Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 262/96Nález ÚS ze dne 14.01.1998Rozhodování soudu v restitučních věcech podle § 250f občanského soudního řádu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkosoba/oprávněná
konfiskace majetku
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 4/10 SbNU 41
EcliECLI:CZ:US:1998:4.US.262.96
Datum podání30.09.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 11 odst.1, čl. 38 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

108/1945 Sb.

229/1991 Sb.

243/1992 Sb., § 2 odst.1

99/1963 Sb., § 250f


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 262/96 ze dne 14. 1. 1998

N 4/10 SbNU 41

Rozhodování soudu v restitučních věcech podle § 250f občanského soudního řádu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti M.F.

a A.Š, obě zastoupeny JUDr.V.V., advokátem Advokátní kanceláře

v O., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca

819/95, 22 Ca 276/96, ze dne 18.6.1996, za účasti Krajského soudu

v Ostravě, jako účastníka řízení, a Jednoty SD, Bruntál, Opavská

8, a Lesů ČR, s.p., Hradec Králové, jako vedlejších účastníků,

takto:

I.Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 819/95, 22

Ca 276/96, ze dne 18.6.1996, se zrušuje.

II.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelky domáhají

zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.6.1996,

sp.zn. 22 Ca 819/95, 22 Ca 276/96, kterým byla ve společném řízení

(usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.5.1996, sp.zn. 22 Ca

819/95, o spojení věcí ke společnému řízení) potvrzena rozhodnutí

Okresního úřadu Bruntál, okresního pozemkového úřadu, ze dne

20.10.1995, čj. PÚ/8699/95-Ry, a rozhodnutí téhož pozemkového

úřadu ze dne 2.4.1996, čj. PÚ/316/96-Ry, kterými bylo určeno, že

stěžovatelky nejsou spoluvlastnicemi každá 1/2 nemovitostí přesně

specifikovaných ve výroku rozhodnutí ze dne 20.10.1995, čj.

PÚ/8699/95-Ry, v k.ú. S.H., a dále že nejsou spoluvlastnicemi

každá 2/472 nemovitostí přesně specifikovaných ve výroku

rozhodnutí ze dne 2.4.1996 v k.ú. S.H. Tyto nemovitosti, jak je

patrno z obsahu připojeného spisu Krajského soudu v Ostravě, sp.

zn. 22 Ca 819/95, 22 Ca 276/96, původně vlastnil dědeček

stěžovatelek K.L., německé národnosti, který byl po válce odsunut

do Německa, kde 19.8.1946 zemřel. Jeho synem byl otec stěžovatelek

F.L., který získal zpět čsl. státní občanství podle dekretu

prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. dne 13.6.1950 a zemřel

26.5.1980. Předmětné nemovitosti byly konfiskovány zčásti (pozemky

- zemědělský majetek) podle dekretu prezidenta republiky č.

12/1945 Sb., když vyhláškou Okresního národního výboru v Bruntále

ze dne 14.10.1945 byl dědeček stěžovatelek označen za osobu

německé národnosti a jeho zemědělský majetek byl podle § 1 odst.

l uvedeného dekretu zkonfiskován. Dům a zámečnická dílna byly pak

konfiskovány podle dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb.,

a to výměry Okresního národního výboru v Bruntále ze dne

10.10.1946.

V opravných prostředcích proti rozhodnutím pozemkového úřadu

stěžovatelky v průběhu řízení namítaly, že pokud jde o dům

a zámečnickou dílnu - obojí konfiskováno podle dekretu prezidenta

republiky č. 108/1945 Sb., byly výměry z 10.10.1946 vydány až po

smrti dědečka, tedy v době, kdy majetek již přešel na dědice.

Kromě toho tyto výměry nebyly vydány v souladu s citovaným

dekretem, když nebyly splněny podmínky pro konfiskaci majetku

vymezené v jeho § 1. Ve vztahu ke K.L. měla být podle stěžovatelek

uplatněna výjimka ve smyslu § 1 odst. l bod 2 dekretu prezidenta

republiky č. 108/1945 Sb. Totéž pak podle nich platí i o pozemcích

konfiskovaných podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb.

Protože pak K.L. byl odsunut do Německa neoprávněně, měla být

podle názoru stěžovatelek řešena předběžně otázka, zda v případě

jeho setrvání v Československu mu mohlo být československé státní

občanství podle některého ze zákonů uvedených v § 2 odst. l zákona

č. 243/1992 Sb. navráceno.

Krajský soud v Ostravě, který o opravných prostředcích

stěžovatelek rozhodoval, rozhodnutí pozemkového úřadu potvrdil.

Jak je patrno z odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě,

vycházel tento při posuzování důvodnosti opravného prostředku

stejně jako pozemkový úřad z ustanovení § 2 zákona č. 243/1992

Sb., ve znění pozdějších předpisů, z něhož vyplývá, že k naplnění

znaků oprávněné osoby, pokud se nejedná o původního vlastníka,

nestačí, jestliže ona sama splňuje zákonné znaky, ale současně

i původní vlastník musí splňovat všechny znaky oprávněné osoby

uvedené v ustanovení § 2 odst. l citovaného zákona. Jedním z nich

je i zpětné nabytí československého státního občanství původním

vlastníkem zemědělského majetku, které musel na základě této

zákonné konstrukce nabýt podle některého z uvedených právních

předpisů o nabývání státního občanství. V důsledku nesplnění této

podmínky původním vlastníkem K.L., dědečkem stěžovatelek (zpětné

nabytí občanství podle některého z taxativně uvedených právních

předpisů), nemohly se stát ani stěžovatelky oprávněnými osobami ve

vztahu k nemovitostem svého dědečka. Znění ustanovení § 2 zákona

č. 243/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neumožňuje

správnímu orgánu ani soudu, tak jak se toho stěžovatelky domáhaly,

aby při posuzování splnění této podmínky zkoumal jako předběžnou

otázku hypotetickou možnost zpětného nabytí státního občanství pro

případ, že by k odsunu K.L. nedošlo. K otázce přechodu

vlastnického práva zastává pak Krajský soud v Ostravě názor, že

konfiskovaný majetek přešel na stát již dnem účinnosti obou

dekretů, tedy ještě za života K. L., rozhodnutí příslušných

správních orgánů měla pouze deklaratorní charakter. Pokud jde

o námitky stěžovatelek, že na původního vlastníka se vztahovaly

výjimky obou citovaných dekretů, odkázal krajský soud na to, že

původní vlastník se těchto výjimek nedomáhal.

V obsahu ústavní stížnosti stěžovatelky tvrdí, že výše

uvedeným rozsudkem byla porušena jejich základní práva zaručená

zejména čl. 11 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv

a svobod (dále jen "Listina"). Jmenovitě poukazují na skutečnost,

že citovaný rozsudek byl vydán bez jednání ve věci s odůvodněním,

že se jednalo o posouzení právní otázky.

Ústavní soud si k posouzení opodstatněnosti podané ústavní

stížnosti vyžádal spis Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. 22 Ca

819/95, 22 Ca 276/96, a jeho vyjádření jako účastníka řízení

k ústavní stížnosti. Rovněž si vyžádal spisový materiál Okresního

úřadu Bruntál, pozemkového úřadu, který byl podkladem pro

rozhodnutí, čj. PÚ/8699/95- Ry.

Krajský soud v Ostravě jako účastník řízení ve svém vyjádření

k ústavní stížnosti s poukazem na dosavadní judikaturu Ústavního

soudu týkající se aplikace § 250f o.s.ř. uvedl, že považuje za

nadbytečné se k obsahu ústavní stížnosti podrobněji vyjadřovat.

Okresní úřad Bruntál, pozemkový úřad, a Pozemkový fond ČR jako

vedlejší účastníci v řízení o ústavní stížnosti se svého postavení

vedlejšího účastníka v tomto řízení ve smyslu § 28 odst. 2 zákona

č. 182/1993 Sb. vzdali.

Jednota SD, Bruntál, a Lesy ČR, s.p.,

Hradec Králové jako další vedlejší účastníci se k obsahu ústavní

stížnosti písemně nevyjádřili.

V ústavní stížnosti bez bližšího odůvodnění stěžovatelky

poukazují na to, že ve vztahu k nim došlo k porušení čl. 11 odst.

1 Listiny. Ač stěžovatelky avizovaly v ústavní stížnosti její

dodatečné bližší odůvodnění, nebylo podání takového obsahu

Ústavnímu soudu doručeno. Ústavní soud proto ve směru k tvrzenému

porušení čl. 11 odst. 1 Listiny v řízeních o restitucích považuje

za nutné odkázat na svoji ustálenou judikaturu, podle níž čl. 11

odst. 1 Listiny se týká ochrany vlastnického práva existujícího,

přičemž řízení podle zákona č. 229/1991 Sb. ve spojení se zákonem

č. 243/1992 Sb. je řízením, v němž se rozhoduje o nárocích

oprávněných osob ve vztahu k majetku, který se nenachází v jejich

vlastnictví. V tomto směru nelze tedy přisvědčit tvrzení

stěžovatelek (navíc jak bylo výše uvedeno obsahově v ústavní

stížnosti nijak odůvodněnému), že rozhodnutím napadeným ústavní

stížností došlo k porušení čl. 11 odst. 1 Listiny.

Ústavní soud se přes výše uvedený závěr dále zabýval tím, zda

v dosavadních řízeních nebylo orgány veřejné moci, konkrétně

Krajským soudem v Ostravě, rozhodováno způsobem, který by

vykazoval znaky protiústavnosti.

Také v tomto směru nemohl Ústavní soud pominout svou

dosavadní judikaturu (např. nálezy Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS

113/94, IV. ÚS 75/95 a I. ÚS 5/95 ), z níž je patrný jeho názor,

že ve věcech restitučních obvykle nejde o věci jednoduché, a tudíž

předpoklady použití ustanovení § 250f o.s.ř. před jeho zrušením

nálezem Ústavního soudu, uveřejněným pod č. 79/1996 Sb., nebyly

v takových věcech zpravidla dány. V posuzované věci Ústavnímu

soudu nepřísluší spekulovat o tom, jaké argumenty by stěžovatelé

vznesli při ústním jednání před soudem a zda a v jakém směru by

mohly tyto argumenty již učiněné závěry soudu ovlivnit.

S přihlédnutím k tomu, že ve správním soudnictví jde o řízení

jednoinstanční, je třeba i v této věci učinit závěr, že pokud

krajský soud v řízení o přezkoumání rozhodnutí pozemkového úřadu

v restituční záležitosti nedal možnost stěžovatelům se v této

jejich věci vyjádřit a věc veřejně neprojednal, porušil tím čl.

38 odst. 2 Listiny, a proto musel být rozsudek Krajského soudu

v Ostravě z tohoto důvodu zrušen § 82 odst. 1, 3 písm.a) zákona č.

182/1993 Sb..

S ohledem na fakt, který plyne z obsahu připojených spisů,

totiž že výměry týkající se majetku konfiskovaného podle dekretu

prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., byly vydány teprve

10.10.1946, tedy až po smrti K.L., považuje Ústavní soud zároveň

za potřebné upozornit na své nálezy, vydané pod sp. zn. IV. ÚS

35/96 a III. ÚS 171/96, a názory v nich uvedené týkající se doby

přechodu vlastnického práva ke konfiskovanému majetku, z nichž pro

daný případ vyplývá, že řízení bude nutno doplnit zjištěním, zda

po smrti K.L. probíhalo dědické řízení a v kladném případě pak

v které jeho fázi ke konfiskaci došlo.

Poučení:

Proti rozhodnutí Ústavníhosoudu se nelze odvolat.

V Brně dne 14. ledna 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru