Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2518/12 #1Usnesení ÚS ze dne 05.11.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - VS Praha
SOUD - KS Hradec Králové
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
odmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkodůvodnění
rozhodčí nález
neplatnost
EcliECLI:CZ:US:2012:4.US.2518.12.1
Datum podání03.07.2012
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

19/2012 Sb.

216/1994 Sb., § 25, § 32 odst.3

40/1964 Sb., § 51, § 41

99/1963 Sb., § 205 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2518/12 ze dne 5. 11. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele I. S., zastoupeného Mgr. Davidem Purmenským, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, 28. října 3117/61, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 9 Cmo 40/2012-86 ze dne 14. května 2012, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích č. j. 54 Cm 79/2010-45 ze dne 22. září 2011, ve znění opravného usnesení č. j. 54 Cm 79/2010-73 ze dne 25. listopadu 2011 a proti rozhodčímu nálezu JUDr. Evy Vaňkové č. j. Va 47-18/2009-9 ze dne 9. června 2010, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení svého práva na spravedlivý proces domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Stěžovatel dále navrhl, aby Ústavní soud odložil jejich vykonatelnost.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích sp. zn. 54 Cm 79/2010 Ústavní soud zjistil, že v záhlaví citovaným rozsudkem Vrchního soudu v Praze byl potvrzen tamtéž uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele, aby byl zrušen v záhlaví označený rozhodčí nález, kterým byla stěžovateli stanovena povinnost zaplatit spol. PROFI CREDIT CZECH, a. s. (dále jen "spol. PROFI CREDIT") směnečný peníz ve výši 14.965,- Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení ve stanovených splátkách. Zrušení předmětného rozhodčího nálezu soudem podle § 31 písm. b) zákona č. 216/1994 Sb. se stěžovatel domáhal z důvodu tvrzené neplatnosti ve smlouvě o revolvingovém úvěru mezi účastníky dohodnuté rozhodčí doložky (dále jen "rozhodčí doložka").

Stěžovatel po rekapitulaci předchozího řízení před rozhodcem a obecnými soudy s odkazem na znění rozhodčí doložky namítá, obdobně jak to činil v předchozím řízení, že rozhodčí doložka je neplatná, a to proto, že stěžovateli jako spotřebiteli neumožňuje právo výběru osoby rozhodce, jak tomu podle jeho názoru nasvědčuje její text. S výkladem znění rozhodčí doložky, jak jej podaly obecné soudy, nesouhlasí a předkládá svůj náhled na výklad jejího znění. Dovolává se také soudní judikatury výkladu právních úkonů týkajících se s důrazem na nutnost posuzování vůle jednajících stran a na rozdíl od posouzení obecných soudů dovozuje nemožnost oddělení problematické části rozhodčí doložky, kterou je nutno podle jeho názoru jako celek posoudit jako neplatnou, neboť byla sjednána ve prospěch spol. PROFI CREDIT a byla toliko projevem její vůle.

Stěžovatel dále oponuje názoru odvolacího soudu, který neshledal, že by sama skutečnost, že se v daném případě jednalo o formulářovou smlouvu, mohla způsobit neplatnost rozhodčí doložky. V této souvislosti se dovolává směrnice Rady č. 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, a poukazuje dále i na novelizaci zákona o rozhodčím řízení, který nyní již vyžaduje, aby rozhodčí doložka byla sjednávána samostatně a samostatně uzavírána. Dovolává se rovněž judikatury Ústavního soudu, z níž cituje rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. II. ÚS 1648/10, a uzavírá, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

Ústavní soud především konstatuje, že v části směřující proti v záhlaví citovanému rozhodčímu nálezu je ústavní stížnost nepřípustná, přičemž pokud jde o důvody nepřípustnosti, odkazuje pro stručnost na argumentaci obsaženou v nálezu sp. zn. I. ÚS 3227/07, část V., bod 16.

Ústavní soud následně přezkoumal ústavní stížnost ve vztahu ke v záhlaví označeným rozhodnutím obecných soudů a dospěl k závěru, že v této části je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Postup v soudním řízení včetně interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů je záležitostí obecných soudů.

V projednávané věci Ústavní soud žádný důvod ke svému kasačnímu zásahu nezjistil. Podle náhledu Ústavního soudu obecné soudy ve svých v záhlaví citovaných rozhodnutích dostatečně rozvedly - na základě textu rozhodčí doložky, jejíž výklad zároveň podaly - své úvahy vedoucí je k závěru o platnosti rozhodčí doložky, resp. platnosti té její části, jež byla při výběru rozhodce aplikována.

Soud prvního stupně poukázal na to, že z textu rozhodčí doložky vyplývá, že výběr rozhodce z v rozhodčí doložce konkrétně vyjmenovaných rozhodců na tom, kdo podává rozhodčí žalobu, tedy nikoli výhradně na spol. PROFI CREDIT. Uzavřel, že takto ujednaná rozhodčí doložka nebyla sjednána v neprospěch stěžovatele a nezpůsobovala nerovnost v právech a povinnostech stran, a proto nebyla sjednána neplatně.

Odvolací soud pak dále opodstatněně poukázal na to, že část ujednání, která by mohla být problematická z hlediska nepřiměřenosti a nevyváženosti smlouvy, v níž se umožňuje použít jako rozhodce i osoby, které nejsou v rozhodčí doložce blíže určeny (kteréhokoli advokáta), tvoří zcela samostatnou část rozhodčí doložky, kterou je možno od jejího zbytku oddělit (navíc věc rozhodoval rozhodce v rozhodčí doložce přímo jmenovaný). Odvolací soud se také předmětnou smlouvou o revolvingovém úvěru uzavřenou mezi stěžovatelem a spol. PROFI CREDIT a rozhodčí doložkou zabýval z hlediska otázek řešených ustanoveními § 51 a násl. občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách i z hlediska směrnice Rady č. 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, a vyvodil přiléhavé závěry. Odvolací soud své rozhodnutí též dostatečně zdůvodnil, učinil tak v potřebném rozsahu a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem, přičemž jeho zdůvodnění, také s přihlédnutím ke skutečnosti, že napadená rozhodnutí byla vydána před účinností zákona č. 19/2012 Sb., jímž byl novelizován zákon o rozhodčím řízení, lze akceptovat.

Ústavní soud tak uzavírá, že napadená rozhodnutí obecných soudů nevykazují prvky libovůle a nebylo zjištěno, že by právní závěry obecných soudů byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývalo (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94). Zásah do práva stěžovatele na spravedlivý proces tak Ústavní soud v projednávaném případě, stejně jako v obdobném (srovnatelném) případě stěžovatele a jeho manželky, o němž rozhodl usnesením sp. zn. IV. ÚS 1281/12 ze dne 11. října 2012, nezjistil.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v části jako návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a v části jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

K návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle ustanovení § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud konstatuje, že užití tohoto institutu přichází v úvahu za situace, lze-li očekávat delší čas do vydání konečného rozhodnutí. V daném případě taková situace nenastala a návrh na odklad vykonatelnosti akcesoricky sdílí osud odmítané ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 5. listopadu 2012

Vlasta Formánková v.r.

Předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru