Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 248/99Nález ÚS ze dne 02.11.2000K postavení účastníka stavebního řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkSprávní řízení
legitimace/aktivní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 160/20 SbNU 133
EcliECLI:CZ:US:2000:4.US.248.99
Datum vyhlášení09.11.2000
Datum podání20.05.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

50/1976 Sb., § 139 písm.c

99/1963 Sb., § 250 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 248/99 ze dne 2. 11. 2000

N 160/20 SbNU 133

K postavení účastníka stavebního řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl, se souhlasem účastníků bez nařízení

ústního jednání, v senátě o ústavní stížnosti M. M., proti

usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 3. 1999, čj.

30 Ca 3/99 -19, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako

účastníka řízení, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 3.

1999, čj. 30 Ca 3/99-19, se zrušuje.

Odůvodnění:

Stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti navrhuje

zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí krajského soudu, kterým

bylo zastaveno řízení o její žalobě, jíž se domáhala přezkoumání

zákonnosti rozhodnutí Okresního úřadu Chrudim ze dne 9. 11. 1998,

čj. RR/UŘSŘ-1998-812/K 2, kterým bylo zamítnuto odvolání proti

rozhodnutí Městského úřadu v Hlinsku ze dne 12. 8. 1998, čj. Výst.

9791105/98/R, jímž byla J. S. podle ust. § 88 odst. 1 písm. b)

zákona č. 50/1976 Sb. (dále jen stavební zákon) dodatečně povolena

stavba řadové garáže.

Z obsahu připojeného spisu Krajského soudu v Hradci

Králové, sp. zn. 30 Ca 3/99, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka

se správní žalobou domáhala přezkoumání rozhodnutí správních

orgánů, kterými byla dodatečně povolena stavba řadových garáží na

pozemku, s nimiž sousedí její pozemek. Ač původně bylo řízení

zahájeno za účelem odstranění stavby garáže (tzv. černé stavby),

bylo nakonec vydáno dodatečné povolení ke stavbě řadových garáží,

přitom nebylo dbáno jejích námitek, že nebude mít přístup na

vlastní pozemek a nebude s ním moci naložit tak, jak původně

zamýšlela, tj. darovat ho vnukovi ke stavbě domu.

Krajský soud v Hradci Králové řízení zastavil s odůvodněním,

že podle § 250 odst. 2 o.s.ř. je k podání žaloby ve správním

soudnictví legitimován pouze ten, kdo byl účastníkem již

proběhlého správního řízení (ať již s ním tak bylo skutečně

zacházeno, či nikoliv). Z ustanovení § 88 a § 97 odst. 1

stavebního zákona sice vyplývá, že účastníky řízení o odstranění

stavby jsou mimo jiné osoby, které mají vlastnická nebo jiná práva

k sousedním pozemkům a stavbám na nich, pokud jejich práva mohou

být rozhodnutím přímo dotčena, avšak to, co se rozumí pod pojmem

"sousední pozemek", vymezuje stavební zákon v § 139 písm. c) tak,

že se tím rozumí pouze "pozemky, které mají společnou hranici

s pozemkem, který je předmětem správního řízení vedeného podle

tohoto zákona, a stavby na těchto pozemcích". Vzhledem k tomu, že

bylo zjištěno, že mezi pozemky stěžovatelky a parcelami, na nichž

byly zmíněné stavby řadových garáží dodatečně povoleny, je ještě

parcela ve vlastnictví obce, nejde o sousedství ve smyslu

citovaného ustanovení stavebního zákona, a proto stěžovatelka

nebyla účastníkem správního řízení, a není tedy legitimována

k podání žaloby. Podle názoru soudu na tom nic nemůže změnit ani

okolnost, že její pozemky jsou od hranice pozemku, na kterém byla

prováděna stavba, vzdáleny pouze 40 cm. Z tohoto důvodu bylo

řízení o žalobě zastaveno podle ustanovení § 250 odst. 3 o.s.ř.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že ačkoliv napadené

usnesení vychází z přesné dikce zákona, tzn. z ust. § 97 odst. 1

s odvoláním na ust. § 139 písm. c) zákona č. 501976 Sb., na

základě kterého jsou za účastníky řízení považováni jen ti

vlastníci sousedních pozemků, kteří mají sousední hranici, ve svém

důsledku poškozuje oprávněné zájmy vlastníků sousedních

nemovitostí, které sice společnou hranici nemají, ale z hlediska

vzdálenosti hraničních linií s touto hranicí nepřímo souvisí.

Novelizací stavebního zákona došlo k zredukování ochrany jen na

vlastníky pozemků hraničících, přičemž přestali být chráněni

vlastníci sousedních pozemků, kteří, ačkoliv mohou být dotčeni ve

svých právech, jsou vyloučeni ze stavebního řízení, a tím

i vyloučeni z práva umožňujícího jim napadnout stavební rozhodnutí

u nezávislého soudu. Ustanovení § 139 písm. c) stavebního zákona

lze snadno zneužít, tak jako se to stalo i v jejím případě, kdy

vlastník pozemku odprodal pás pozemku v minimální šíři obci

a v podstatě tak obešel zákonný předpis. Novelizované znění

ustanovení § 139 písm. c) stavebního zákona je proto zavádějící

a protiústavní.

Stěžovatelka je přesvědčena, že i když v napadeném usnesení

bylo postupováno v souladu se zákonem, došlo k porušení jejího

práva chráněného čl. 11 odst. 1 a odst. 3, čl. 35 odst. 1 a čl.

36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR

a rovněž čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních

svobod včetně čl. 1 Dodatkového protokolu k ní. Krajský soud dle

jejího názoru svým rozhodnutím porušil ústavní principy dané

ústavním pořádkem. Okruh účastníků stavebního řízení je nutno

posuzovat šířeji, a to tak, že účastníkem by měl být i ten, jehož

práva by měla být zamýšlenou stavbou dotčena, omezena, popřípadě

i zrušena. Spolu s ústavní stížností podala stěžovatelka také

návrh na zrušení ustanovení § 139 písm. c) stavebního zákona.

Krajský soud jako účastník řízení ve vyjádření k ústavní

stížnosti uvedl, že přistoupil k zastavení řízení z důvodu, že

stěžovatelka nebyla účastnicí řízení před správním orgánem,

a proto ani nemohla být ve sféře veřejného práva zkrácena ve svých

právech. K tomuto závěru dospěl soud v důsledku přesné aplikace

stavebního zákona po novele, účinné od 1. 7. 1998, s níž se sice

senát 30 Ca v řadě věcí vnitřně neztotožňuje, musí ji však ve své

přezkumné činnosti akceptovat. Je toho názoru, že uvedená právní

úprava nemá nic společného s rovností práv fyzických a právnických

osob, nicméně nápravy nelze dosáhnout jinak než zrušením

ustanovení § 139 písm. c) stavebního zákona.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka se svou ústavní stížností

spojila i návrh na zrušení ustanovení § 139 písm. c) stavebního

zákona, a toto ustanovení bylo v ústavní stížností napadeném

rozhodnutí správním soudem aplikováno, přerušil senát

projednávající ústavní stížnost řízení o ní usnesením ze dne 8.

října 1999 a spojený návrh na zrušení napadeného ustanovení

postoupil podle § 78 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, k posouzení plénu Ústavního soudu.

Toto rozhodnutí IV. senátu bylo doplněno usnesením ze dne

20. 10. 1999, sp. zn. IV.ÚS 248/99, tak, že důvodem přerušení

řízení o ústavní stížnosti je též podání návrhu senátu na zrušení

ustanovení § 250 odst. 2 o.s.ř., neboť senát Ústavního soudu

dospěl k závěru, že kromě ustanovení § 139 písm. c) stavebního

zákona navrhovaného ke zrušení samotnou stěžovatelkou, je to

i ustanovení § 250 odst. 2 o.s.ř., jehož uplatněním nastala

skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Postupoval proto

podle ustanovení § 78 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. a podal plénu

Ústavního soudu podle ustanovení § 64 odst. 1 písm. c) citovaného

zákona návrh na zrušení uvedeného ustanovení, které považuje za

protiústavní, neboť má za to, že jeho vymezení aktivní legitimace

k podání správní žaloby zužuje v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod okruh osob, oprávněných obrátit se na

soud ve správních věcech. Tento návrh byl spojen ke společnému

projednání s dalšími Ústavnímu soudu podanými návrhy na zrušení

některých ustanovení občanského soudního řádu správního soudnictví

se týkajících. O těchto návrzích plénum Ústavního soudu dosud

nerozhodlo, senát Ústavního soudu ústavní stížnost stěžovatelky

projednávající je však toho názoru, že o této ústavní stížnosti

lze rozhodnout již nyní, za stavu, kdy plénum Ústavního soudu

nálezem ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. Pl .ÚS 19/99, návrhu na

zrušení ustanovení § 139 písm. c) stavebního zákona vyhovělo

a toto ustanovení dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů zrušilo.

V odůvodnění svého nálezu ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. Pl .ÚS

19/99, kterým bylo zrušeno ustanovení § 139 písm. c) stavebního

zákona, Ústavní soud konstatoval, že současný stav vymezení

účastníků stavebního řízení vytváří situaci, kdy zdaleka ne

všechny osoby, které mohou být pravomocným správním rozhodnutím

dotčeny v právech či povinnostech, mohou být v soudním řízení

účastníky. Z důvodů, v odůvodnění plenárního nálezu rozvedených,

na něž je možno zde odkázat, pak uzavřel, že ustanovení § 139

písm. c) stavebního zákona (které bylo správním soudem v ústavní

stížností napadeném rozhodnutí aplikováno) tím, že vymezuje pojem

"soused" přímo v zákoně, bere správnímu orgánu možnost, aby jako

s účastníkem řízení zacházel též s osobou, která očividně může být

rozhodnutím vydávaným ve stavebním řízení dotčena ve svých

právech, a to i v právech ústavně chráněných, jako je právo na

pokojné užívání majetku, případně právo vlastnické. To, že je

možno takovou osobu přizvat k řízení (nikoliv však jako účastníka)

podle § 59 odst. 3 stavebního zákona, je nedostatečné, neboť

s ohledem na dikci ustanovení § 250 odst. 2 o.s.ř. vyřazuje

napadené ustanovení takovou osobu z práva obrátit se na nezávislý

soud, a v tomto smyslu je tedy ustanovení § 139 písm. c)

stavebního zákona zcela evidentně v rozporu s čl. 36 odst. 2

Listiny základních práv a svobod, neboť z práva na přístup

k soudu a soudní ochranu vylučuje toho, kdo nejen tvrdí, že může

být správním rozhodnutím dotčen ve svých právech, ale kde takové

dotčení může být zcela zjevné.

Uvedeným nálezem pléna Ústavního soudu i důvody v něm

uvedenými je vázán i senát Ústavního soudu při posuzování ústavní

stížnosti stěžovatelky. Nemohl proto s ohledem na fakt, že

projednávaná věc stěžovatelky svým shora popsaným skutkovým stavem

zcela zapadá do úvah uvedených Ústavním soudem v jeho plenárním

nálezu - přesto, že Krajský soud v Hradci Králové rozhodoval před

vydáním citovaného nálezu na základě ještě platného ustanovení §

139 písm. c) stavebního zákona - závěry uvedeného nálezu pominout,

zejména, když právě v případě stěžovatelky nabývají na významu

právní úvahy tam uvedené, týkající se práva na přístup k soudu

a soudní ochranu.

Důvodem zastavení řízení o žalobě stěžovatelky byla platná

právní úprava předmětné problematiky, kterou byl soud při

přezkoumávání správního rozhodnutí nucen respektovat, nelze proto

obecnému soudu vytýkat nesprávný postup, neboť rozhodoval za jiné

právní situace, ještě za platnosti ustanovení § 139 písm. c)

stavebního zákona. Nicméně v dalším řízení je nutno nastalou změnu

práva s ohledem na Listinu základních práv a svobod, jíž je

každému zaručeno domáhat se stanoveným postupem svého práva

u nezávislého a nestranného soudu, respektovat. Tato ústavní

zásada každému zaručuje právo na zákonné a ústavnímu pořádku

odpovídající posouzení jeho práva, a to za dodržení čl. 95 Ústavy

ČR, dle něhož je soudce při rozhodování vázán zákonem. Uvedené

platí i v případě změny práva, a tedy i příslušného zákona, jako

je tomu v této věci, když k nastálé změně zákona došlo v důsledku

nálezu Ústavního soudu, vyvolaného právě stěžovatelkou - jí, za

splnění podmínek ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, podaným spojeným návrhem v souvislosti

s její ústavní stížností. Z těchto důvodů proto bylo ústavní

stížností napadené usnesení krajského soudu pro jeho nesoulad

s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod dle ustanovení

§ 82 odst.1 a 3 písm a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, zrušeno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 2. listopadu 2000

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru