Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 259/06Usnesení ÚS ze dne 26.06.2006

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuodmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkprocesní postup
Předběžné opatření
EcliECLI:CZ:US:2006:4.US.259.06
Datum podání05.05.2006
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 169 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 259/06 ze dne 26. 6. 2006

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 26. června 2006 o ústavní stížnosti Ing. K. R. B., zastoupeného JUDr. Josefem Skácelem, advokátem, AK Londýnská 674/55, 120 21 Praha, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2005, č. j. Nc 1067/2005-50, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2005, č. j. 5 Cmo 316/2005-88, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů a dále žádá, aby Ústavní soud těmto soudům zakázal pokračovat v porušování práva na nerušený výkon jeho majetkových práv a práva na řízení s rovným procesním postavením účastníků. Stěžovatel svůj návrh odůvodňuje porušením principu rovnosti účastníků a nepřiměřeně dlouhým zásahem do sféry svých majetkových práv způsobeným vydáním předběžného opatření.

Z podané ústavní stížnosti a z přiložených kopií rozhodnutí soudů Ústavní soud zjistil následující skutečnosti. Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 6. 2005, č. j. Nc 1067/2005-50, vydal předběžné opatření, jímž zakázal stěžovateli nakládat s akciemi v rozhodnutí specifikovanými. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 9. 2005, č. j. 5 Cmo 316/2005-88, odvoláním napadené rozhodnutí potvrdil, vypustil výrok o náhradě nákladů řízení a uložil žalobci povinnost podat žalobu na vydání akcií dotčených předběžným opatřením. Současně procesní strany poučil, že proti vynesenému rozhodnutí není odvolání ani dovolání přípustné. Stěžovatel se přesto na Nejvyšší soud obrátil s dovoláním, které bylo usnesením ze dne 12. 1. 2006, č. j. 29 Odo 1699/2005-104, pro nepřípustnost odmítnuto.

Stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí, kdy soud na podkladě ustanovení § 169 odst. 2 občanského soudního řádu své rozhodnutí neodůvodnil. Nařízení předběžného opatření přitom stěžovateli znemožnilo dlouhodobé nakládání s akciemi a tedy i výkon vlastnického práva. Dovolání pak dle stěžovatele bylo odmítnuto z ryze procesních důvodů.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost obsahovala výhrady i proti usnesení Nejvyššího soudu, avšak stěžovatel jeho kasaci nenavrhoval, otázal se Ústavní soud stěžovatelova právního zástupce, zda navrhuje též zrušení tohoto usnesení. Právní zástupce sdělil, že předmětné rozhodnutí není třeba rušit, jelikož dovolací soud se věcí stěžovatele odmítl zabývat z důvodů, které se věci nijak nedotýkají; v důsledku tohoto stěžovatelova oznámení se usnesením Nejvyššího soudu Ústavní soud nezabýval.

Ústavní stížnost je opožděně podaná.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Poslední opravný prostředek, jímž stěžovatel ve své věci disponoval, bylo odvolání, neboť z relevantních ustanovení občanského soudního řádu zcela zřetelně vyplývá, že dovolání proti rozhodnutí o vydání předběžného opatření přípustné není; o tom byl také stěžovatel řádně soudem druhé instance poučen. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy marně uplynula 60. dnem následujícím po doručení rozhodnutí o odvolání, neboť v případě ex lege nepřípustného (nebo např. též opožděného) dovolání nelze aplikovat ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), protože nejde stran rozhodnutí dovolacího soudu o případ, kdy odmítnutí podaného dovolání záviselo na uvážení Nejvyššího soudu (srov. usnesení IV. ÚS 45/04, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 33, usn. č. 32, s. 523).

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako návrh podaný po lhůtě podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. června 2006

Miloslav Výborný

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru