Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2508/07 #1Usnesení ÚS ze dne 03.04.2008

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajŽidlická Michaela
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /zásada existence skutečného sporu
Věcný rejstříkextradice
vykonatelnost/odklad
EcliECLI:CZ:US:2008:4.US.2508.07.1
Datum podání25.09.2007
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 397


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2508/07 ze dne 3. 4. 2008

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného, v právní věci stěžovatele K. O. A., právně zastoupeného Mgr. Switatem Umarem, Kloknerova 2212/10, Praha 4, pobočka pro doručování V Tůních 11, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2007 sp. zn. 7 To 63/2007, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. a 25. 4. 2007 č.j. Nt 424/2006 a návrhu na odkladu vykonatelnosti rozhodnutí o vydání stěžovatele do Spojených států amerických, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 25. 9. 2007 faxem doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených usnesení obecných soudů. Dne 27. 9. 2007 byl uvedený návrh doplněn písemným podáním.

Poté, co stěžovatel doplnil poslední rozhodnutí ve věci, tj. souhlas ministra spravedlnosti ze dne 18. 9. 2007 o jeho vydání do Spojených států amerických, Ústavní soud konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

Městský soud v Praze napadeným usnesením rozhodl tak, že vydání stěžovatele k trestnímu stíhání do Spojených států amerických je přípustné. Stížnost k Vrchnímu soudu v Praze byla citovaným soudem zamítnuta.

Stěžovatel má ve svém návrhu za to, že ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo, jsou v rozporu s čl. 7 odst. 2 a násl., čl. 8 odst. 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 4 Charty základních lidských práv Evropské unie, čl. 3 čl. 6 odst. 2 a násl. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 3 odst. 1 Mezinárodní úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení nebo trestání, čl. 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 32 Evropské Úmluvy o lidských právech a čl. 1 odst. 1 a 2, čl. 3, čl. 10 a násl. Ústavy ČR.

Stěžovatel ve svém návrhu poukazuje především na skutečnost, že Vrchní soud v Praze v rámci soudního řízení odmítl provést důkazy navrhované obhajobou. Bez toho, aby je jakkoli posoudil, označil je za "nedoloženou obhajovací spekulaci stěžovatele". V případě, že obhajoba navrhuje důkazy prokazující, že ve Spojených státech amerických hrozí vydávanému mučení, nelidské zacházení nebo trest smrti, nesmí se soud odmítnout těmito okolnostmi zabývat. Přípisem ze dne 13. 11. 2007 stěžovatel dále rozvinul svoji argumentaci týkající se jeho protiústavního vydání do Spojených států amerických.

III.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal.

Při projednávání předmětné ústavní stížnosti se Ústavní soud předně zaobíral otázkou odkladu výkonu rozhodnutí obecných soudů. Na základě telefonické žádosti byla dne 2. 10. 2007 ministerstvem spravedlnosti zaslána Ústavnímu soudu faxová zpráva, z níž vyplývá, že vydání stěžovatele do Spojených států amerických bylo realizováno dne 25. 9. 2007, tzn. v den, kdy byla předmětná ústavní stížnost doručena Ústavnímu soudu. Z uvedeného důvodu pak Ústavní soud návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí nevyhověl.

Ústavní soud se dále zaobíral otázkou opodstatněnosti ústavní stížnosti, přičemž dospěl k závěru, že i za předpokladu vyhovujícího nálezu, nemělo by toto rozhodnutí žádného vlivu na již skončené a především realizované extradiční řízení. Stěžovatel již byl vydán do Spojených států amerických. Nastala tak situace, která je v teorii a praxi ústavního soudnictví označovaná jako mootness (srov. Braveman, D., Banks, W., Smolla, R.: Constitutional Law. 3. vyd., New York 1991, s. 75-85, Barron, J., Dienes, C.: Constitutional Law. 4. vyd., St. Paul 1995, s. 83-85) nebo jako požadavek bezprostředního a přítomného zásahu (unmittelbare und gegenwärtige Betroffenheit) v praxi Spolkového ústavního soudu (např. Bundesverfassungsgerichtsgesetz. Mitarbeiterkommentar. Heidelberg 1992, s. 1174n., K. Schleich: Das Bundesverfassungsgericht. 3. vyd., München 1994, s. 142150), tj. stav, kdy již spor odezněl nebo byl vyřešen jinou cestou a s ohledem na princip minimalizace zásahů do pravomocných rozhodnutí a ekonomie soudního řízení již nemá další smysl řízení v nějaké věci provádět.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. dubna 2008

Michaela Židlická

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru