Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2365/07 #1Usnesení ÚS ze dne 16.10.2007

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
základní práva a svobody/právo vlastnit a poko... více
Věcný rejstříkPředběžné opatření
EcliECLI:CZ:US:2007:4.US.2365.07.1
Datum podání11.09.2007
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1, #1 čl. 1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 102 odst.1


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2365/07 ze dne 16. 10. 2007

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 16. října 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti K. Š., zastoupeného JUDr. Petrem Pavlíkem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem v Praze 8, Křižíkova 159/56, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 14. 6. 2007, čj. 12 Co 474/2007-66, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 7. 9. 2007 a doručeným Ústavnímu soudu dne 11. 9. 2007 se K. Š. (dále též "stěžovatel" případně "žalovaný") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, vydané v řízení o zaplacení částky 1 881 500,- Kč s příslušenstvím o nařízení předběžného opatření a témuž soudu uložil před vydáním nového rozhodnutí doručit mu odvolání žalobce a poskytnout přiměřenou lhůtu k vyjádření.

II.

Z ústavní stížnosti, napadeného usnesení krajského soudu ze dne 14. 6. 2007 a jemu předcházejícího usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne 19. 4. 2007 Ústavní soud zjistil následující skutečnosti.

Ing. T. L. (dále jen "žalobce") podal k Okresnímu soudu v Jeseníku žalobu, kterou se domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 881 500,- Kč s příslušenstvím jako doplatku kupní ceny podle smlouvy o prodeji nemovitostí. Řízení bylo přerušeno do rozhodnutí Okresního soudu v Benešově o určení vlastnictví k předmětným nemovitostem.

Dne 13. 4. 2007 podal žalobce k Okresnímu soudu v Jeseníku opakovaně návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by soud uložil žalovanému zákaz nakládat se spornými nemovitostmi v obci Pyšely, k.ú. Zaječice.

Okresní soud v Jeseníku usnesením ze dne 19. 4. 2007 návrh žalobce na nařízení předběžného opatření zamítl (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit soudní poplatek (výrok II.).

Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc, k odvolání žalobce usnesením ze dne 16. 4. 2007 usnesení okresního soudu v napadeném výroku I. změnil tak, že nařídil předběžné opatření a žalovanému zakázal se spornými nemovitostmi nakládat s odůvodněním, že mj. rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávním právním posouzení věci.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel vyslovil přesvědčení o přípustnosti svého návrhu (přičemž poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. II. ÚS 343/02) a tvrdil, že obecné soudy porušily článek 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), článek 36 odst. 1 a článek 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Právo na spravedlivý proces a princip rovnosti zbraní porušil soud prvního stupně tím, že mu nezaslal k vyjádření odvolání žalobce proti usnesení ze dne 19. 4. 2007 (o zamítnutí návrhu žalobce na nařízení předběžného opatření). Stěžovatel poukázal na nález ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. III. ÚS 639/06, a uvedl, že mu byla odňata reálná a efektivní možnost jednat před soudem a skutkově i právně argumentovat.

IV.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba odmítnout z následujících důvodů.

K tvrzenému porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"):

Vzhledem k tomu, že podstatou ústavní stížnosti jsou námitky tvrdící nespravedlivost řízení a že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí ve věci předběžného opatření, Ústavní soud předesílá, že pokud jde o spravedlivost civilního řízení podle kriterií zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 Úmluvy, tu posuzuje v jeho celku, tj. zásadně až po pravomocném skončení řízení. Jen výjimečně je předmětem jeho přezkumné činnosti spravedlnost procesu směřujícího k vydání dílčího rozhodnutí obecných soudů, jež pravomocnému skončení řízení předcházejí, či po něm následují, to ovšem za podmínky, že současně je jimi přímo a neodčinitelně zasahováno i do jiných ústavně chráněných základních práv nebo svobod.

V případě stěžovatele bylo odvolacím soudem vyhověno návrhu žalobce na vydání předběžného opatření po zahájení (dosud neskončeného) řízení. Ústavní soud ve své judikatuře vyjádřil názor, že s ohledem na způsobilost některých předběžných opatření zasáhnout ústavně zaručená základních práva nebo svobody lze některá tato rozhodnutí podrobit ústavnímu přezkumu, aniž by bylo ve věci s konečnou platností rozhodnuto (a to i v případě, že návrhu na vydání předběžného opatření vyhověno nebylo). Z povahy věci však vyplývá, že podstatou takového přezkumu může být jen omezený test ústavnosti, tj. posouzení, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole [srov. nález II. ÚS 221/98, Sb.n.u., sv. 16, str. 171 (175)].

Aplikací uvedeného testu na daný případ Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 16. 4. 2007, o nařízení předběžného opatření a zákazu nakládání se spornými nemovitostmi, bylo vydáno příslušným soudem na základě zákona, přičemž dostatečně uvádí důvody, na nichž je založeno; nelze je tudíž označit za rozhodnutí svévolné. Důvody, pro které soud druhé instance v přezkoumávané části znění odvoláním napadeného usnesení soudu instance prvé změnil, jsou v napadeném rozhodnutí přehledně a zcela srozumitelně vyloženy, pročež Ústavní soud na tyto, nemaje potřebu cokoliv k nim dodávat, odkazuje.

Principy spravedlivého procesu postupem odvolacího soudu vedoucím k vydání předmětného usnesení nebyly dle přesvědčení Ústavního soudu porušeny ani tím, že kopie odvolání nebyla komunikována soudem žalovanému; takový postup byl v dané věci dle názoru Ústavního soudu zcela v souladu s účelem předběžného opatření podle ustanovení § 102 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud navíc důvody nařízení předběžného opatření v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně, podrobně a srozumitelně vysvětlil. Stěžovatelův poukaz za nález III. ÚS 639/06 proto Ústavní soud za okolností daného případu považuje za nepřiléhavý.

K tvrzenému porušení práva na pokojné užívání majetku dle čl. 11 Listiny, resp. čl. 1Protokolu č. 1 k Úmluvě:

Stěžovatel dále tvrdil, že bylo zasaženo do jeho vlastnického práva. Svoje tvrzení nepodložil jakoukoliv ústavněprávní argumentací. Ústavní soud připomíná, že základní právo na ochranu vlastnictví a pokojné užívání majetku je zaručené v čl. 11 Listiny, resp. čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě, jež zní:

"Článek 1

Ochrana vlastnictví

Každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva.

Předchozí ustanovení nebrání právu států přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků nebo pokut. ".

Ústavní soud (shodně s Evropským soudem pro lidská práva - srov. např. rozsudek Velkého senátu ze dne 6. 10. 2005 ve věci Draon v. France, 2005, uveřejněný v časopise Soudní judikatura - Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva, č. 1/2006, str. 39 a násl.) konstatuje, že stěžovatel může tvrdit porušení práva na pokojné užívání majetku dle čl. 11 Listiny a čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě pouze za předpokladu, že se napadené rozhodnutí o předběžném opatření vztahovalo k jeho "majetku". "Majetkem" pak může být "skutečný majetek" nebo majetková hodnota, zahrnující dostatečně specifikované pohledávky. V projednávaném případě nebylo sporu o tom, že stěžovatel byl (je) vlastníkem nemovitostí v obci Pyšely, k.ú. Zaječice, jež byly dotčeny předběžným opatřením. Za takové situace bylo pak rozhodující, zda odvolací soud vyhověním návrhu žalobce na vydání předběžného opatření zasáhl do vlastnického práva stěžovatele. Ústavní soud je toho názoru, že napadeným předběžným opatřením k takovému zásahu skutečně došlo. Proto bylo třeba dále zkoumat, zda inkriminovaný zásah byl ospravedlnitelný z hlediska třetí věty čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě, tj. zda byl proveden ve "veřejném zájmu" a "za podmínek, které stanoví zákon", a zda byla zajištěna "spravedlivá rovnováha" mezi požadavky obecného zájmu společnosti a požadavky ochrany základních práv jednotlivce. Tyto otázky však již byly kladně zodpovězeny výše v souvislosti s posouzením namítaného porušení práva na spravedlivý proces.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 16. října 2007

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru