Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2702/20 #1Usnesení ÚS ze dne 08.10.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
Věcný rejstříkřízení/zastavení
zpětvzetí návrhu
EcliECLI:CZ:US:2020:4.US.2702.20.1
Datum podání18.09.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 96 odst.3


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2702/20 ze dne 8. 10. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti JUDr. Michala Vostrého a Heleny Vostrý, zastoupených Mgr. Jaroslavem Marténkem, advokátem, sídlem U Červeného mlýna 570/3, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2020 č. j. 22 Cdo 1637/2020-211 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2020 č. j. 70 Co 423/2019-178, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ing. arch. Jitky Zelenkové, CSc., jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. 9. 2020, navrhují stěžovatelé zrušení v záhlaví uvedených usnesení z důvodu tvrzeného porušení jejich základních práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").

II.

Shrnutí řízení před obecnými soudy

2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") ze dne 14. 11. 2019 č. j. 10 C 48/2017-162 bylo částečně zastaveno řízení o žalobě vedlejší účastnice, a to v rozsahu týkajícím se návrhů, aby byla stěžovatelům uložena povinnost společně a nerozdílně do 6 měsíců od právní moci rozsudku svým nákladem odstranit část stavby rodinného domu a opěrnou zeď nacházející se na ve výrocích tohoto usnesení specifikovaných pozemcích v katastrálním území Vokovice. Částečné zpětvzetí žaloby vedlejší účastnice odůvodnila snahou o maximální urychlení a zjednodušení řízení. Stěžovatelé sice vyjádřili s částečným zpětvzetím žaloby a zastavením řízení nesouhlas, obvodní soud však neshledal vážné důvody, pro které by měl podle § 96 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "občanský soudní řád") rozhodnout o neúčinnosti zpětvzetí. Ke stejnému závěru dospěl také Městský soud v Praze (dále jen "městský soud"), který usnesením ze dne 31. 1. 2020 č. j. 70 Co 423/2019-178 usnesení obvodního soudu potvrdil. Následné dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. 6. 2020 č. j. 22 Cdo 1637/2020-211 odmítl, neboť je neshledal přípustným podle § 237 občanského soudního řádu.

3. Dovolací soud uvedl, že § 96 odst. 3 občanského soudního řádu do jisté míry omezuje oprávnění žalobce při dispozici s žalobou během již zahájeného soudního řízení a umožňuje soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě podle konkrétních okolností posoudil vážnost důvodů, pro které by v případě zpětvzetí žaloby nemělo dojít k zastavení řízení. Tyto vážné důvody jsou podle ustálené rozhodovací praxe dány především tehdy, mohlo-li být řízení zahájeno i bez návrhu nebo i na návrh druhé strany soukromoprávního vztahu anebo má-li žalovaný právní nebo jiný (např. morální, procesně ekonomický) zájem na meritorním rozhodnutí i přes nedostatek vůle žalobce. Již městský soud zdůraznil, že ve věci nejde o řízení, které by mohlo být zahájeno i bez návrhu, ani o řízení, ve kterém mají účastníci na obou stranách sporu zároveň postavení žalobce i žalovaného. Vážným důvodem neúčinnosti zpětvzetí nemohou být sousedské neshody účastníků, či skutečnost, že se spor týká nemovitostí, stejně jako to, že meritorní rozhodnutí by předešlo dalším sporům mezi účastníky, nebo že by jeho závěry mohly být využity ve správním řízení.

4. Dále z usnesení dovolacího soudu vyplývá, že to, zda vedlejší účastnice bude na svém pozemku trpět část stavby stěžovatelů [nestal-li se pozemek zastavěný přestavkem jejich vlastnictvím podle § 1087 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen "občanský zákoník)], anebo bude žádat odstranění neoprávněné stavby, je výlučně věcí jejího rozhodnutí (§ 1012 občanského zákoníku). Nelze ji proto nutit, aby pokračovala v řízení o odstranění staveb, pokud na něm netrvá. Rozhodnutím o odstranění stavby by navíc nebylo závazně rozhodnuto o vlastnictví zastavěného pozemku, ani by takovéto rozhodnutí nebylo podkladem pro zápis v katastru nemovitostí. Nadto dovolací soud dodal, že stěžovatelé se vzájemnou žalobou, projednávanou ve stejném řízení, domáhají určení, že jsou vlastníky pozemku zastavěného části jejich stavby. Budou-li stěžovatelé úspěšní, vyloučí to další spory ohledně přestavku a z takového rozhodnutí bude třeba vycházet i ve stavebním řízení. Stěžovatelé mohou rovněž podat návrh na jiný způsob vypořádání neoprávněné stavby. Není zde tedy jejich právně relevantní zájem na pokračování v řízení o odstranění stavby.

III.

Argumentace stěžovatelů

5. Stěžovatelé mají za to, že obecné soudy jim nedůvodně odňaly právo uplatnit jejich nároky před soudem tím, že k částečnému zpětvzetí žaloby přes jejich nesouhlas částečně zastavily soudní řízení. Současně stěžovatelé shrnuli vážné důvody, pro které mělo být v řízení pokračováno. Vysvětlili, že s ohledem na dosavadní jednání vedlejší účastnice nemají důvěru v její osobu. Nevěří, že námitku přestavku nezačne později využívat v dalších soudních či správních řízeních. Poukazují také na účelovost požadavku na zaplacení náhrady za přestavek o celkové velikosti 9 m2, ačkoli tento přestavek ve skutečnosti činí jen 4 m2. V návaznosti na zahájení soudního sporu vedlejší účastnicí museli stěžovatelé vytknout veškeré její údajné nároky i vůči předchozí majitelce jejich rodinného domu. Při absenci meritorního soudního rozhodnutí proto budou v této souvislosti sami čelit požadavkům na náhradu vynaložených nákladů od ní. Meritorní rozhodnutí má být důležité i pro probíhající správní řízení.

IV.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná [stěžovatelé neměli k dispozici další zákonné procesní prostředky k ochraně práva dle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a osobami k tomu oprávněnými a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu).

V.

Vlastní posouzení

7. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelů a napadenými usneseními, zhodnotil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.

9. Stěžovatelé rozporují právní závěry obecných soudů, které v jejich věci neshledaly důvod rozhodnout podle § 96 odst. 3 občanského soudního řádu o neúčinnosti částečného zpětvzetí žaloby vedlejší účastnice. Ústavní soud těmto jejich námitkám nicméně nemohl přisvědčit. Obecné soudy se zabývaly důvody, pro které stěžovatelé nesouhlasili se zastavením řízení, v rámci svého uvážení je zhodnotily z toho hlediska, zda svým významem neopodstatňují další pokračování řízení a své úvahy náležitě a přesvědčivě vysvětlily. Není úlohou Ústavního soudu přehodnocovat posouzení vážnosti těchto důvodů. Podstatné je, že se obecné soudy nedopustily při výkladu a použití uvedeného ustanovení žádného pochybení, s nímž by bylo možné spojovat závěr o porušení základního práva stěžovatelů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Ve zbytku postačí odkázat na relevantní části napadených rozhodnutí, respektive jejich shrnutí v úvodní části tohoto usnesení.

10. Ústavní soud proto rozhodl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. října 2020

Josef Fiala v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru