Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2701/16 #1Usnesení ÚS ze dne 31.10.2016

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 6
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkSmlouva
EcliECLI:CZ:US:2016:4.US.2701.16.1
Datum podání12.08.2016
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 774


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2701/16 ze dne 31. 10. 2016

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti společnosti SPOKOJENÝ ZÁKAZNÍK a. s. se sídlem v České Lípě, Klášterní 244/12, zastoupené Mgr. Martinem Slimákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Olivova 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, č. j. 33 Cdo 2201/2016-86, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2016, č. j. 55 Co 434/2015-63, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 8. 2015, č. j. 10 C 504/2014-41, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 18. 8. 2015, č. j. 10 C 504/2014-41, zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala zaplacení částky 108 900 Kč s příslušenstvím jako provize ze zprostředkovatelské smlouvy. V odůvodnění dospěl k závěru, že nárok na provizi nelze přiznat, neboť předmětné nemovitosti byly žalovanou prodány po ukončení zprostředkovatelské smlouvy, se značným časovým odstupem, a navíc za podstatně odlišných podmínek, zejména namísto 1 850 000 Kč toliko za 1 390 000 Kč. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 1. 2016, č. j. 55 Co 434/2015-63, potvrdil rozsudek obvodního soudu. Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 5. 2016, č. j. 33 Cdo 2201/2016-86, odmítl dovolání stěžovatelky proti rozsudku městského soudu.

Proti rozhodnutím se stěžovatelka brání ústavní stížností a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v pochybení při dokazování a právním posouzení věci, jakož i v tom, že se dovolací soud věcí odmítl zabývat meritorně.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je zastoupena advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k vykročení z ústavního rámce rozhodovací činnosti. V daném případě svá rozhodnutí odůvodnily ústavně konformním způsobem; námitky uplatněné v ústavní stížnosti navíc neopouštějí úroveň podústavního práva - soustředí se na polemiku se skutkovými a právními závěry. Úkolem Ústavního soudu není opakovaně přezkoumávat konkrétního odůvodnění, ba naopak, pokud by takovou roli přijal, nepřípustně by ingeroval do rozhodovací činnosti obecných soudů.

Civilní soudy nemohly zasáhnout do ústavně zaručených práv, pokud stěžovatelce jako podnikateli (realitní kanceláři) nepřiznaly nárok na provizi ze zprostředkovatelské smlouvy uzavřené dne 18. 5. 2012. Soudy přitom vyšly ze znění smluvní dokumentace, relevantních ustanovení zákona i konstantní judikatury a dovodily, že nárok na provizi není dán, neboť k uzavření kupní smlouvy došlo dne 4. 6. 2013, tedy s významným časovým odstupem takřka jednoho roku po ukončení zprostředkovatelské smlouvy ke dni 10. 1. 2013 a za podstatně odlišných podmínek, zejména za cenu o cca 500 000 Kč nižší, než jaká byla ve zprostředkovatelské smlouvě upravena jako cena minimální a od níž byla rovněž odvozena výše provize. Uzavřely, že tyto okolnosti postačovaly k posouzení věci, aniž by bylo třeba provádět další dokazování, zejména ke sporné skutkové okolnosti, zda kupující byli vůbec obstaráni stěžovatelkou anebo na doporučení sousedů.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31.října 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru