Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 256/01Nález ÚS ze dne 27.08.2001Nápadně nevýhodné podmínky podle § 6 odst. 1 zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstříkTíseň
Nápadně nevýhodné podmínky
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 125/23 SbNU 213
EcliECLI:CZ:US:2001:4.US.256.01
Datum vyhlášení24.09.2001
Datum podání27.04.2001
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

229/1991 Sb., § 6 odst.1 písm.k


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 256/01 ze dne 27. 8. 2001

N 125/23 SbNU 213

Nápadně nevýhodné podmínky podle § 6 odst. 1 zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 27. srpna 2001 v senátě, ve věci

ústavní stížnosti H. L-ové, proti rozsudku Krajského soudu

v Ostravě ze dne 24. 1. 2001, čj. 22 Ca 170/2000-27, za účasti

Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a vedlejších

účastníků 1) obce H., 2) R., SBD, za souhlasu účastníků bez

ústního jednání, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2001, čj.

22 Ca 170/2000-27, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Krajského soudu v Ostravě stěžovatelka uvádí, že tímto

rozsudkem došlo k porušení čl. 90 Ústavy ČR, jakož i čl. 36 odst.

1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen

"Listina"). Krajský soud zcela pominul, že po předcházejícím

neúspěšném nátlaku na právní předchůdkyni stěžovatelky začaly být

na předmětných pozemcích bez jejího souhlasu stavěny bytové domy,

aniž by tuto situaci mohla jakkoli ovlivnit. Krajský soud

nevyvodil také žádné závěry ze skutečnosti, že existence pole

a zahrady právní předchůdkyni stěžovatelky umožňovala chov

domácího zvířectva a dále plody ze zahrady, takže ztrátou

předmětných pozemků se snížila její životní úroveň, aniž by tuto

ztrátu mohla dále něčím kompenzovat, zejména, když jí nebyly

nabídnuty náhradní pozemky obdobného charakteru. Z těchto, jakož

i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadeného rozsudku.

Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření z 2. 7. 2001 navrhl

odmítnutí ústavní stížnosti, neboť stěžovatelka namítá pouze

hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů,

čímž převádí projednávanou věc do roviny, kdy Ústavní soud by měl

představovat jen další soudní instanci.

Vedlejší účastníci obec H. a R., SBD, v Opavě se k ústavní

stížnosti nevyjádřili.

Pozemkový fond ČR v Praze se postavení vedlejšího účastníka

vzdal.

Z obsahu spisu Okresního úřadu v Opavě, okresního pozemkového

úřadu, sp. zn. 1840/92, Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím

tohoto úřadu ze dne 24. 2. 2000, čj. OPÚ/1840/92-RB/2, bylo

v restitučním řízení vedeném podle zákona č. 229/1991 Sb. tímto

úřadem rozhodnuto tak, že stěžovatelka není vlastníkem pozemků

v k. ú. Ch. ve Slezsku, ve výroku toho rozhodnutí blíže

označených. V důvodech tohoto rozhodnutí uvedl pozemkový úřad, že

v projednávané věci je jednoznačně splněna podmínka tísně uvedená

v ustanovení § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě

vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, nikoli

však existence nápadně nevýhodných podmínek. Při posuzování

nápadně nevýhodných podmínek pozemkový úřad zkoumal správnost

kupní ceny a dospěl k závěru, že z tohoto důvodu nápadně nevýhodné

podmínky splněny nejsou. Ze spisu 22 Ca 170/2000 Krajského soudu

v Ostravě Ústavní soud dále zjistil, že o návrhu stěžovatelky na

přezkoumání zákonnosti citovaného rozhodnutí pozemkového úřadu

rozhodl tento soud tak, že rozhodnutí pozemkového úřadu potvrdil.

V důvodech svého rozhodnutí krajský soud mimo jiné konstatoval

právní bezvýznamnost stěžovatelčina tvrzení, že původní vlastnice

uzavřením kupní smlouvy přišla o zdroj obživy, neboť podle jeho

názoru bylo prokázáno, že pozemky sloužily stavebním účelům již

v roce 1967, takže v době uzavírání kupní smlouvy je původní

vlastnice již nemohla používat.

K otázce nápadně nevýhodných podmínek se kupř. vyjádřil již

Nejvyšší soud ČR ve stanovisku občansko právního kolegia z 15. 7.

1993, Cpjn 50/93 (Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č.

34/1993), když konstatoval, že nápadně nevýhodnými podmínkami ve

smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb.

nelze rozumět vždy jen rozpor s cenovými předpisy, ale také i jiné

další okolnosti. Může jít např. o případ, kdy vlastník obytné

budovy patřící k původní zemědělské usedlosti se po nuceném

vystěhování z obce přestěhoval do jiné obce, v níž žil v podstatně

v horších podmínkách. Stěžovatelka již v řízení před správním

orgánem tvrdila, že ztrátou předmětné parcely došlo k značnému

snížení životní úrovně původní vlastnice, neboť tím pozbyla

podstatný zdroj obživy, stejně jako možnost chovu domácího

zvířectva. Její právní předchůdkyně nebyla nikdy a nikde

zaměstnána a pracovala pouze na poli a zahradě, žijíc - vedle

skromného platu svého manžela, zřízence - z výtěžku pole

a ovocného sadu. S tímto jejím tvrzením se pozemkový úřad

nevypořádal vůbec, Krajský soud v Ostravě pak vskutku kuriózním

způsobem, když v neprospěch stěžovatelky vzal za prokázáno, že

pozemky byly používány pro stavební účely již od roku 1967, takže

v době uzavírání kupní smlouvy ze dne 23. 10. 1968 právní

předchůdkyně stěžovatelky již pozemky nemohla užívat. Krajský soud

v tomto svém závěru ponechal zcela stranou skutečnost, svědčící

naopak výrazně ve prospěch stěžovatelky, totiž to, že původní

vlastnice nemohla pozemky užívat jen proto, že na jejím pozemku se

zcela protiprávně začalo stavět.

Není úkolem Ústavního soudu, aby sám zkoumal, zda a v jakém

rozsahu se odnětím pole a ovocného sadu zhoršily životní podmínky

právní předchůdkyně stěžovatelky, není však pochyb o tom, že tím,

že tato otázka zkoumána nebyla, resp. byla zkoumána způsobem

právně zcela nepřípustným, a dokonce nepochopitelným, bylo

stěžovatelce odepřeno právo na spravedlivý proces ve smyslu čl.

36 odst. 1 Ústavy ČR. Bylo-li by totiž prokázáno, že pozbytím pole

a zahrady by stěžovatelka byla nucena žít v podstatně horších

podmínkách, bylo by nutno tuto skutečnost zvážit při rozhodování

o restitučním titulu podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona č.

229/1991 Sb.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti pro

porušení čl. 36 odst. 1 Listiny podle ustanovení § 82 odst. 2

písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl

a napadený rozsudek podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a)

citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 27. srpna 2001

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru