Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2643/12 #1Usnesení ÚS ze dne 28.11.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
SOUD - VS Praha
SOUD - NS
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstříkTrestný čin
odůvodnění
Důkaz
EcliECLI:CZ:US:2012:4.US.2643.12.1
Datum podání12.07.2012
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6, § 202 odst.5, § 125

40/2009 Sb., § 240


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2643/12 ze dne 28. 11. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti J. K., právně zastoupeného JUDr. Martinem Korbařem, advokátem se sídlem Společné advokátní kanceláře Korbař, Pokorný a spol., Praha 2, Lublaňská 507/8, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2010, č.j. 48 T 2/2009-2930, a usnesením, Vrchního soudu v Praze ze dne 18. března 2011, č.j. 3 To 41/2010-3060, a Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2012, č.j. 5 Tdo 131/2012-54, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Výše uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odstavců 1 a 3 trestního zákoníku, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl let do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev. Odvolání stěžovatele, i dalších spoluobviněných, citovaným usnesením Vrchní soud v Praze zamítl. Dovolání stěžovatele a dalšího spoluobviněného Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že důvodem zásahu do jeho zaručených práv mělo být neprovedení důkazu výslechem hlavního odběratele jeho společnosti (KRATACO, s.r.o.). Hlavním odběratelem byla společnost DELTA leasing, s.r.o., která by v případě vystavení fiktivních faktur byla první, kdo by na protiprávní jednání upozornil. Jednatel této společnosti byl připraven být vyslechnut a předložit ověřený audit společnosti prokazující, že v předmětné době k vystavování fiktivních faktur mezi společnostmi nedošlo, neboť došlo k plnění v plném rozsahu. Proto stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 48 T 2/2009, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.

Ze spisu Městského soudu v Praze se podává, že stěžovatel byl shledán vinným a odsouzen, že jako jediný jednatel firmy KRATACO, s.r.o. vystavil fiktivní faktury společnostem ATLAS CS, s.r.o., Lexury finance, a.s., Lombard Advisers, s.r.o., Agentura CONEX, s.r.o., COMMANDER, a.s., a Foxpoint Praha, s.r.o., čímž došlo ke zkrácení daně z příjmu právnických osob o částku 6.165.280,- Kč a neoprávněnému odpočtu daně z přidané hodnoty ve výši 4.375.305,- Kč. Celkem tak způsobil České republice škodu ve výši 10.540.585,- Kč. V řízení před soudem prvého stupně, které probíhalo v jeho nepřítomnosti (dle § 202 odstavce 5 trestního řádu) nebylo obhájcem navrženo provedení dalších důkazů, spočívajících ve výslechu jednatele společnosti DELTA leasing, s.r.o. Ani v řízení před odvolacím soudem, který stěžovatele vyslechl, právě pro předchozí jednání v jeho nepřítomnosti, nebyl návrh na provedení výslechu předložen, byť byla společnost zmíněna, včetně bezproblémových obchodních vztahů. Rovněž v opravných prostředcích stěžovatel nepožadoval provedení výslechu jednatele "hlavního odběratele".

Řízení před Ústavním soudem je založeno na principu subsidiarity, který je znázorněn na požadavku využití všech procesních nástrojů, které má účastník řízení k dispozici. Tento princip ovšem předpokládá nejen prosté užití opravných prostředků, ale i předložení, v jejich rámci, tvrzení, jejichž (ne) řešením odůvodňuje svoji ústavní stížnost. Pokud tedy stěžovatel provedení nějakého důkazu v trestním řízení nepožadoval, nemůže samostatně obstát námitka jeho neprovedení obecnými soudy.

Z výčtu společností, které se spolupodílely na vystavování fiktivních faktur je zřejmé, že není mezi nimi uvedena společnost DELTA leasing, s.r.o., Její jednatel ale měl, dle tvrzení stěžovatele, prokázat, že nedocházelo k vystavování fiktivních faktur.

Právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 Listiny, zaručuje každému nárok na projednání jeho věci zákonným způsobem v zákoně uvedeným orgánem, a rovněž možnost v řízení uplatnit námitky a tvrzení, jakož i užívat zákonné opravné procesní nástroje. Do těchto oprávnění stěžovatele v řízení nedošlo. Stěžovatel je nespokojen se závěry, k nimž obecné soudy dospěly, avšak tato nespokojenost není, a to ani ve spojení s nenavrženým a tedy neprovedeným výslechem svědka, zásahem do práva stěžovatele na spravedlivé soudní řízení.

Stěžovatel tedy nepředložil žádné tvrzení, které by svědčilo o tvrzeném zásahu do jeho základních práv. Soudy se věcí důkladně zabývaly a na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu. Stěžovatel sice může subjektivně cítit rozhodnutí soudů jako omezující jej v jeho možnostech a svobodách. Objektivně však soudy v projednávaném řízení, zcela v souladu s čl. 39 Listiny, aplikovaly ustanovení trestního zákoníku na jeho jednání. Postupovaly přitom dle trestního řádu a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2012

Vlasta Formánková v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru