Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2758/18 #1Usnesení ÚS ze dne 06.09.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Hradec Králové
SOUD - OS Trutnov
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti (dílčímu) procesnímu rozhodnutí
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2018:4.US.2758.18.1
Datum podání13.08.2018
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 30


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2758/18 ze dne 6. 9. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti V. K., právně zastoupeného Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem, se sídlem Gočárova třída 504, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. května 2018 č. j. 11 To 185/2018-1471 a proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 12. dubna 2018 č. j. 17 T 23/2016-1450, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Trutnově, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu bylo dne 13. srpna 2018 doručeno podání (opravené na výzvu Ústavního soudu právním zástupcem stěžovatele dne 3. září 2018), kterým stěžovatel brojil proti rozhodnutím výše uvedeným. Stěžovatel má za to, že napadená rozhodnutí obecných soudů porušila jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny.

Stěžovatel zároveň požádal o návrh na vydání předběžného opatření podle § 80 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), s žádostí o odročení hlavního líčení konaného

u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 17 T 23/2016 do doby rozhodnutí Ústavního soudu.

II.

Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se zjišťuje:

Proti stěžovateli je vedeno trestní řízení u Okresního soudu v Trutnově (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 17 T 23/2016. Stěžovatel podal dne 5. dubna 2018 návrh na vyloučení rozhodujícího senátu z vykonávání úkonů v jeho trestní věci, neboť dle názoru stěžovatele okresní soud nerespektuje pokyny Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") a má za to, že opakované hlavní líčení nebude provedeno na základě fair procesu a nestrannosti senátu při rozhodování.

Usnesením okresního soudu ze dne 12. dubna 2018 č. j. 17 T 23/2016-1450 rozhodl okresní soud tak, že senát ve složení Mgr. Miroslava Purkertová, JUDr. Danuše Holubová a Ing. František Matějka není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení podle § 30 odst. 1 tr. řádu.

Proti uvedenému rozhodnutí okresního soudu podal stěžovatel stížnost, již krajský soud usnesením ze dne 25. května 2018 č. j. 11 To 185/2018-1471 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.

III.

Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti namítá, že jeho konkrétně rozvedené objektivní okolnosti, pro které podal návrh na vyloučení senátu 17 T okresního soudu, nebyly v usnesení krajského soudu náležitým způsobem hmotněprávně posouzeny. Konkrétně k těmto okolnostem uvádí formu, způsob a protokolaci opakovaně provedeného výslechu svědka L. V. u hlavního líčení dne 14. 11. 2017 a dne 12. 4. 2018.

Stěžovatel má za to, že v novém projednání po vrácení věci krajským soudem k novému řízení před okresním soudem, musí být zajištěna nezávislost a objektivita senátu včetně zajištění práva stěžovatele na náležité objasnění všech skutečností.

IV.

Dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci již nemají v dispozici prostředky, kterými by mohly protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, v tomto případě obecné soudy v rámci trestního řízení, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.

Má-li Ústavní soud rozhodnout o ústavní stížnosti namířené proti rozhodnutím obecných soudů o nevyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení, musí mít k dispozici věrohodné podklady o tom, že napadená rozhodnutí jsou skutečně "posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje" (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); od doručení takového rozhodnutí se také odvíjí dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti. Je třeba konstatovat, že z obsahu podané ústavní stížnosti je zřejmé, že má být opět provedeno hlavní líčení u okresního soudu, o čemž svědčí i návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření podle § 80 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Vydáním rozhodnutí o námitce podjatosti, ani zamítnutím stížnosti proti tomuto rozhodnutí řízení v trestní věci stěžovatele nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici procesní prostředky, kterými je tvrzené pochybení napravitelné. Možnost namítat podjatost soudce rozhodujícího ve věci stěžovateli zůstává zachována i nadále, přinejmenším v rámci dovolání dle příslušných ustanovení trestního řádu [§ 265b odst. 1 písm. b) TŘ]. Ústavní soud zdůrazňuje, že teprve po vyčerpání všech procesních prostředků způsobilých napravit tvrzená pochybení by se stěžovateli otevřela cesta

k eventuálnímu zásahu Ústavního soudu.

V dané procesní situaci nelze napadená usnesení okresního a krajského soudu považovat za konečná rozhodnutí ve věci stěžovatele, který má k dispozici další prostředky jak své právo hájit. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to vyplývá z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (viz např. usnesení ze dne 2. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 1603/13, usnesení ze dne 19. března 2015 sp. zn. III. ÚS 665/15).

S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost a návrh s ní spojený podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. září 2018

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru