Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2460/15 #1Usnesení ÚS ze dne 10.11.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
Soudce zpravodajLichovník Tomáš
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti (dílčímu) procesnímu rozhodnutí
Věcný rejstříksoudce/podjatost
EcliECLI:CZ:US:2015:4.US.2460.15.1
Datum podání11.08.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 14


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2460/15 ze dne 10. 11. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci stěžovatele MUDr. Daniela Němce, zastoupeného Mgr. Tomášem Hrdinou, advokátem se sídlem Sochorova 3221/1, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 20 Nc 396/2015-M55 ze dne 25. 6. 2015, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, ve znění doplňujícího podání ze dne 17. 9. 2015, domáhal se stěžovatel zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo rozhodnuto o stěžovatelem vznesené námitce podjatosti soudkyně Městského soudu v Brně Mgr. Zory Telecké tak, že jmenovaná soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 74 Nc 729/2009.

Tímto rozhodnutím podle mínění stěžovatele Krajský soud v Brně porušil jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jelikož se v rozporu s ustanovením § 14 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a judikaturou Ústavního soudu nezabýval nestranností soudu z objektivního hlediska, tj. s ohledem na okolnosti případu, které byly potencionálně způsobilé vyvolat pochybnosti o nepodjatosti soudu. Stěžovatel konkrétně poukazoval na skutečnost, že soudkyně Mgr. Telecká je aktivní i v jiném řízení týkajícím se jeho osoby, přičemž si informace z obou řízení "podvědomě sloučí a nemůže tak uvažovat v intencích logiky a práva", což vedlo stěžovatele k přesvědčení, že není schopna posoudit jeho věc zcela objektivně a nezaujatě.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V projednávané věci Ústavní soud přitom zjistil, že stěžovatel brojí proti procesnímu rozhodnutí, proti kterému není ústavní stížnost (v dané fázi soudního řízení) přípustná, resp. je předčasná.

Ústavní soud ve své judikatuře akcentuje skutečnost, že sám poskytuje ochranu konstitučně garantovaným právům a svobodám až tehdy, kdy ji nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci. Je proto třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli dílčí rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná, tedy přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány, pokud právní řád takové prostředky vůbec předvídá [srov. kupř. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 292/05 ze dne 29. 9. 2005 (U 23/38 SbNU 587)]. Z tohoto pravidla Ústavní soud ve své rozhodovací praxi připustil výjimky, jež spočívají v možnosti napadnout i pravomocné rozhodnutí, které pouze uzavírá určitou část řízení nebo které řeší jistou procesní otázku, ačkoli řízení ve věci samé ještě neskončilo. Musí však být kumulativně splněny dvě podmínky: jednak rozhodnutí musí být způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod a dále je třeba, aby se námitka porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod omezovala jen na příslušné stádium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, tedy aby již nemohla být v rámci dalšího řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritorním rozhodnutím) efektivně uplatněna.

V posuzovaném případě Ústavní soud naplnění shora zmiňovaných podmínek neshledal. Je na místě konstatovat, že vydáním napadeného usnesení Krajského soudu v Brně o nevyloučení soudce předmětné řízení neskončilo, přičemž stěžovateli je v jeho rámci nadále zachována možnost využít k ochraně svých práv prostředky podle občanského soudního řádu. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se stěžovatel nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti nebyl napraven, se může obrátit na Ústavní soud (srov. rozhodnutí vydané na podkladě obdobné ústavní stížnosti stěžovatele vedené pod sp. zn. III. ÚS 2458/15, a dále např. rozhodnutí ve věcech IV. ÚS 172/15, IV. ÚS 826/14, IV. ÚS 2572/14, II. ÚS 866/14, III. ÚS 305/13, II. ÚS 373/14, III. ÚS 2418/13, IV. ÚS 3805/13 aj., dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. listopadu 2015

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru