Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 257/02Nález ÚS ze dne 03.10.2002K výkladu pojmů tuzemec a cizozemec podle devizového zákona

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/nedotknutelnost osoby
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
Věcný rejstříkSmlouva
právní úkon/neplatný
Vlastnictví
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 120/28 SbNU 55
EcliECLI:CZ:US:2002:4.US.257.02
Datum vyhlášení24.10.2002
Datum podání26.04.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 2, čl. 11 odst.1, čl. 11 odst.2, čl. 36 odst.1, čl. 42 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

123/1992 Sb.

219/1995 Sb., § 17, § 1 odst.b, § 1 odst.c

326/1999 Sb., § 64a


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 257/02 ze dne 3. 10. 2002

N 120/28 SbNU 55

K výkladu pojmů tuzemec a cizozemec podle devizového zákona

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 3. října 2002 v senátě ve věci

ústavní stížnosti A. H., proti rozsudku Okresního soudu v Hradci

Králové ze dne 2. 8. 2001, čj. 17 C 82/2001-55, a rozsudku

Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2002, čj. 25 Co

540/2001-74, za účasti 1) Okresního soudu v Hradci Králové, 2)

Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, za

souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:

Rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 8. 2001,

čj. 17 C 82/2001-55, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové

ze dne 16. 1. 2002, čj. 25 Co 540/2001-74, se zrušují.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným

rozsudkům obecných soudů stěžovatel uvádí, že těmito rozhodnutími

byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst.

1, čl. 2 odst. 3, čl. 7 odst. 1, čl. 11 odst. 1, 2, čl. 12 odst.

1, 2 a čl. 42 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen

"Listina"). Obecné soudy mu totiž odepřely poskytnutí ochrany

zejména tvrzením, že kupní smlouva, kterou nabyl vlastnictví

k předmětným nemovitostem dotčeným výkonem rozhodnutí, je neplatná

pro rozpor s ustanovením § 17 devizového zákona, když při tom

nesprávně interpretovaly pojem "cizozemec" a podmínky platnosti

vztáhly k pojmu "občan". Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá

se proto zrušení obou napadených rozsudků.

Okresní soud v Hradci Králové ve svém vyjádření ze dne

12. 8. 2002 plně odkázal na odůvodnění svého rozsudku i napadeného

rozhodnutí krajského soudu.

Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření z 25. 7.

2002 odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku.

F. K. se podáním ze dne 2. 8. 2002 postavení vedlejšího

účastníka vzdal.

Z obsahu spisu 17 C 82/2000 Okresního soudu v Hradci Králové

Ústavní soud zjistil, že již citovaným rozsudkem tohoto soudu byla

zamítnuta stěžovatelova žaloba na vyloučení věci z výkonu

rozhodnutí a náhradu škody uvedením do původního stavu. V důvodech

svého rozhodnutí uvedl okresní soud, že kupní smlouvu uzavřenou

mezi manžely R-ovými a stěžovatelem v části týkající se

nemovitosti je nutně považovat za absolutně neplatnou, protože

stěžovatel není občanem ČR a podle § 17 devizového zákona č.

219/1995 Sb., v platném znění, vlastnické právo k nemovitostem

nemůže nabývat. Písemná smlouva, uzavřená mezi účastníky,

neobsahuje žádné ustanovení ohledně nabytí vlastnického práva

k movitým věcem, takže v řízení nebylo prokázáno, že stěžovatel se

stal jejich vlastníkem. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský

soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu

prvého stupně, vyjma výroku o náhradě nákladů řízení, potvrdil,

v podstatě se ztotožniv s názorem okresního soudu, pokud jde

o výklad ustanovení § 17 devizového zákona, když projevil odlišný

názor, jen pokud se týče movitých věcí, s poukazem na skutečnost,

že prodej movitých věcí umístěných v objektu bydlení se těsně

upínal k převodu nemovitostí a bez něj by ztrácel smysl.

Základní pojmy, které mají pro právní úpravu provedenou

devizovým zákonem č. 219/1995 Sb., vymezuje ustanovení § 1

citovaného zákona. Pro projednávanou věc jsou klíčovými pojmy

pojem tuzemec [písm. b) - pro účely tohoto zákona se rozumí

tuzemcem fyzická osoba s trvalým pobytem v tuzemsku nebo právnická

osoba se sídlem v tuzemsku] - a pojem cizozemec [písm. c) - jímž

se rozumí fyzická nebo právnická osoba neuvedená v písm. b)].

Tuzemec je tedy vymezen na základě trvalého pobytu v tuzemsku

u fyzických osob a sídla v tuzemsku u právnických osob. Trvalým

pobytem fyzické osoby je podle zákona ohlášení a evidence pobytu

občanů (č. 135/1982 Sb.), místo, kde má občan (fyzická osoba) byt,

rodinu, rodiče nebo zaměstnání a majetek. Podle zákona o pobytu

cizinců (č. 123/1992 Sb., ve znění zákona č. 190/1994 Sb.) může

trvale pobývat na území ČR rovněž cizinec, a to na základě

povolení k trvalému pobytu, jaké má i stěžovatel. Ze smyslu písm.

b) § 1, včetně poznámky pod čarou, devizového zákona lze tedy

dovodit, že cizinec, který má trvalý pobyt v tuzemsku, tedy na

území ČR, je z pohledu devizového zákona považován za tuzemce.

Naproti tomu cizozemec je v devizovém zákoně vymezen negativně, je

jím fyzická nebo právnická osoba, která nesplňuje podmínku

trvalého pobytu, resp. sídla, v tuzemsku. Z těchto základních

pojmů je třeba vycházet i při výkladu ustanovení § 17 devizového

zákona, o němž krajský soud mylně usuzuje, že jako specifické

ustanovení má přednost před ustanovením písm. b) § 1 devizového

zákona, a neumožňuje tudíž, vyjma případů uvedených v ustanoveních

§ 17 devizového zákona, cizím státním občanům nabývání nemovitosti

v tuzemsku. Pro devizový zákon je totiž při vymezení pojmu tuzemec

a cizozemec určující trvalý pobyt či sídlo v tuzemsku, nikoli

občanství. Ustanovení § 17 má tedy mimo jiného pouze ten smysl

a účel, že umožňuje i občanu ČR, který je devizovým cizozemcem,

nabývání nemovitosti v tuzemsku.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů pro porušení čl. 36

odst. 1, čl. 2, čl. 11 odst. 1, 2, čl. 42 odst. 2 Listiny podle

ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavnímsoudu, vyhověl a napadené rozsudky podle ustanovení §

82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 3. října 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru