Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 238/99Nález ÚS ze dne 24.01.2000Placení soudního poplatku ve správním soudnictví

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajVarvařovský Pavel
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkřízení/zastavení
poplatek/soudní
PoznámkaNepřijatý návrh stanoviska Pl. ÚS-st 13/01 pro řízení sp. zn. I. ÚS 234/99 k nálezu sp. zn. IV. ÚS 238/99. Překonáno novou právní úpravou ve smyslu nálezu Pl. ÚS 2/07.
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 10/17 SbNU 83
EcliECLI:CZ:US:2000:4.US.238.99
Datum vyhlášení07.02.2000
Datum podání13.05.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

549/1991 Sb., § 9, § 11, § 2 odst.5

99/1963 Sb., § 49 odst.1, § 58 odst.1, § 244


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 238/99 ze dne 24. 1. 2000

N 10/17 SbNU 83

Placení soudního poplatku ve správním soudnictví

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud ČR

rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti

společnosti T., s.r.o., zastoupené JUDr. A. H., advokátem, proti

usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 3. 1999,

č.j. 30 Ca 27/99-15, za souhlasu účastníků bez ústního jednání,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 3.

1999, č.j. 30 Ca 27/99-15, se zrušuje.

Odůvodnění:

Dne 13. 5. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní

stížnost, kterou se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud

nálezem zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne

22. 3. 1999, č.j. 30 Ca 27/99-15, kterým bylo z důvodu nezaplacení

soudního poplatku ve stanovené lhůtě zastaveno řízení o žalobě

proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne

18. 12. 1998, č.j. FŘ 3506/110/1998.

Stěžovatelka je přesvědčena, že napadeným rozhodnutím bylo

porušeno její ústavně zaručené základní právo domáhat se

stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu,

zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod

("Listina"). Porušení spatřuje především ve skutečnosti, že výzva

k zaplacení soudního poplatku ze dne 5. 3. 1999 byla zaslána pouze

jejímu zmocněnci a nikoliv též jí samotné. Další porušení čl. 36

odst. 1 Listiny pak stěžovatelka spatřuje ve skutečnosti, že

Krajský soud v Hradci Králové expedoval napadené usnesení v době,

kdy již byl obeznámen s tím, že ke zmeškání dodatečné lhůty

k zaplacení soudního poplatku došlo z omluvitelného důvodu na

straně zmocněnce stěžovatelky a kdy byl podán návrh na prominutí

zmeškání lhůty ve lhůtě podle § 58 odst. 1 o.s.ř., přičemž s tímto

návrhem byl spojen zmeškaný úkon. Stěžovatelka sice nepodala návrh

na zrušení konkrétních právních ustanovení o.s.ř. ve smyslu § 74

zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších

předpisů (dále jen "zákon"), nicméně vyjádřila přesvědčení, že

navrhovatelé v řízení podle části páté o.s.ř. mají v důsledku

jednoinstančnosti tohoto řízení nerovné postavení ve srovnání

s ostatními navrhovateli, neboť jde-li o návrh na zahájení

odvolacího řízení, soud provede řízení i za situace, kdy soudní

poplatek nebyl zaplacen, a to ani dodatečně, ve lhůtě stanovené

soudem. Podle názoru stěžovatelky obecné soudy nesprávně

a restriktivně vykládají ustanovení § 9 zákona č. 549/1991 Sb.,

o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť

zákonodárce kodifikací jednoinstančnosti správního soudnictví

neměl v úmyslu znevýhodnit navrhovatele ve správním soudnictví.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka dále uvedla, že

dne 16. 2. 1999 podala včas žalobu podle § 244 a násl. o.s.ř. Dne

8. 3. 1999 byla jejímu zmocněnci doručena výzva k zaplacení

soudního poplatku v dodatečné lhůtě 8 dnů. Soudní poplatek ve

stanovené lhůtě zaplacen nebyl, z důvodu nemoci zmocněnce, a byl

uhrazen vylepením kolkových známek na výzvu, kterou zmocněnec

zaslal příslušnému soudu dne 22. 3. 1999. Dne 23. 3. 1999

zmocněnec požádal faxem i doporučeným dopisem o prominutí zmeškání

lhůty k zaplacení soudního poplatku ve smyslu § 58 odst. 1 o.s.ř.

o 7 dnů, s odůvodněním, že k nezaplacení soudního poplatku došlo

z omluvitelného důvodu, tj. pro jeho nemoc. Krajský soud v Hradci

Králové napadené usnesení ze dne 22. 3. 1999 o zastavení řízení

expedoval 25. 3. 1999 a usnesení bylo doručeno stěžovatelce 26.

3. 1999. Takový postup je dle jejího názoru porušením § 49 odst.

1, věty druhé o.s.ř., jehož důsledkem je to, že náhradní lhůta

k zaplacení soudního poplatku ještě nezačala běžet. Pokud za této

situace Krajský soudu v Hradci Králové vydal napadené usnesení,

znemožnil stěžovatelce domáhat se stanoveným postupem svého práva

u nezávislého a nestranného soudu.

Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve svém

vyjádření k ústavní stížnosti m.j. uvedl, že ve své výzvě

stěžovatelku řádně poučil o následcích včasného nezaplacení

soudního poplatku. Žádost o prodloužení lhůty mu došla až poté, co

bylo vydáno rozhodnutí o zastavení řízení. Dále uvedl, že správní

soudnictví je řízením jednoinstančním, ve kterém je podání

opravných prostředků (s výjimkou věcí důchodových) vyloučeno.

Z tohoto důvodu nemohl reagovat na žádost o prodloužení lhůty, ani

postupovat ve smyslu § 58 odst. 1 o.s.ř.

Finanční ředitelství v Hradci Králové, jako vedlejší

účastník, se svého postavení vedlejšího účastníka vzdal.

Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníků a poté, co se

seznámil se shromážděnými podklady, dospěl k závěru, že ústavní

stížnosti je třeba vyhovět, a to z následujících důvodů.

V předmětné věci byla poplatníkem soudního poplatku ze žaloby

proti rozhodnutí orgánu veřejné správy stěžovatelka (§ 2 odst. 5

zák.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších

předpisů). Věc sama ani stěžovatelka nejsou od poplatku osvobozeny

(§ 11 cit. zákona). Poplatková povinnost vzniká podáním žaloby (§

4 cit. zákona) a poplatek je splatný v tentýž okamžik (§ 7 odst.

1 cit. zákona). Z uvedeného vyplývá, že zaplacení soudního

poplatku je úkon, který musí resp. měla osobně vykonat

stěžovatelka. Není věcí Ústavního soudu dozírat na činnost

obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Ústavní soud

je orgánem ochrany ústavnosti a z tohoto pohledu není v podstatě

rozhodné, zda sdílí či nesdílí právní názory obecných soudů, pokud

se pohybují v ústavních mezích. Přesto lze konstatovat, že Ústavní

soud považuje za ústavně konformní názor krajského soudu

publikovaný v Bulletinu advokacie č. 8/1998, str. 68 a násl.,

podle něhož ustanovení § 49 odst. 1, věta druhá o.s.ř. (z něhož

plyne, že má-li účastník osobně v řízení něco vykonat, doručuje se

písemnost nejen zástupci, ale i jemu) se vztahuje i na výzvu

k zaplacení soudního poplatku. Výzvu je třeba doručit nejen

právnímu zástupci, ale i účastníku samému. Krajský soud v Hradci

Králové tudíž pochybil, když výzvu k zaplacení soudního poplatku

nedoručil přímo též stěžovatelce, ale pouze jejímu právnímu

zástupci, neboť šlo o případ, kdy stěžovatelka sama měla v řízení

něco vykonat. Ústavní rozměr takového postupu je pak nutno

především spatřovat v tom, že porušení § 49 odst. 1 o.s.ř.,jež

v konečném důsledku vedlo k zastavení řízení, současně představuje

též zásah do ústavně zaručeného základního práva domáhat se

stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu,

zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny, i porušení čl. 90 Ústavy

České republiky, podle něhož jsou soudy povolány především k tomu,

aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.

Ústavní soud si je vědom, že podstata problému spočívá nikoli

ve věci samé, ale v celkové koncepci správního soudnictví, kde

neexistence jakéhokoliv opravného prostředku staví žalobce ve

správních věcech do nerovného postavení proti navrhovatelům

v občanskoprávních věcech. V této souvislosti Ústavní soud uvádí,

že již plénu tohoto soudu bylo předloženo více návrhů, které se

dožadují zrušení řady ustanovení části páté o.s.ř., o správním

soudnictví, s poukazem na jejich neústavnost, přičemž některé se

dotýkají i problematiky zmiňované v této ústavní stížnosti.

Z tohoto důvodu senát Ústavníhosoudu, aniž by sám přerušil řízení

podle ust. § 78 odst. 2 zákona, návrhu vyhověl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 24. ledna 2000

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru