Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2726/11 #1Usnesení ÚS ze dne 05.10.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 2
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na právní pomoc a tlumočníka
Věcný rejstříkadvokát/ustanovený
poplatek/osvobození
poplatek/soudní
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.2726.11.1
Datum podání16.09.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 37 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 30, § 138 odst.1


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2726/11 ze dne 5. 10. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele P. C., zastoupeného Mgr. Radomírem Přibylem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. července 2011 č. j. 23 Co 340/2011-429 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. května 2011 č. j. 12 C 290/2008-412, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 16. září 2011, se stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Stěžovatel je přesvědčen, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zejména pak právo na rovné postavení účastníků v civilním procesu ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny, jakož i práva stěžovatele na právní pomoc v řízení před soudy či jinými orgány státní či veřejné správy ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny.

Z ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud"), proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Obvodním soudem nebyly shledány předpoklady, aby byl stěžovatel soudem osvobozen od soudních poplatků na straně jedné a na straně druhé nebyla shledána potřebnost ustanovení právního zástupce. K návrhu stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 21. dubna 2011 sp. zn. UL 10/2001 uložil obvodnímu soudu, aby ve lhůtě 1 měsíce rozhodl o návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení, neboť stěžovatel uvádí nové skutečnosti ohledně svých příjmových poměrů. Obvodní soud znovu celou věc posoudil a v odůvodnění usnesení napadeném ústavní stížností konstatoval, že ustanovení zástupce stěžovateli nelze považovat za potřebné, neboť "stěžovatel je zcela dostatečně v řízení orientován tak, aby hájil svá práva". Obvodní soud rovněž neshledal ani podmínku, že by byly dány předpoklady pro osvobození stěžovatele od soudních poplatků. K odvolání stěžovatele městský soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že podle jeho názoru podmínky přiznání osvobození od soudních poplatků i k přidělení právního zástupce splňoval. Stěžovatel tvrdí, že městský soud splnění podmínek nesprávně věcně posoudil a k tomu své rozhodnutí řádně neodůvodnil. Stěžovatel má za to, že výklad aplikovaných ustanovení § 30 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 138 o. s. ř. byl proveden oběma obecnými soudy natolik svévolně, nesprávně a účelově, že jimi vydaná rozhodnutí jsou v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a základními právy občana demokratického právního státu. Stěžovatel současně vznesl námitku podjatosti soudce Ústavního soudu Jana Musila.

Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")]. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].

K obsahu ústavní stížnosti lze uvést, že stěžovatel toliko polemizuje se závěry, ke kterým dospěly ve věci rozhodující soudy a předkládá Ústavnímu soudu vlastní představu o tom, jak by měly obecné soudy celou věc posoudit. Odvolací soud se přitom ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o tom, že stěžovatel "... formuloval náležitosti žaloby v souladu s hledisky uvedenými v ustanovení § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. Takže z tohoto pohledu žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků, potažmo o ustanovení zástupce z řad advokátů, postrádá opodstatnění".

Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že ve věci rozhodující soudy se celou věcí podrobně zabývaly a svá rozhodnutí náležitě odůvodnily. V napadených rozhodnutích nelze spatřovat svévoli či nerespektování obecných principů soudního uvážení, ani extrémní rozpor mezi skutkovým zjištěním a právními závěry. Ústavní soud tedy neshledal žádné pochybení ze strany obecných soudů, které by dosahovalo ústavně právní roviny a proto postačí na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat.

Stěžovatelem vznesenou námitku podjatosti soudce Ústavního soudu Jana Musila pak čtvrtý senát Ústavního soudu považuje za zcela bezpředmětnou, neboť soudce Jan Musil o posuzované věci nerozhoduje.

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícími soudy jsou výrazem jejich nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 5. října 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru