Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2363/11 #1Usnesení ÚS ze dne 05.10.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
SOUD - MS Brno
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkDobré mravy
Náklady řízení
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.2363.11.1
Datum podání10.08.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 3

99/1963 Sb., § 150, § 142 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2363/11 ze dne 5. 10. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 5. října 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera ve věci navrhovatelky D. L., zastoupené JUDr. Ivou Kremplovou, advokátkou se sídlem v Brně, Botanická 9, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2011 sp. zn. 21 Co 113/2011 a Městského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2011 č. j. 16 C 60/2006-122, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení rozhodnutí, kterým Krajský soud v Brně změnil výrok soudu I. stupně o jí uložené povinnosti uhradit žalovanému náklady řízení ve výši 53.586,50 Kč tak, že výši nákladů stanovil částkou 26.783,- Kč, současně navrhla zrušení rozhodnutí Městského soudu v Brně, kterým byly tyto náklady stanoveny výše označenou částkou. Uvedla, že dle jejího přesvědčení soud se při rozhodování o úhradě nákladů řízení důsledně nezabýval jejími majetkovými poměry a zejména okolnostmi věci, když odmítl možnost rozhodnout o nákladech podle § 150 občanského soudního řádu. Poukázala na skutečnost, že je důchodkyní, její měsíční příjem činí cca 11.000,- Kč, konečně pak k podání žaloby došlo proto, že v katastru nemovitostí existoval duplicitní zápis o vlastnictví, přičemž její vlastnictví bylo zapsáno na základě rozhodnutí o dědictví ze dne 11. 4. 1979, žalovaný, který uzavřel smlouvu o převodu nemovitostí s jejím manželem dne 10. 10. 1968, ani poté, co začaly pracovat katastrální úřady, o vyznačení svého vlastnictví nepožádal a teprve dne 20. 4. 2005 byla vyrozuměna o duplicitním zápisu. Proto uložení povinnosti zaplatit náklady řízení žalovanému považuje za porušení práv, zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Podle jejího názoru napadená usnesení soudů svým obsahem odporují také dobrým mravům podle § 3 občanského zákoníku.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení soudu II. stupně a spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 16 C 60/2006 zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Brně přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byla žalobkyně, nyní stěžovatelka, zavázána k úhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 53.586,50 Kč, a s poukazem na výsledek řízení o její neúspěšné žalobě na určení vlastnictví k nemovitostem a na vzájemný návrh žalovaného, který se rovněž určení vlastnického práva domáhal, s odkazem na § 142 odst. 2 občanského soudního řádu změnil rozhodnutí o nákladech řízení tak, že žalobkyni uložil povinnost uhradit žalovanému na jeho vynaložené náklady řízení pouze polovinu, tedy částku 26.783,- Kč. V odůvodnění svého rozhodnutí pak také s poukazem na § 150 občanského soudního řádu vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč na straně žalobkyně, nyní stěžovatelky, shledal důvody pro jeho použití v rozsahu přiznání náhrady nákladů řízení protistraně jen z jedné poloviny. Z obsahu výše označeného spisu nelze také pominout skutková zjištění, na základě nichž byla žaloba na určení vlastnictví žalobkyně zamítnuta - zejména na uzavřenou smlouvu o prodeji nemovitostí jejím manželem (vlastníkem), na neprokázání jejich vydržení, kterého se žalobkyně v průběhu řízení domáhala. Za této situace ani v ústavní stížnosti učiněný poukaz na znění § 3 občanského zákoníku, podle něhož mj. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy, neobstojí. Stěžovatelka se konečně tohoto ustanovení v řízení o odvolání u soudu II. stupně ani nedovolávala.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. října 2011

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru