Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2518/08 #1Usnesení ÚS ze dne 03.06.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
SOUD - VS Olomouc
Soudce zpravodajŽidlická Michaela
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkNáklady řízení
advokát/odměna
EcliECLI:CZ:US:2010:4.US.2518.08.1
Datum podání09.10.2008
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

484/2000 Sb., § 3 odst.1, § 8 písm.b, § 18 odst.1

99/1963 Sb., § 137


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2518/08 ze dne 3. 6. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudců Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci stěžovatele správce konkurzní podstaty úpadce Moravia Banky, a. s. v likvidaci, Ing. Pavla Bednaříka, Obránců míru 6, Ostrava, právně zastoupeného advokátkou Mgr. Denisou Bělošovičovou, Bohumínská 788/61, Ostrava - Slezská Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 2008 sp. zn. 14 Cm 126/2004 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 7. 2008 sp. zn. 1 Cmo 144/2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 9. 10. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných usnesení obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

Stěžovatel má za to, že obecné soudy nesprávně rozhodly o výši paušální odměny za zastupování účastníka advokátem v občanském soudním řízení o určení pravosti pohledávky ve výši 540.000,- Kč, když tuto přiznaly podle ustanovení § 8 písm. b) ve spojení s § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení ve znění účinném do 31. 8. 2006 (dále jen "vyhláška"), ve výši 3.100,- Kč a ne podle ustanovení § 3 odst. 1 ve spojení s § 18 odst. 1 vyhlášky ve výši 19.800,- Kč. Krajský soud v Ostravě řádně neodůvodnil aplikaci ustanovení § 8 písm. b) vyhlášky, čímž bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces. Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že incidenční žaloba je ve své podstatě žalobou na plnění, a proto se paušální odměna za zastupování účastníka advokátem podle vyhlášky určuje podle ustanovení § 3 odst. 1, podle kterého se určuje výše paušální odměny advokáta ve věcech, v nichž je předmětem řízení zaplacení peněžité částky, a ne podle ustanovení § 8 písm. b) vyhlášky, který je subsidiární a lze jej použít pouze v případě, že paušální odměnu za zastupování účastníka advokátem nelze určit podle pochozích ustanovení vyhlášky, což v projednávaném případě možné bylo.

Stěžovatel v souvislosti s projednávaným případem nesouhlasí s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2003 sp. zn. 29 Odo 905/2003, podle něhož se paušální odměna za zastupování advokátem v incidenčním sporu určuje podle ustanovení § 8 písm. b) vyhlášky. S ohledem na obtížnost incidenčních sporů, nelze paušální odměnu za zastupování účastníka řízení advokátem podle ustanovení § 8 písm. b) vyhlášky považovat za přiměřenou.

III.

Ústavní soud se předmětným případem podrobně zabýval a dospěl k závěru, že předmětná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve svých rozhodnutích obvykle připomíná, a stejně činí i v tomto případě, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Stěžovatel učinil předmětem přezkumu výrok o náhradě nákladů řízení. Ústavní soud se ve své judikatuře rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces již mnohokrát zabýval. Obecně lze říci, že se k zasahování do této výseče rozhodovací činnosti obecných soudů staví značně zdrženlivě. Opakovaně tak k otázce náhrady nákladů řízení konstatoval, že tato problematika (odpovídající procesní nároky či povinnosti) zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení základních práv a svobod (srov. např. sp. zn. IV. ÚS 10/98, sp. zn. II. ÚS 130/98, sp. zn. I. ÚS 30/02, sp. zn. IV. ÚS 303/02, sp. zn. III. ÚS 255/05, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Rovněž opakovaně konstatoval, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou obecných soudů, jejich nezávislého soudního rozhodování. Ústavní soud není tudíž oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení (srov. např. sp. zn. I. ÚS 457/05). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi toliko v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen např. prvek svévole. Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou výjimečné (např. sp. zn. III. ÚS 224/98, sp. zn. II. ÚS 598/2000, sp. zn. III. ÚS 727/2000, sp. zn. III. ÚS 619/2000, sp. zn. I. ÚS 633/05, či stěžovatelem zmiňovaný nález sp. zn. I. ÚS 1531/07); okolnosti těchto případů jsou nicméně od případu přezkoumávaného odlišné.

Vzhledem k tomu, že obdobnými ústavními stížnostmi téhož stěžovatele se Ústavní soud v minulosti již zabýval, odkazuje se v podrobnostech např. na usnesení sp. zn. I. ÚS 2489/09.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomností účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. června 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru