Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 244/96Usnesení ÚS ze dne 10.09.1996

Typ řízeníO zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele - § 43/1/c)
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba)
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1996:4.US.244.96
Datum podání05.09.1996

přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 244/96 ze dne 10. 9. 1996

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 244/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu ing. L.Sch.,

takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud ČR obdržel dne 5.9.1996 podání navrhovatele ze dne 4.9.1996, označené jako "individuální ústavní stížnost a návrh na zrušení části zákona č. 222/1994 Sb.", v jehož závěru se navrhovatel, jak uvádí - v zastoupení vlastníků hospodářských lesů - domáhá z důvodů, které ve svém podání blíže rozvádí, zrušení, podle jeho názoru protiústavních, ustanovení §§ 19 a 45 zákona č. 222/94 Sb. a jejich nahrazení jím navrženým textem.

Uvedené podání navrhovatele, které sice ve svém označení nese také název "individuální ústavní stížnost", je třeba, posuzováno podle jeho obsahu (§ 63 zákona č. 182/1993 Sb., § 41 odst. 2 o.s.ř.), považovat za návrh na zrušení zákonných ustanovení, čemuž nasvědčuje jak jeho zdůvodnění (v němž nijak není specifikováno, proti kterému konkrétnímu rozhodnutí, opatření či zásahu a kterého konkrétního orgánu veřejné moci ústavní stížnost směřuje), tak i jeho petit. Oprávnění podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení

- 2 - IV. ÚS 244/96

mají subjekty uvedené v ustanovení § 64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., tedy prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti a ve smyslu písm. d) uvedeného ustanovení také ten, kdo podal ústavní stížnost, to však jen za podmínek uvedených v ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb. Jednotlivým občanům tedy na rozdíl od ostatních subjektů, vyjmenovaných v ustanovení § 64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., přiznává zákon oprávnění podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení jen výjimečně, a to za současného splnění podmínky, že takový návrh je spojen s ústavní stížností. Jak bylo shora uvedeno, podání navrhovatele však nelze za ústavní stížnost považovat, neboť, bez ohledu na jeho zdůvodnění, neobsahuje také, kromě návrhu na zrušení uvedených ustanovení zákona č. 222/1994 Sb., návrh nálezu, který by odpovídal ustanovení § 82 zákona č. 182/1993 Sb. a který by tedy Ústavní soud mohl vydat v řízení o ústavní stížnosti, jež probíhá odděleně od řízení o návrzích na zrušení zákonů nebo jeho jednotlivých ustanovení. Z uvedených důvodů proto je třeba učinit závěr, že navrhovatel nesplňuje podmínky ustanovení § 64 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., a proto byl jeho návrh odmítnut podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. září 1996

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru