Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2440/17 #1Usnesení ÚS ze dne 24.10.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ústí nad Labem
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkodůvodnění
Náklady řízení
Poškozený
EcliECLI:CZ:US:2017:4.US.2440.17.1
Datum podání03.08.2017
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 154 odst.4, § 134 odst.2, § 43


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2440/17 ze dne 24. 10. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila ve věci ústavní stížnosti R. Č., zastoupeného JUDr. Michalem Špirkem, advokátem se sídlem v Rakovníku, Vysoká 92, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. dubna 2017, č. j. 4 To 228/2016-628, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhuje stěžovatel zrušení napadeného usnesení, jímž měl být zkrácen v právu na spravedlivý proces, zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 31. května 2016, č. j. 3 T 207/2013-615, byla stěžovateli uložena povinnost nahradit poškozeným náklady potřebné k účelnému uplatnění nároků na náhradu škody, a to poškozené částku 97 801 Kč, pozůstalým 74 723 Kč, a poškozenému 74 753 Kč (výrok I.); nároky dalších poškozených soud zamítl (výrok II.). Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem ke stížnosti stěžovatele usnesení soudu prvního stupně zrušil a nově rozhodl tak, že mu uložil povinnost nahradit poškozené částku 97 691 Kč, pozůstalým 74 613 Kč a poškozenému 74 613 (výrok I.); ve zbývající části návrh poškozených zamítl.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že krajský soud rozhodl o nároku, aniž se zabýval účelností úkonů učiněných zmocněncem poškozených, namítá, že odměna měla být přiznána toliko za dva úkony a k problematice odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3190/2014; Krajský soud v Ústí nad Labem tím měl porušit ustanovení § 154 odst. 1 trestního řádu. Dále stěžovatel namítá, že Krajský soud v Ústí nad Labem měl porušit i ustanovení § 154 odst. 4 (správně odst. 2) trestního řádu, nesnížil-li z důvodů hodných zvláštního zřetele náhradu nákladů přiměřeně. Uložená povinnost je pro stěžovatele likvidační, a proto navrhuje, aby Ústavní soud usnesení krajského soudu zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není obecným soudem dalšího stupně a neprovádí věcný přezkum napadených rozhodnutí, nejsou-li jimi zasažena ústavně zaručená práva a svobody, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.

Z napadeného usnesení i z usnesení soudu prvního stupně se podává, že stěžovatel byl shledán vinným a pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody, podmíněně odloženému, jakož i k trestu zákazu řízení motorových vozidel. V trestním řízení udělili poškození plnou moc zvolenému zmocněnci, jehož prostřednictvím předložili návrh na uložení povinnosti stěžovateli k náhradě nákladů vzniklých jim v průběhu trestního řízení. Původní usnesení Okresního soudu v Lounech (č. j. 3 T 207/2013-485) Krajský soud v Ústí nad Labem (č. j. 6 To 265/2015-544) zrušil a vrátil k novému rozhodnutí. Po doplnění vydal okresní soud své podrobně odůvodněné usnesení, které stěžovatel napadl blanketní stížností. Krajský soud v napadeném usnesení zrekapituloval předchozí řízení a uvedl, že stěžovateli byla v adhezním řízení uložena povinnost zaplatit poškozeným škodu v souhrnné výši 730 580 Kč, a následně i náklady potřebné k účelnému uplatnění práva, jak uvedeno výše. Krajský soud přitom provedl moderaci přisouzených částek s ohledem na účelnost cestovních nákladů poškozených zastoupených zmocněncem, nahradil předchozí usnesení svým a rozhodnutí řádně odůvodnil.

Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, představuje záruku, že řízení proběhne podle předem zákonem stanovených pravidel v souladu s ústavními principy a zásadami správného soudního rozhodování; neznamená však, že výsledné rozhodnutí bude odpovídat požadavkům a představám stěžovatele. Stěžovatel měl a využil možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k ochraně svého práva. Skutečnost, že krajský soud své usnesení opřel o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá samo o sobě důvodnost ústavní stížnosti. Krajský soud postupoval v rámci uvedených mezí a své závěry řádně odůvodnil.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. října 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru