Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 246/18 #1Usnesení ÚS ze dne 20.03.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 9
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /zajišťovací útěková vazba
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /zajišťovací předstižná vazba
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
odůvodnění
vazba/vzetí do vazby
EcliECLI:CZ:US:2018:4.US.246.18.1
Datum podání19.01.2018
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 8 odst.5

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67 písm.a, § 67 písm.c, § 134 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 246/18 ze dne 20. 3. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Viktora Tsapuka, t. č. ve vazbě ve Vazební věznici Praha-Pankrác, zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2017, č. j. 8 To 523/2017-85, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9 jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), požaduje stěžovatel zrušení usnesení Městského soudu v Praze, jímž měla být porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 2 a 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. listopadu 2017, č. j. 20 Nt 1066/2017-66, byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů uvedených v ustanovení § 67 písm. a) a c) trestního řádu (výrok I.). Soud dospěl k závěru, že vazbu nelze nahradit dohledem probačního úředníka (výrok II.) a nepřijal slib ani peněžitou záruku stěžovatele (výrok III. a IV.). Městský soud v Praze napadeným usnesením stížnost stěžovatele zamítl.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti především odkazuje na judikaturu Ústavního soudu k vazebním věcem (sp. zn. I. ÚS 3109/13 a I. ÚS 1694/14) a namítá, že v jeho věci nebyly pro vazbu útěkovou naplněny zákonné požadavky; soud své rozhodnutí založil výhradně na výši hrozícího trestu a skutečnosti, že stěžovatel je cizím státním příslušníkem. Stěžovatel uvádí, že ačkoliv škodu za neodvedené DPH vyčíslily orgány činné v trestním řízení na částku 17 553 689,50 Kč, finanční úřad zajišťovacími příkazy zajistil celkem 15 948 921,50 Kč a jako náhradní hodnota bylo zajištěno osobní vozidlo v hodnotě nejméně 2 mil. Kč. Stěžovatel dosud vedl řádný život, je rodinnými vztahy ukotven k České republice, a proto je přesvědčen, že trest by neměl přesáhnout polovinu zákonné sazby (5 - 10 let) tedy 7,5 let. Nadto je stěžovatel omezen svým zdravotním stavem (cukrovka, vysoký tlak, onemocnění srdce), což znesnadňuje jeho případný útěk. Liché podle něj jsou i důvody vazby předstižné, neexistují konkrétní důvody pro závěr, že v trestné činnosti bude pokračovat, a to i s ohledem na nezbytnou součinnost dalších osob. Soudy rovněž nedostatečně odůvodnily, proč nelze vazbu nahradit jiným procením institutem, byl-li ochoten odevzdat cestovní pas, nosit elektronický náramek a pravidelně se hlásit probační a mediační službě, stejně jako složit peněžitou záruku ve výši 1 mil. Kč a nabídl i písemný slib. Podle stěžovatele nejsou odůvodnění rozhodnutí obecných soudů dostatečná, ústavně konformní, a proto s ohledem na uvedené okolnosti navrhl, aby Ústavní soud usnesení Městského soudu v Praze zrušil.

V doplnění ústavní stížnosti opravil údaje o škodě odkazem na odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání, v němž je uvedena částka "reálné škody" 14 849 922 Kč, z čehož vyplývá, že stěžovatel dobrovolně před zahájením trestního stíhání uhradil částku 2 703 767,50 Kč a zajišťovacími příkazy bylo zajištěno 13 245 154 Kč; zbývající škoda ve výši 1 604 768 Kč je pak pokryta zajištěným vozidlem.

Městský soud v Praze k výzvě Ústavního soudu plně odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. Soudce Obvodního soudu pro Prahu 9 Ústavnímu soudu sdělil, že část argumentace stěžovatele byla zohledněna v rozhodnutí o zamítnutí žádosti stěžovatele o propuštění z vazby ze dne 2. února 2018, sp. zn. 20 Nt 3002/2018; k problematice výše škody pak uvedl, že její (nedobrovolné) snížení postupem finančního úřadu může mít sice vliv na případně udělený trest, nikoliv však na právní kvalifikaci či otázku trestnosti jeho jednání. Nesdílí přitom s ohledem na postavení stěžovatele v rámci stíhané skupiny ani jeho přesvědčení o výši případného trestu. Dále poukázal na vazby stěžovatele na Ukrajinu i na poznatky o jeho tamním zázemí; k otázce zdravotního stavu konstatuje úroveň lékařské péče nejen v rámci zemí Schengenského prostoru, ale v celé Evropě. Důvody vazby předstižné pominuly a zmíněným usnesením byl stěžovatele ke své žádosti ponechán ve vazbě pouze z důvodu dle ustanovení § 67 písm. a) trestního řádu.

V replice stěžovatel namítá, že v současné době již zrušený vazební důvod nebylo namístě aplikovat ani dříve. Argumentace k důvodům vazby útěkové i nedostatečnosti nabízených záruk je podle stěžovatele nová a neobjevuje se v napadeném usnesení Městského soudu v Praze ani v jemu předcházejícím rozhodnutí o vzetí stěžovatele do vazby. Takové dodatečné zhojení není možné, a proto je původní usnesení vadné. Stěžovatel trvá na své ústavní stížnosti a znovu poukazuje na skutečnost, že škoda již byla uhrazena a zajištěna penězi a osobním automobilem.

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 20 Nt 1066/2017 se podává, že stěžovatel je stíhán pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a) a 3 písm. a) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodoval o uvalení vazby na čtyři spoluobviněné -is ohledem na zjištěné pokračování ve stíhané činnosti.

Při rozhodování o vazbě je úkolem obecných soudů vyhodnotit existenci konkrétních okolnosti pro uvalení či prodloužení vazby a vydat příslušné rozhodnutí; soudy přitom pracují s individuálními a aktuálními fakty každého jednotlivého případu, bez zobecňujících závěrů. Úkolem Ústavního soudu pak je posoudit, zda orgány činné v trestním řízení při rozhodování nepochybily způsobem zkracujícím účastníky v jejich zaručených právech a zda jednající orgán veřejné moci měl k vydání rozhodnutí pravomoc, hodnověrné a přezkoumatelné důvody.

Podle čl. 4 Ústavy ČR jsou základní práva pod ochranou soudní moci. Podle čl. 8 odst. 2 Listiny nikdo nesmí být zbaven svobody jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který zákon předvídá. Podle odstavce 5 téhož článku Listiny nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou v zákoně a na základě rozhodnutí soudu. Rozhodnutí o vzetí stěžovatele do vazby je zatímní a zákonem předvídané opatření, jehož účelem je urychlení vyšetřování, aniž by tím současně bylo rozhodnuto o vině.

Podle přesvědčení stěžovatele není správný závěr stížnostního soudu, který nezjistil pochybení soudu prvního stupně při rozhodování o vazbě. Je pochopitelné, že stěžovatel s takovým rozhodnutím nesouhlasí; samotný nesouhlas však není způsobilý založit protiústavnost postupu soudů, které nepřekročily meze stanovené ústavním pořádkem. Ne každé rozhodnutí, jen proto, že je nepříznivé (stručné), je i nedostatečné a automaticky zasahuje do zaručených základních práv účastníka řízení. V projednávané věci Městský soud v Praze dostatečně vysvětlil, v čem považuje usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 za srozumitelné a přezkoumatelné a proč není na místě jeho zrušení. Takový závěr není v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu a nezasahuje do tvrzených práv stěžovatele, jak v ústavní stížnosti namítá. Ústavní soud nepovažuje za relevantní, v jakém rozsahu a jakým způsobem byla způsobená škoda zajištěna, tato otázka nemá - na rozdíl od otázek závažnosti stíhané trestné činnosti, zázemí v cizině či možného pokračování v protiprávním jednání - podstatný vliv. Proto v postupu Městského soudu v Praze nezjistil Ústavní soud stěžovatelem tvrzené pochybení ani zásah do jeho zaručených práv.

Jak Ústavní soud dále zjistil, stížnost stěžovatele proti usnesení ze dne 2. února 2018 Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. března 2018, sp. zn. 8 To 93/2018, zamítl.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. března 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru