Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2618/07 #1Usnesení ÚS ze dne 16.01.2008

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/žaloba pro zmatečnost
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2008:4.US.2618.07.1
Datum podání08.10.2007
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 229 odst.4


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2618/07 ze dne 16. 1. 2008

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 16. ledna 2008 o ústavní stížnosti O. T., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2007, čj. 29 Co 505/2007-227, a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 28. 3. 2007, čj. 16 C 114/2005-173, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 2 a 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhala zrušení shora označená usnesení, kterými 1) Okresní soud v Kladně neustanovil stěžovatelce zástupce pro dovolací řízení a 2) Krajský soud v Praze její odvolání proti usnesení okresního soudu odmítl.

Z ústavní stížnosti, přiložených napadených usnesení a připojeného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2006, čj. 29 Co 72/2006-112, vyplynulo, že stěžovatelka jako žalovaná byla společně s L. T. a M. T. ve sporu s žalobkyní, Wüstenrot - stavební spořitelnou, a.s., zavázána povinností zaplatit žalobkyni částku 229 529,30 Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním a požádala Okresní soud v Kladně, aby jí ustanovil zástupce pro dovolací řízení. Okresní soud její žádosti ústavní stížností napadeným usnesením nevyhověl mimo jiné s odůvodněním, že jde o bezúspěšné bránění práva. Stěžovatelka se proti usnesení okresního soudu odvolala, odvolání však nesplňovalo náležitosti podle ustanovení § 205 o. s. ř. Stěžovatelka ani po opakovaných výzvách okresního soudu vady odvolání neodstranila, neboť v reakci na výzvy soudu ve svých podáních buďto rekapitulovala smluvní vztah s žalobkyní, nebo opakovaně hodnotila postup při uzavírání smluvního vztahu a způsob notářského ověřování listin. Krajský soud v Praze proto ústavní stížností napadeným usnesením odvolání odmítl podle ustanovení § 212 (pozn. ÚS: správně § 211) a ustanovení § 43 odst. 2 občanského soudního řádu.

Argumentace v ústavní stížnosti byla zaměřena výhradně do věci samé a stěžovatelka ji uzavřela vyjádřením přesvědčení, že se v jejím případě nejedná o bezúspěšné bránění práva.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle ustanovení § 75 odst. 1 téhož zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).

Podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. účastník může žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo odvolací řízení zastaveno. Odmítl-li Krajský soud v Praze napadeným usnesením stěžovatelčino odvolání proti usnesení soudu prvého stupně, měla stěžovatelka k ochraně svých práv k dispozici mimořádný opravný prostředek - žalobu pro zmatečnost, kterou mohla usnesení odvolacího soudu napadnout. Jinými slovy vyjádřeno, měla k dispozici procesní prostředek, který však nečerpala, což založilo závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti.

Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatelka nebyla právně zastoupena, ač povinnost právního zastoupení stěžovatele v řízení o ústavní stížnosti je podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu dána již od okamžiku podání ústavní stížnosti, a že stěžovatelčino podání absolutně postrádalo ústavněprávní argumentaci vztahující se k napadeným usnesením obecných soudů. Ústavní soud však považoval za nadbytečné vyzývat stěžovatelku k odstranění těchto vad, neboť byť by i byly tyto vady napraveny, nemohlo by to na nepřípustnosti ústavní stížnosti nic změnit.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 16. ledna 2008

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru