku 1994 nebyly vzneseny v zákonné lhůtě podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, a proto se jimi nelze věcně zabývat. Zároveň nebyla ani splněna podmínka vyčerpání opravných prostředků podle § 75 odst. 1 téhož zákona - v této části je proto ústavní stížnost nepřípustná. Nepřípustnost se vztahuje i na požadavek vypuštění části odůvodnění usnesení Okresního soudu v Písku, neboť úspěšně nelze napadat jen část odůvodnění, aniž by byl napaden i výrok usnesení.

S ohledem na shora uvedené Ústavní soud dospěl k závěru, že postupem obecných soudů nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele na spravedlivý proces ani na ochranu majetku podle čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) a odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh v části zjevně neopodstatněný, v části nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru