Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2392/11 #1Usnesení ÚS ze dne 20.09.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Jičín
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na zákonného soudce
základní práva a svobody/nedotknutelnost obydlí /domovní prohlídka
Věcný rejstříkpříslušnost/místní
trestní řízení/neodkladný/neopakovatelný úkon
Domovní prohlídka
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.2392.11.1
Datum podání12.08.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 12 odst.2, čl. 38 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 83, § 84, § 160 odst.4, § 158 odst.3, § 26 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2392/11 ze dne 20. 9. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 20. září 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele M. K., zastoupeného JUDr. Tomášem Kaplanem, advokátem se sídlem Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti příkazům k domovní prohlídce ze dne 2. června 2011 č. j. 25 Nt 713/2011-4 a č. j. 25 Nt 718/2011-4, vydaným Okresním soudem v Jičíně, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí Okresního soudu v Jičíně s tvrzením, že jimi mělo dojít k zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv a k porušení ústavních kautel zakotvených v č. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 12, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR.

Stížnostní body návrhu koncipoval stěžovatel stručně shrnuto takto:

Obecnému soudu jednak vytkl, že předmětné příkazy k domovní prohlídce trpí především tím deficitem, že nejsou co do provedení domovní prohlídky jako úkonu neodkladného ve smyslu § 158 odst. 3 písm. i) ve spojení s § 160 odst. 4 trestního řádu odůvodněny, pročež v této souvislosti na podporu svého názoru poukázal na rozhodovací důvody obsažené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3073/10. Dále stěžovatel namítl, že napadená rozhodnutí byla vydána v rozporu s ústavně založeným příkazem nezákonným soudcem. Dle jeho mínění nebyla v daném případě splněna podmínka věty druhé § 83 odst. 1 trestního řádu, totiž že (toliko) v neodkladných případech je oprávněn domovní prohlídku nařídit soudce, v jehož obvodu má být prohlídka vykonána, a proto, jak ve svém návrhu uvádí, mělo být užito odkazu na § 18 trestního řádu. Obecnému soudu stěžovatel konečně vytkl, že domovní prohlídky byly vykonány bez jeho předchozího výslechu (§ 84 trestního řádu), ačkoliv se od samého počátku prohlídek účastnil a nijak nekladl odpor.

Z těchto důvodů se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil a v návaznosti na to konstatoval, že provedení domovních prohlídek na základě těchto příkazů policejním orgánem Služby kriminální policie a vyšetřování, Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu, Expozitura Hradec Králové, ve věci podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), d) trestního zákoníku a zločinu kuplířství podle § 189 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákoníku je nezákonným zásahem do jeho ústavně zaručených práv. Stěžovatel se rovněž domáhal toho, aby Ústavní soud rozhodl, že jmenovaný policejní orgán je povinen upustit od nezákonných zásahů do jeho práv a svobod, obnovit stav před jejich porušením a neprodleně mu vrátit všechny věci při domovních prohlídkách odňaté.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud ve své judikatuře konstatoval, že i když lze v zásadě připustit, že za jistých okolností (skutečností dostatečně zřejmých) může mít domovní prohlídka v konkrétní věci charakter neodkladného úkonu (§ 160 odst. 4 trestního řádu) a že jako taková je ex lege přípustná (§ 83 odst. 1 al. 2 trestního řádu), jedná se v takovém případě o zvlášť závažný zásah do ústavně zaručeného základního práva na domovní svobodu, a proto také rozhodnutí, na jehož základě má být takový úkon proveden, musí být i z tohoto hlediska zvláštní závažnosti přiměřeně a dostatečně odůvodněno (srov. nálezy sp. zn. II. ÚS 298/05, II. ÚS 362/06, II. ÚS 789/06, II. ÚS 474/07, IV. ÚS 1780/07).

V nálezu sp. zn. IV. ÚS 1780/07 Ústavní soud pod aspektem kautel plynoucích z ústavně zaručeného základního práva na nedotknutelnost obydlí uvedl, že "pokud ... nedošlo dosud k zahájení trestního stíhání konkrétní osoby, již samotný příkaz k provedení domovní prohlídky, jakožto nezbytný právní základ k její realizaci, musel být v předmětném trestním řízení tudíž vydán s odůvodněním i toho, že jde o úkon neodkladný nebo neopakovatelný (§ 160 odst. 4 trestního řádu), což by mělo být z logiky věci obsaženo již v návrhu státního zástupce. Pakliže to není z jeho odůvodnění, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, jakkoli (ani interpretací) seznatelné, trpí příkaz k domovní prohlídce závažnou vadou, která se nikoliv nevýrazným způsobem již ústavně zaručeného práva ... bezprostředně dotýká."

Z obsahu ústavní stížností napadených rozhodnutí se v těchto intencích podává, že obecný soud zrekapituloval příslušný návrh státního zástupce co do odůvodnění povahy domovní prohlídky jako neodkladného úkonu, přičemž z kontextu obou jeho rozhodnutí je patrno, že toto odůvodnění za své rozhodovací důvody bezezbytku přejal. Tím nelze napadené příkazy k domovní prohlídce připodobnit k situaci posuzované v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3073/10, jak stěžovatel namítá; naopak z pohledu ústavněprávního v tomto ohledu dle názoru Ústavního soudu obstojí.

Ve vztahu k námitce místní příslušnosti soudu při odkazu na § 83 odst. 1 stěžovatel přehlíží výslovnou dikci § 26 odst. 2 trestního řádu. Ten je v daném případě lex specialis zakládající příslušnost Okresního soudu v Jičíně k vydání příkazu k domovní prohlídce, když místní příslušnost tohoto soudu byla v souladu s tímto ustanovením určena (již) předchozím návrhem státního zástupce.

V návaznosti na předmětné ústavně akceptovatelné příkazy k domovní prohlídce Ústavní soud, vycházeje z principu subsidiarity ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), neshledal prostor zabývat se námitkami absence osobního výslechu stěžovatele před jejich vlastní realizací, resp. stěžovatelem tvrzeným nesplněním podmínek obsažených v § 84 trestního řádu. Veden je v tomto ohledu úvahou, že by za této situace mohl nepřiměřeně a předčasně zasáhnout do kompetence obecných soudů shromažďovat a hodnotit důkazy a ve svém důsledku tak (případně) předurčovat výsledek trestního řízení v meritu věci (srov. kupř. nález sp. zn. Pl. ÚS 3/09).

Pro uvedené byl návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. září 2011

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru