Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2728/11 #1Usnesení ÚS ze dne 31.01.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Česká Lípa
SOUD - KS Ústí nad Labem
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na hmotné zajištění / zabezpečení státem
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip ochran... více
Věcný rejstříkExekuce
interpretace
retroaktivita
Výkon rozhodnutí
exekutor
osoba/oprávněná
banka/bankovnictví
osoba/povinná
životní minimum
EcliECLI:CZ:US:2012:4.US.2728.11.1
Datum podání16.09.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 11 odst.1, čl. 30, čl. 4 odst.4, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

218/2009 Sb.

40/1964 Sb., § 420 odst.1

99/1963 Sb., § 276, § 278, § 279, § 304b odst.1, § 304 odst.1, § 304 odst.3


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2728/11 ze dne 31. 1. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 31. ledna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci ústavní stížnosti Ing. J. F. a MUDr. A. F., obou právně zastoupených Mgr. Michaelem Chuchútem, LL.M., advokátem se sídlem Londýnská 2266/5, Ústí nad Labem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 31. května 2011 č. j. 29 Co 76/2011-115 a rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. září 2010 č. j. 7 C 195/2009-85, o uložení povinnosti uvolnit prostředky z bankovního účtu zablokovaného na základě exekučního příkazu, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem, podaným Ústavnímu soudu dne 15. září 2011, tj. ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelé domáhají zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 31. května 2001 č. j. 29 Co 76/2011-115 a rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. září 2010 č. j. 7 C 195/2009-85, o uložení povinnosti uvolnit prostředky z bankovního účtu zablokovaného na základě exekučního příkazu. Uvedenými rozhodnutími obecných soudů se cítí být dotčeni v základním právu vlastnickém dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v základním právu na hmotné zabezpečení ve stáří dle čl. 30 odst. 1 Listiny, v základním právu na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Stěžovatelé se žalobou u Okresního soudu v České Lípě domáhali uložení povinnosti buď Československé obchodní bance, a. s., nebo JUDr. Janě Bémové, soudní exekutorce, uvolnit z jejich účtu pro každého z nich z jejich důchodů za měsíc červenec 2009 částku ve výši dvojnásobku životního minima 6.252,- Kč, tj. celkem částku 12.505,- Kč s příslušenstvím. Předmětnou žalobu odůvodnili tím, že usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 8. června 2009 č. j. 37 Nc 5195/2009-10 byla nařízena exekuce na jejich majetek, provedením exekuce byla pověřena JUDr. Jana Bémová, soudní exekutorka, Exekutorský úřad Česká Lípa, se sídlem v České Lípě, Hrnčířská 762, jež dne 7. července 2009 vydala exekuční příkaz č. j. 4EX 0138/09-9, jímž byla přikázána pohledávka z jejich společného účtu č. 206399852, vedeného u Československé obchodní banky, a. s., na který jsou posílány jejich důchody, přičemž v bodě III. tohoto příkazu je uvedeno, že nařízená exekuce se nevztahuje na uspokojování základních životních potřeb. Československá obchodní banka, a. s., přípisem ze dne 30. října 2009 prvnímu stěžovateli sdělila, že žádosti o výplatu dvojnásobku životního minima z účtu zablokovaného exekucí nemůže vyhovět, neboť exekuce vznikla před platností novely zákona, který výplatu dvojnásobku životního minima umožňuje. Ve vztahu k nároku uplatněnému vůči Československé obchodní bance, a. s., nalézací soud v uvedeném rozsudku uvedl, že je nutno jej posoudit dle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku, z čehož plyne nezbytnost zabývat se eventuálním porušením povinnosti žalované. Soud přitom odkázal na ustanovení § 304 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu, z něhož vyplývá, že okamžikem doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí peněžnímu ústavu ztrácí povinný právo vybírat peněžní prostředky z účtu až do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství, použít tyto prostředky k platbám nebo s nimi jinak nakládat. Zároveň vzal v potaz novelu občanského soudního řádu, přijatou zákonem č. 218/2009 Sb., jež zakotvila nové ustanovení § 304b odst. 1 občanského soudního řádu, dle něhož zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu se nevztahují na peněžní prostředky do výše dvojnásobku životního minima jednotlivce podle zvláštních právních předpisů. Na okraj intertemporálních dopadů předmětné novely občanského soudního řádu pak soud konstatoval, že zákon č. 218/2009 Sb. sice sám o sobě neobsahuje žádná přechodná ustanovení, přesto, jelikož se jedná o novelizaci zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, je třeba vycházet z jeho přechodných ustanovení, ve znění účinném od 1. července 2009, a to konkrétně z ustanovení § 355 občanského soudního řádu, dle něhož, není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená před jeho účinností, přičemž právní účinky úkonů, které v řízení nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány. Dle přesvědčení nalézacího soudu uvedené přechodné ustanovení nutno aplikovat i na ustanovení § 304b občanského soudního řádu, a to i přesto, že jeho účinnost nastala po 1. červenci 2009. Z uvedeného právního východiska posuzování intertemporality dle názoru Okresního soudu v České Lípě se žalobou stěžovatelů uplatněný nárok na výplatu dvojnásobku životního minima z jejich důchodu odvíjí od právního úkonu, kterým je exekuční příkaz č. j. 4EX 0138/09-9, vydaný dne 7. července 2009 a doručený Československé obchodní bance, a. s., dne 8. července 2009, tedy před nabytím účinnosti zákona č. 218/2009 Sb., pročež třeba při právním hodnocení účinku tohoto právního úkonu vycházet z dosavadní právní úpravy, tedy ze zákona č. 99/1963 Sb., účinného ke dni 19. července 2009, a tedy aplikovat na projednávaný případ pouze ustanovení § 304 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu, které neumožňuje provést výplatu povinnému z jeho účtu ve výši dvojnásobku životního minima. Účinky exekučního příkazu přikázáním z pohledávky z účtu stěžovatele Ing. J. F. nastaly dle soudu s ohledem na ustanovení § 304 odst. 1 občanského soudního řádu dnem doručení tohoto příkazu Československé obchodní bance, a. s., tedy přede dnem 20. července 2009.

Ve vztahu k žalované soudní exekutorce nalézací soud posoudil návrh stěžovatelů dle příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, úřední postup exekutorky hodnotil dle zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v kontextu s ustanovením § 304 odst. 1, 3 občanského soudního řádu, přičemž dospěl k závěru, dle něhož stěžovateli žalovaná soudní exekutorka "neměla povinnost blokovat jakékoli finanční prostředky žalobce, rovněž neměla oprávnění tyto prostředky jakkoli uvolňovat a proto z její strany nemohlo dojít k porušení žádné povinnosti".

K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozsudkem ze dne 31. května 2001 č. j. 29 Co 76/2011-115 předmětný rozsudek nalézacího soudu potvrdil. Za nosný důvod potvrzujícího rozhodnutí označil závěr týkající se intertemporálních dopadů novely občanského soudního řádu přijaté zákonem č. 218/2009 Sb. Uvedl, že za situace, kdy zákon neobsahuje přechodná ustanovení, nutno vycházet z právního názoru Ústavního soudu obsaženého v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/06 a odkázal na jeho aplikaci v nálezu sp. zn. IV. ÚS 314/09. Pro posouzení předmětného případu pak z uvedené judikatury vyvozuje důsledek, dle něhož se oprávněný rozhoduje podat návrh na exekuci za určité právní úpravy, podle níž posuzuje možnost vymoci svůj nárok v exekučním řízení i rizika, že nebude úspěšný, přičemž toto jeho legitimní očekávání by bylo nepřípustným způsobem narušeno, pokud by v průběhu řízení byla použita ustanovení následné novely právního předpisu, která jeho nároky omezuje, v daném případě aplikací § 304b odst. 1 občanského soudního řádu rozsahem možnosti použití finančních prostředků na účtu povinného k uspokojení pohledávky oprávněného. Pouze jako obiter dictum odvolací soud poznamenává, že postižení bankovního účtu, na nějž dochází povinnému mzda či důchod, bez omezení zavedeného ustanovením § 304b odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění novely č. 218/2009 Sb., má na uspokojování životních potřeb povinného velmi tvrdé dopady a možnost ponechání určité nepostižitelné částky na účtu měla být proto zavedena dříve.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti poukazují na svoji tíživou životní situaci, jakož i na vyjádření Ministerstva spravedlnosti, jež "jejich argumentaci v podstatě dalo za pravdu" u vědomí skutečnosti, že v pozici orgánu státní správy nemůže zasahovat do výkonu moci soudní. Polemizují dále s právními závěry odvolacího soudu, jemuž vytýkají, že zohlednil toliko základní práva (legitimní oprávnění) oprávněného, pominul ale majetková práva stěžovatelů (tj. povinných v exekučním řízení). Upozorňují, že v jednotlivých oborech procesního práva jsou obsaženy odlišné přístupy v řešení otázky intertemporality.

Pro uvedené, tj. pro porušení základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy domáhají se stěžovatelé zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 31. května 2001 č. j. 29 Co 76/2011-115 a rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. září 2010 č. j. 7 C 195/2009-85.

Na základě výzvy Ústavního soudu podle § 42 odst. 4 a § 76 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podal účastník řízení k předmětné ústavní stížnosti vyjádření, jež bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 17. října 2011. Předsedkyně senátu 29 Co Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, v něm uvádí, že odvolací soud v ústavní stížností napadeném rozhodnutí vycházel z relevantní judikatury Ústavního soudu, zohlednil i finanční situaci povinných, když v odůvodnění předmětného rozhodnutí uvedl, že ustanovení § 304b odst. 1 občanského soudního řádu mělo být do občanského soudního řádu vtěleno již dříve, avšak tato úvaha nepostačuje dle jeho názoru k popření práva oprávněného na takový výsledek exekuce, jaký mohl očekávat podle předpisu platného v době podání návrhu na exekuci. Ve vyjádření se dále poukazuje na nežádoucí dopady retroaktivního použití právních předpisů, na zásadní odlišnost exekučního řízení, v němž proti sobě stojí soukromé osoby oprávněného a povinného v pozici rovnosti, a trestního řízení, v němž je protistranou obviněného stát, a tudíž retroaktivní aplikace nové úpravy ve prospěch obviněného neomezuje práva a zájmy jiných osob. Nadto, nad rámec odůvodnění předmětného rozsudku, účastník řízení upozorňuje na skutečnost, že povinnému a jeho manželce nic nebránilo nechat si důchod zasílat jinak, než na postižitelný bankovní účet, čemuž nebrání ani probíhající výkon rozhodnutí pro platby důchodu splatné po nařízení výkonu rozhodnutí, a dosáhnout tak výkonu rozhodnutí srážkami z příjmu podle § 276 a násl. občanského soudního řádu, který omezením srážek podle § 278 a 279 občanského soudního řádu zajišťuje a již před novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 218/2009 Sb. zajišťoval nepostižitelné minimum pro potřeby povinného.

Pro uvedené účastník řízení zastává názor, že není dán spravedlivý důvod, pro nějž by mělo být přistoupeno k retroaktivnímu použití § 304b odst. 1 občanského soudního řádu pro exekuční řízení zahájená před účinností zákona č. 218/2009 Sb., a to zvláště v případě, kdy i exekuční příkaz k postižení bankovního účtu povinného byl vydán před účinností uvedené novely občanského soudního řádu, pročež navrhuje zamítnutí dané ústavní stížnosti. Ústavní soud předmětné vyjádření účastníka zaslal dne 25. října 2011 stěžovatelům k eventuální replice.

Ústavní soud podle § 42 odst. 4 a § 76 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zaslal předmětnou ústavní stížnost k vyjádření rovněž vedlejším účastníkům Československé obchodní bance, a. s., a JUDr. Janě Bémové, soudní exekutorce, které se v podáních doručených Ústavnímu soudu dne 17. října 2011 a 18. října 2011 vedlejšího účastenství vzdaly.

Předmětem posouzení ústavnosti stížností napadených rozhodnutí je otázka intertemporality. Zrušení staré a přijetí nové právní úpravy je nutně spjato se zásahem do principů rovnosti a ochrany důvěry občana v právo. Dochází k tomu v důsledku ochrany jiného veřejného zájmu či základního práva a svobody. Rozhodnutí zákonodárce o způsobu řešení časového střetu staré a nové právní úpravy by ale z hlediska ústavního nemělo být věcí nahodilou nebo věcí libovůle (sp. zn. Pl. ÚS 21/96, Pl. ÚS 33/01). Je věcí zvažování v kolizi stojících ústavněprávních principů. V případě absence explicitních intertemporálních ustanovení, tj. za situace, kdy zákonodárce mlčí jak k otázce, zda je nárok podle předchozí úpravy zachován, tak k aplikovatelnosti nové úpravy, je dle Ústavního soudu třeba přijmout takový výklad (sp. zn. II. ÚS 444/03, II. ÚS 37/04, I. ÚS 287/04, I. ÚS 344/04, IV. ÚS 178/04 a další), který "šetří smysl a podstatu základního práva, v daném případě práva na legitimní očekávání. Opačný aplikační či interpretační postup znamená porušení čl. 4 odst. 4 Listiny", je proto "ve svém důsledku výkladem retroaktivním".

Jakkoli se Ústavní soud shoduje s kritickým názorem soudů obecných de lege ferenda, nicméně z pohledu subsidiarity považuje pro posouzení věci za relevantní argument účastníka řízení, dle něhož povinnému a jeho manželce nic nebránilo nechat si důchod zasílat jinak, než na postižitelný bankovní účet, čemuž nebrání ani probíhající výkon rozhodnutí pro platby důchodu splatné po nařízení výkonu rozhodnutí, a dosáhnout tak výkonu rozhodnutí srážkami z příjmu podle § 276 a násl. občanského soudního řádu, který omezením srážek podle § 278 a 279 občanského soudního řádu zajišťuje a již před novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 218/2009 Sb. zajišťoval nepostižitelné minimum pro potřeby povinného.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2012

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru