Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2482/17 #1Usnesení ÚS ze dne 06.11.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 8
OBEC / OBECNÍ ÚŘAD / MAGISTRÁT - Praha 8
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/stejný o... více
Věcný rejstříkodůvodnění
Opatrovník
opatření/pořádkové
advokát
zástupce
soudce
pokuta
EcliECLI:CZ:US:2018:4.US.2482.17.1
Datum podání07.08.2017
Napadený akt

rozhodnutí soudu

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 10 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 53 odst.1, § 157 odst.2, § 53 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2482/17 ze dne 6. 11. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti K. A. S., zastoupené JUDr. Michalou Mašínovou, advokátkou AK se sídlem Španělská 6, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2017 č. j. 72 Co 89/2017-676, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 8 ve věci vedené pod sp. zn. P 327/2012 a proti postupu Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 72 Co 89/2017, za účasti 1 Městského soudu v Praze a 2. Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení a za účasti A. Městské části Praha 8, se sídlem Zenklova 1/35, Praha 8 - Libeň, jako kolizního opatrovníka nezletilých dětí M. A. a J. A., B. V. A. a C. I. A., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

K. A. S. (dále jen "stěžovatelka" nebo "právní zástupkyně") se podanou ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2017 č. j. 72 Co 89/2017-676, kterým podle jejího názoru byla porušena její ústavně chráněná práva, a to právo na ochranu vlastnictví (čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina") a právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny); porušen měl být rovněž ústavní princip vázanosti soudce při rozhodování zákonem (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky - dále jen "Ústava").

Stěžovatelka v petitu ústavní stížnosti rovněž navrhuje, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že k porušení ústavních práv a svobod došlo také postupem Obvodního soudu pro Prahu 8 ve věci vedené pod sp. zn. P 327/2012 a postupem Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 72 Co 89/2017.

II.

Z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu napadených soudních rozhodnutí se zjišťuje:

U Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") probíhá pod sp. zn. P 327/2012 v právní věci péče o nezl. M. A. a nezl. J. A. řízení o úpravě styku otce I. A. s nezletilými. Matkou nezletilých dětí je V. A., jejíž právní zástupkyní v opatrovnickém řízení je stěžovatelka; kolizním opatrovníkem dětí je Městská část Praha 8.

Obvodní soud usnesením ze dne 4. 11. 2016 č. j. P 327/2012-509 uložil stěžovatelce pořádkovou pokutu ve výši 20 000,- Kč. Obvodní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že při soudním jednání dne 4. 11. 2016 právní zástupkyně matky opakovaně vyrušovala, bez souhlasu soudu vykřikovala a odmítala respektovat autoritu předsedy senátu. Ani po "mnohačetných napomenutích" právní zástupkyně svého jednání nezanechala, takže jí soud byl nucen vykázat ze soudní síně, aby bylo možno řádně pokračovat v jednání. Právní zástupkyně ani poté nechtěla dobrovolně opustit jednací síň, požadovala své vyvedení justiční stráží a odmítla uposlechnout i pokynu příslušníka justiční stráže. Protože i po poučení soudu o možnosti uložit jí pořádkovou pokutu právní zástupkyně pokračovala v narušování pořádku v soudní síni a nerespektovala pokyny soudu ohledně vedení jednání a i po vykázání odmítla dobrovolně opustit jednací síň, uložil jí soud podle ustanovení § 53 odst. 1 o. s. ř. pořádkovou pokutu ve výši 20 000,- Kč a důrazně ji varoval, že v případě opakování takového jednání při dalších jednáních bude jí uložena pokuta v částce podstatně vyšší.

K odvolání právní zástupkyně Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") usnesením ze dne 26. 5. 2017 č. j. 72 Co 89/2017-676 změnil usnesení obvodního soudu tak, že výši pořádkové pokuty snížil na částku 10 000,- Kč, jinak rozhodnutí potvrdil.

Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že z obsahu spisu, zejména z protokolu o jednání ze dne 4. 11. 2016 a ze zvukového záznamu pořízeného právní zástupkyní zjistil, že ta se skutečně chovala nevhodně, neboť zasahovala do průběhu jednání soudu, nerespektovala vedení jednání soudem a nepřípustným způsobem nabádala svou klientku, aby neodpovídala na žádnou otázku a nabádala ji, že "nepůjdeme ke znalci a nebudeme absolvovat žádné výslechy". Uloženou pořádkovou pokutu odvolací soud snížil, neboť dospěl k závěru, že v "popsaném chování vůči soudu se jednalo o ojedinělý exces".

III.

Stěžovatelka napadenému usnesení odvolacího soudu konkrétně vytýká, že se odvolací soud nezabýval jednáním soudce obvodního soudu JUDr. Miloslava Sládka při jednání dne 4. 11. 2016, ani tím, zda reakce stěžovatelky na chování soudce byla či nebyla přiměřená, zohlední-li se konkrétní okolností případu, postavení matky a nezletilých dětí v řízení. Stěžovatelka namítá, že ona sama jen reagovala na protizákonný postup soudu, který prý porušoval ústavně zaručená práva její klientky a nezletilých dětí.

V souvislosti s možností postihu za urážlivé výroky uložením pořádkové pokuty stěžovatelka poukazuje na závěry, vyslovené v rozhodnutích Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 211/99 a sp. zn. IV. ÚS 283/99, s nimiž jsou prý napadená soudní rozhodnutí v rozporu.

Odvolací soud se údajně v napadeném rozhodnutí nevypořádal s jejími subjektivními postoji v řízení a s argumenty, kterými odůvodňovala své chování během řízení před okresním soudem. Stěžovatelka poukazuje na údajně zcela nepřiměřený způsob vedení pohovoru soudce JUDr. Sládka s oběma nezletilými dětmi, který prý byl dlouhý (trval 2,5 a 1 hodinu) a nekorektní v tom, že prý oba nezletilí byli soudcem "tlačeni" do postoje, který byl v rozporu s jejich názorem a vnitřním přesvědčením. Jmenovaný soudce prý v průběhu pohovoru, jímž byl zjišťován názor nezletilých dětí, údajně vyhrožoval dětem ústavní péčí. Soudce JUDr. Sládek prý během účastnického výslechu matky nezletilých zpochybňoval její verzi fyzického ataku ze strany otce, který označil jen za pouhou "strkanici". V průběhu téhož výslechu údajně soudce matku nutil pod pohrůžkou pořádkové pokuty odpovídat na otázky, které nesouvisely s obsahem projednávané věci a které údajně "nepřiměřeně útočily na její psychickou integritu". Stěžovatelka namítá, že na pokyn soudce nebyla do jednací síně vpuštěna veřejnost.

Stěžovatelka je přesvědčena, že v soudním řízení postupovala ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 zákona o advokacii, neboť byla povinna hájit zájmy své klientky a nezletilých dětí. Stěžovatelka podrobila kritice i další výroky jmenovaného soudce, které údajně učinil při jednání dne 12. 6. 2017, a které, podle přesvědčení stěžovatelky, byly namířeny proti ní a její osobní účasti v řízení.

Postup obvodního soudu a městského soudu stěžovatelka považuje rovněž za zásah do práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny, neboť jí byla uložena pořádková pokuta za stavu, který prý "nebyl ústavně konformní".

IV.

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální a obsahové náležitosti, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

V.

Ústavní soud posoudil námitky stěžovatelky a vzhledem k tomu, že mohl zkoumat pouze namítanou protiústavnost, dospěl k závěru, že projednávaná ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným.

Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a že vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Vzhledem k tomu nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "podústavního" práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat toliko za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

Proces interpretace a aplikace "podústavního" práva pak bývá stižen takovouto protiústavní vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně dopad některého ústavně zaručeného základního práva na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska spravedlivého procesu - neakceptovatelné libovůle, spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. jenž odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů (nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471; všechny judikáty Ústavního soudu jsou dostupné rovněž na http://nalus.usoud.cz). Ústavněprávním požadavkem je řádné, srozumitelné a logické odůvodnění soudního rozhodnutí.

Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal.

Z připojených listin, zejména z protokolu o jednání před soudem prvního stupně dne 4. 11. 2016, vyhotoveného podle zvukového záznamu, Ústavní soud ověřil, že tam popsaný skutkový děj (zejména na str. 2 a 6 až 8 protokolu) odpovídá chování stěžovatelky tak, jak bylo popsáno v napadených rozhodnutích o uložení pořádkové pokuty. Stěžovatelka sama ostatně proti obsahu protokolu o průběhu jednání dne 4. 11. 2016 před soudem prvního stupně žádné námitky či výhrady nevznášela.

Ústavní soud ve svých rozhodnutích (např. usnesení ze dne 4. 6. 2007 sp. zn. I. ÚS 818/06) konstatoval, že je třeba mít na paměti, že účastníky soudního řízení jsou fyzické nebo právnické osoby, nikoli jejich právní zástupci. Ústavní soud k takové situaci judikoval, že bylo-li pořádkové opatření podle ustanovení § 53 odst. 1 o. s. ř. uloženo soudem právnímu zástupci účastníka soudního řízení, šlo o vztah mezi soudem a advokátem (viz usnesení sp. zn. III. ÚS 234/96).

V posuzovaném případě uložil ve věci jednající soud pokutu přímo právní zástupkyni, neboť tímto způsobem byl nucen postihnout jednání advokátky jako fyzické osoby. Práva účastníků opatrovnického řízení uložením pokuty dotčena nebyla.

Podle ustanovení § 53 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení zejména tím, že se nedostaví bez vážného důvodu k soudu nebo neuposlechne příkazu soudu, nebo ruší pořádek, uložit usnesením pořádkovou pokutu do výše 50 000,- Kč. Ústavní soud sdílí názor obecných soudů, že chováním stěžovatelky byly naplněny podmínky pro uložení pořádkové pokuty. Předložený protokol o soudním jednání, s nímž se Ústavní soud seznámil, je velmi přesný a podrobný a poskytuje dostatečný podklad pro uložení pořádkové pokuty.

Ústavní soud při přezkumu rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty dospěl k závěru, že soudy obou stupňů aplikovaly podústavní právo ústavně konformním způsobem a svá rozhodnutí dostatečně a přezkoumatelným způsobem odůvodnily. Z hlediska ústavnosti proto nelze jejich postupu cokoli vytknout.

Nad rámec řečeného Ústavní soud podotýká, že v usnesení ze dne 30. 11. 2001 sp. zn. IV. ÚS 283/99 uvedl, že stěžovatel, kterému byla uložena pořádková pokuta podle ustanovení § 53 odst. 1 o. s. ř., má možnost požádat o pominutí pořádkové pokuty podle ustanovení § 53 odst. 2 o. s. ř. Z "odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 11. 2016 č. j. P 327/2012-509", připojeného k ústavní stížnosti, nevyplývá, že by stěžovatelka této možnosti využila.

Ústavní soud k námitkám stěžovatelky dále podotýká, že k ochraně procesních práv její mandantky je nutné využívat toliko zákonné procesní prostředky. Mezi takové rozhodně nepatří ty, jež stěžovatelka použila v posuzované věci, jako je opakované skákání do řeči předsedovi senátu, vyhrožování, že mandantka opustí jednací síň, resp. jiné nevyžádané a nepovolené slovní projevy či komentáře v průběhu jednání.

Jestliže Ústavní soud ve své judikatuře (stěžovatelkou zmiňovaný nález sp. zn. I. ÚS 211/99) uvedl, že "institucím a orgánům, které reprezentují veřejnou moc státu a v důsledku toho jsou nositeli rozhodnutí, které občané napadají, přísluší vždy větší dávka tolerance, velkorysosti a nadhledu, než je tomu u jednotlivých občanů, přičemž soudům, při posuzování základního práva na svobodu projevu, přísluší ve jménu zachování autority a nestrannosti soudní moci zvláštní ochrana (srovnej čl. 10 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod)", měl tím nepochybně na mysli také komplementární požadavek, aby právní zástupce účastníka - advokát přistupoval k hájení práv a oprávněných zájmů svého klienta v soudním řízení profesionálně, tj. bez zbytečných a účelu věci nesloužících emočních projevů.

V projednávané věci nelze než závěrem konstatovat, že uloženou pořádkovou pokutou bylo postiženo toliko nevhodné chování či jednání právní zástupkyně účastnice řízení, které vykazovalo znaky uvedené v ustanovení § 53 odst. 1 o. s. ř. Toto opatření nelze spojovat s procesními postupy soudu v konkrétní právní věci zastoupeného účastníka řízení.

Ze všech výše vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, neboť jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. listopadu 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru